I.ÚS 200/19

Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 1. 2019, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 6. 12. 2018 č. j. 27 C 33/2017-74 byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se po vedlejší účastnici, jež je leteckým dopravcem, domáhal zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím z důvodu zpoždění jeho příletu do cílové destinace. Stěžovateli byla současně uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 10 890 Kč.

Stěžovatel měl na den 23. 9. 2016 zarezervován u vedlejší účastnice let z Prahy do Bruselu. K odletu z Prahy mělo dojít v 6.50 hod., ve skutečnosti však k němu došlo až v 8.23 hod., v důsledku čehož stěžovatel zmeškal navazující let do Bristolu s odletem v 10.25 hod. a do cílové destinace se dostal až náhradním letem v 18.00 hod. Zpoždění prvého letu bylo podle zjištění obvodního soudu způsobeno výpadkem technického zařízení užívaného řízením letového provozu nad jihozápadním Německem.

Obvodní soud poukázal na bod 14 preambule nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2014, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 [dále jen "nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004"]. Podle tohoto bodu by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Za mimořádnou okolnost by se tak měl považovat i případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že zpoždění bylo vyvoláno rozhodnutím řízení letového provozu, které se přímo vztahovalo k předmětnému letu, obvodní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice není povinna platit náhradu škody podle čl. 5 odst. 2 (patrně zde bylo myšleno jiné ustanovení) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Tím bylo opodstatněno zamítnutí žaloby.

Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž její výše sestávala z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava, dvakrát vyjádření k žalobě, dvakrát účast na jednání), dále z hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů právní služby a daně z přidané hodnoty.

Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se v něm obvodní soud vůbec nevypořádal s jeho argumentací. Podle jeho názoru selhání technického zařízení užívaného řízením letového provozu vylučuje liberaci vedlejší účastnice. Důvodem je skutečnost, že nebyly splněny podmínky podle bodu 15 preambule nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 Sb., který stanoví, že za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení. O významné zpoždění však nejde, jestliže trvalo jen 75 minut.

Další námitky stěžovatele směřují proti tomu, že obvodní soud v průběhu řízení nikterak nereagoval na upozornění, že podle aplikace infoSoud, dostupné na http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp, měl být ve věci vydán rozsudek pro uznání, ani na žádost o zaslání tohoto rozhodnutí. Zbylé námitky pak směřují proti výroku o náhradě nákladů řízení. Podle stěžovatele neměla být vedlejší účastnici přiznána náhrada za dva úkony právní služby, a to přípravu a převzetí věci a vyjádření ve věci. V odpovědi na předžalobní výzvu měla totiž uvést nepravdivé tvrzení, že zpoždění letu bylo způsobeno 24hodinovou stávkou řízení letového provozu. Nepřiznání náhrady v uvedeném rozsahu v případech, kdy letecká společnost uvede v odpovědi na předžalobní výzvu nepravdivou informaci, žalobce podá žalobu a letecká společnost následně uvede jiný liberační důvod, vyplývá z usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 26. 5. 2015 č. j. 19 Co 128/2015-172. Vedlejší účastnici měla být správně odepřena i náhrada nákladů řízení za její vyjádření ze dne 17. 10. 2018, které bylo obvodnímu soudu doručeno jen 3 hodiny před jednáním konaným dne 18. 10. 2018. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, zda se tak stalo. V neposlední řadě neměla být vedlejší účastnici přiznána náhrada za úkon právní služby spočívající v účasti jejího právního zástupce na jednání dne 6. 12. 2018, jež se konalo jen z toho důvodu, že se tento právní zástupce na prvním jednání neorientoval v časech uvedených v jeho vlastních vyjádřeních.

Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje - s níže uvedenou výjimkou - i všechny zákonem stanovené formální náležitosti.

