I.ÚS 1925/20

Soudce Jaromír Jirsa byl podle rozvrhu práce Ústavního soudu určen k projednání a rozhodování o ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 1925/20 proti usnesením obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o konečné zprávě správce konkursní podstaty a o vyúčtování jeho odměny a výdajů ve věci úpadce DANWOOD CZ, s. r. o., (napadené usnesení Městského soudu v Praze) a potvrzeno napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze, přičemž v bodě VII. b) výroku byla potvrzena odměna členů (náhradníků) věřitelského výboru ve výši 91 914 Kč (napadené usnesení Vrchního soudu v Praze).

Stěžovatelka přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 7. 2020 vznesla námitku podjatosti soudce Jaromíra Jirsy. Stěžovatelka uvádí, že soudce Jaromír Jirsa byl v době trvání výše zmíněného konkursního řízení místopředsedou Městského soudu v Praze a na předcházejícím řízení se podílel tak, že vyřizoval stěžovatelčinu stížnost.

Soudce Jaromír Jirsa ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti uvedl, že stěžovatelčinu stížnost jako tehdejší místopředseda Městského soudu v Praze vyřizoval, jako zákonný soudce v její věci ovšem nerozhodoval. Soudce Jaromír Jirsa dále uvedl, že stěžovatelku nezná a k účastníkům řízení ani soudnímu řízení nemá žádný vztah. Na závěr soudce Jaromír Jirsa uvedl, že před příchodem k Ústavnímu soudu působil u Městského soudu v Praze jako soudce a místopředseda soudu, a to mimo jiné pro věci konkursní.

II. senát Ústavního soudu vzal v úvahu podanou námitku podjatosti, vyjádření soudce Jaromíra Jirsy a přípis místopředsedy Městského soudu (t. č. soudce Jaromíra Jirsy) ze dne 21. ledna 2008 sp. zn. St 14/2008, kterým byla vyřízena stěžovatelčina stížnost v předcházejícím řízení, a dospěl k závěru, že podmínky pro vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování vzhledem k okolnostem případu splněny nejsou.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníků, nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, respektive podle § 36 odst. 2 citovaného zákona byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

Dle stěžovatelky se soudce Jaromír Jirsa měl na předcházejícím řízení podílet tak, že vyřizoval stěžovatelčinu stížnost ve vztahu k výše zmíněnému konkursnímu řízení, a proto stěžovatelka nepovažuje za vhodné, aby se na projednání a rozhodování věci podílel. S touto námitkou se nelze ztotožnit. Vyřizování stížností podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, totiž spadá, jak je i výslovně uvedeno např. v ustanovení § 164 odst. 1 větě první citovaného zákona, do státní správy soudů, a nikoli do nezávislé rozhodovací činnosti soudce. Nelze tedy přisvědčit stěžovatelce, že by se soudce Jaromír Jirsa na předcházejícím řízení podílel tak, jak předvídá hypotéza ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Další skutečnosti, které by mohly zpochybnit nestrannost soudce Jaromíra Jirsy, stěžovatelka neuvádí.

Na základě výše uvedené argumentace proto II. senát Ústavního soudu, určený podle § 10 rozvrhu práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu ve smyslu § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě není důvod podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 1925/20.