I.ÚS 1860/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1860/19 ze dne 4. 2. 2020 N 19/98 SbNU 150 Odstoupení obviněného od dohody o vině a trestu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavních stížností stěžovatelů J. P., zastoupeného Mgr. Robertem Kaše, advokátem, sídlem U Svépomoci 9, Plzeň, a K. H., Věznice Plzeň, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, sídlem Bartolomějská 304/1, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 5. 2019 č. j. 6 T 31/2019-975, takto: I. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 5. 2019 č. j. 6 T 31/2019-975 bylo zasaženo do práva stěžovatelů na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tento rozsudek se v části týkající se stěžovatelů J. P. a K. H. ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 6. 6. 2019 doručen návrh J. P. na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozsudku okresního soudu. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod sp. zn. I. ÚS 1860/19. Dne 15. 7. 2019 byl Ústavnímu soudu doručen návrh K. H. na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona o Ústavním soudu, který se rovněž domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozsudku okresního soudu. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod sp. zn. I. ÚS 2297/19. Usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019 byly obě shora uvedené ústavní stížnosti spojeny ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. I. ÚS 1860/19. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal obě podání po stránce formální a konstatoval, že podané ústavní stížnosti obsahují veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech byla schválena dohoda o vině a trestu mezi obviněnými J. P., K. H., J. H. a státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech. Na základě dohody o vině a trestu byli stěžovatelé J. P. a K. H. uznáni vinnými řadou trestných činů. Na základě zmíněné dohody o vině a trestu byl oběma stěžovatelům uložen trest odnětí svobody v délce trvání 5 roků, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou. Citovaným rozsudkem byl odsouzen i J. H., který však ústavní stížnost nepodal. III. 4. Stěžovatel J. P. ve své ústavní stížnosti namítá, že mu nebyla zachována lhůta k přípravě na veřejné zasedání. Zdůrazňuje, že k podpisu dohody o vině a trestu došlo na doporučení jeho předchozí právní zástupkyně, a to dne 6. 3. 2019. Tuto dohodu podepsal jen proto, aby byl propuštěn z vazby. Po změně obhájce stěžovatel dne 1. 4. 2019 od dohody o vině a trestu odstoupil. Stěžovatel namítá, že okresní soud se v napadeném rozsudku nevypořádal s tím, že jeho vůle při podpisu dohody nebyla vážná a svobodná. To, že trestní řád neupravuje odstoupení od dohody o vině a trestu, ještě neznamená, že tak nelze učinit. Z protokolu o veřejném zasedání podle stěžovatele vyplývá, že v jeho věci nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky, aby mohlo k uzavření dohody mezi obviněným a státním zástupcem dojít. V protokolu zcela absentuje prohlášení stěžovatele, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Stěžovatel má za to, že schválením dohody o vině a trestu došlo v jeho věci k zásahu do základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 5. Stěžovatel K. H. ve své ústavní stížnosti namítl, že ve věci bylo konáno veřejné zasedání, a to i přes nedodržení lhůty k jeho přípravě a bez souhlasu obhájce obviněného. K uvedené námitce stěžovatel konstatoval, že jeho právní zástupce byl dne 3. 5. 2019 telefonicky kontaktován předsedou senátu JUDr. Matůšem, s nímž diskutoval možnosti termínu nařízení veřejného zasedání. Dne 13. 5. 2019 bylo obhájci stěžovatele doručeno do datové schránky vyrozumění o konání veřejného zasedání, které bylo stanoveno na 15. 5. 