Pokud jde o podmínku povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu), plná moc k zastupování stěžovatele neodpovídá požadavkům § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Speciální plnou moc k zastupování před Ústavním soudem nelze udělit před tím, než nastal tvrzený zásah do základních práv a svobod, tedy v tomto případě než byl vydán napadený rozsudek obvodního soudu [usnesení ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U 39/24 SbNU 557)]. Ústavní soud přesto nevyzýval stěžovatele k odstranění této vady, neboť - jak bude uvedeno dále - ani její odstranění by nemohlo nic změnit na výsledku tohoto řízení.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, napadeným rozhodnutím a spisem vedeným před obvodním soudem pod sp. zn. 27 C 33/2017, který si vyžádal pro účely tohoto řízení, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

Zásady spravedlivého procesu nutno uplatňovat ve všech případech soudních řízení, v jejichž rámci je rozhodováno o subjektivních právech a povinnostech jednotlivců. Pro celkové hodnocení, zda případná pochybení obecných soudů měla za následek porušení práva účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ovšem může mít vliv i předmět takovéhoto řízení. Je-li jím totiž bagatelní částka, tedy jde-li o tzv. bagatelní věc, v jejímž případě zákon vylučuje i jen možnost podání odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu), pak se obecně předpokládá, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva nebo svobody, ledaže by byl účastníku řízení upřen samotný přístup k soudu (např. nález ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2603/17), nebo by mu byla odepřena možnost v tomto řízení jednat [např. nález ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2477/12 (N 16/68 SbNU 223)], nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné, případně by bylo dáno jiné srovnatelně závažné (extrémní) procesní pochybení [např. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421)]. Samotné obecným soudem provedené meritorní posouzení tzv. bagatelní věci pak Ústavní soud přehodnocuje zpravidla jen v případech, kdy je stěžovatelem tvrzené nesprávné posouzení věci výsledkem ustálené rozhodovací praxe či naopak nejednotné praxe, která brání tomu, aby mohlo být ústavně konformního výkladu a použití tzv. podústavního práva dosaženo bez zásahu Ústavního soudu (např. nález ze dne 19. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 2460/17).

V posuzované věci bylo napadeným rozsudkem meritorně rozhodnuto o nároku stěžovatele na zaplacení částky 250 EUR, tedy částky (i při zohlednění celkového kontextu sporu) bagatelní. Stěžovatel měl možnost uplatňovat ve věci svá tvrzení i navrhovat důkazy a ani v ústavní stížnosti netvrdí žádné extrémní procesní pochybení obvodního soudu. Za této situace Ústavní soud neshledává prostor k tomu, aby se blíže zabýval právním posouzením věci, které provedl odvolací soud, neboť ani jeho případná nesprávnost by nebyla s to opodstatnit závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, případně jiného jeho ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

K námitkám vztahujícím se k rozhodnutí o nákladech řízení Ústavní soud podotýká, že obvodní soud pochybil, jestliže na tyto námitky ve svém odůvodnění nijak nereagoval. Jediný důvod, pro který v tomto závažném procesním pochybení není shledáno porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, spočívá v tom, že ani jeho odstranění by zjevně nemohlo vést k odlišnému výsledku řízení.

Stěžovatel rozporuje účelnost náhrady nákladů řízení v případě jednotlivých úkonů právní služby. Jeho poukaz na usnesení městského soudu č. j. 19 Co 128/2015-172 nicméně není případný. V uvedené věci žalovaný provozovatel letu žalobci před podáním žaloby vůbec nesdělil důvod zpoždění letu, přičemž pokud by tak učinil, žalobce by žalobu nepodával. V nyní posuzované věci sice měla být podána nesprávná informace, nic však nenasvědčuje tomu, že pokud by stěžovatel měl správnou informaci, žalobu by nepodával. Ke zbylým námitkám Ústavní soud dodává, že s ohledem na průběh řízení nelze v přiznání náhrady za dvě vyjádření a dvě účasti na ústním jednání spatřovat vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Námitka týkající se údaje o vydání rozsudku pro uznání, jenž měl být uveden v aplikaci infoSoud, je s ohledem na to, že takovýto rozsudek podle obsahu příslušného spisu nebyl vydán, bezpředmětná.

Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.