2019. Stěžovateli tak nebyla poskytnuta alespoň pětidenní lhůta na přípravu, jak to vyžaduje ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř. Veřejné zasedání se konalo i přesto, že se obhájce stěžovatele proti takovému postupu soudu ohradil. Další pochybení spatřoval stěžovatel v tom, že mu nebylo umožněno přednést závěrečný návrh a nebylo mu uděleno poslední slovo. Ve své poslední námitce poukázal stěžovatel, obdobně jako jeho spoluobviněný J. P., na nesplnění zákonných podmínek pro uzavření dohody o vině a trestu. Stěžovatel vyzvedl značný nepřímý nátlak spočívající de facto v jediné možnosti na propuštění z vazby. Jeho souhlas s dohodou o vině a trestu tak nebyl svobodný a plně informovaný. Z výše vyložených důvodů má stěžovatel za to, že v jeho věci došlo k zásahu do základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod. IV. 6. K ústavní stížnosti J. P. se vyjádřil Okresní soud v Karlových Varech v tom smyslu, že o konání veřejného zasedání byl obhájce informován telefonicky s tím, že posléze mu bylo zasláno vyrozumění do datové schránky. Soud nemá rovněž pochybnost o vážnosti vůle stěžovatele, který si byl všech důsledků nepochybně dobře vědom. Bylo-li přistoupení na dohodu o vině a trestu motivováno snahou být propuštěn z vazby, nelze toto podle okresního soudu považovat za nedostatek vážnosti vůle. Akceptací této námitky by byla zcela vyloučena možnost dohody o vině a trestu v případě těch obviněných, kteří se nachází ve vazbě. V rámci vyjádření bylo rovněž poukázáno na dopisy obviněného P. adresované Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech, v nichž prezentuje svoji snahu o spolupráci a doznání se k trestné činnosti, přičemž žádá o možnost před nastoupením trestu zařídit si svoje osobní záležitosti. Již v protokolu o výslechu obviněného ze dne 27. 2. 2019 stěžovatel prohlásil, že přijme dohodu o vině a trestu za podmínek, které mu předestřela příslušná státní zástupkyně. Domnívá-li se stěžovatel, že absentuje jeho prohlášení o spáchání vytýkaných skutků, odkazuje okresní soud na protokol o jednání o dohodě o vině a trestu, kde se výslovně uvádí, že obvinění v souladu s § 175a odst. 3 tr. ř. prohlašují, že spáchali skutky kladené jim za vinu. 7. Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech je toho názoru, že příslušný okresní soud ve věci nepochybil, neboť trestní řád možnost odstoupení od dohody o vině a trestu nepřipouští. K podpisu dohody nebyl stěžovatel jakýmkoliv způsobem nucen. 8. K ústavní stížnosti K. H. se vyjádřil Okresní soud v Karlových Varech, přičemž k námitce, podle níž nebyl obviněnému dán prostor k závěrečnému návrhu, konstatoval, že k této skutečnosti opravdu došlo. Nicméně v rámci veřejného zasedání se jak obhájci, tak i obvinění rozsáhle vyjadřovali a opakovaně prohlásili, že žádají, aby soud rozhodl o neschválení dohody o vině a trestu, k čemuž opět rozsáhle a opakovaně prezentovali své důvody. Podle okresního soudu lze tak důvodně předpokládat, že tato rozsáhlá vyjádření by byla i obsahem závěrečných návrhů a posledního slova. Soud se nedomnívá, že by uvedený zásah byl s ohledem na průběh řízení natolik významný, aby jím došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces. Postup stěžovatele ve věci považuje okresní soud za účelovou snahu oddálit důsledky trestné činnosti. 9. Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech se k ústavní stížnosti K. H. vyjádřilo v tom smyslu, že stran včasného doručení předvolání obhájci byl tento informován včas telefonicky. Soud přečetl při veřejném zasedání úřední záznam učiněný soudem při vyrozumívání obhájce. Dále příslušná státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že k dohodě o vině a trestu bylo přistoupeno z podnětu právě obhájce Mgr. Bc. Martina Kůse, zastupujícího obviněného H. Státní zástupkyně je toho názoru, že v rámci přípravného řízení bylo postupováno podle trestního řádu. 10. Vzhledem k tomu, že právní úprava, jíž se projednávaná věc týká, je relativně nová a dosud nebyla vytvořena navazující judikatura, požádal Ústavní soud o vyjádření též Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud, jemuž, na rozdíl od Ústavního soudu, přísluší role sjednotitele judikatury. 11. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že platná právní úprava výslovně nepředvídá a neřeší možnost obviněného odstoupit od sjednané dohody o vině a trestu. Důvody pro neschválení dohody o vině a trestu je možné rozdělit do dvou tematických souborů. Jednak jde o nesprávnost nebo nepřiměřenost dohody o vině a trestu a jednak jde o závažné porušení práv obviněného při sjednávání této dohody. Skutečnost, zda došlo k závažné procesní vadě, pro kterou by nebylo možné dohodu o vině a trestu schválit, je zjistitelná předsedou senátu po přezkoumání spisu podle § 314o odst. 1 tr. ř., potažmo sam