I.ÚS 2022/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2022/18 ze dne 24. 7. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Martinem Kőhlerem, advokátem, se sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 25. května 2018, č. j. 31 To 198/2018-53, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 16. dubna 2018, č. j. 0 Nt 26012/2018-25, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a Okresního soudu Liberci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel je na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. NPC -572-440/TČ-2017-2200PR ze dne 3. 11. 2017, které bylo následně rozšířeno dalším usnesením policie, trestně stíhán pro spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), dílem dokonaného a dílem spáchaného ve stadiu pokusu. 3. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 11. 2017, č. j. 0 Nt 21063/2017-8 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."). Následně důvod vazby koluzní odpadl. Státní zástupce podal dne 9. 4. 2018 návrh na prodloužení vazby stěžovatele, neboť podle jeho názoru důvody dle § 67 písm. a) i c) tr. ř. trvají. Po předvolání a vyrozumění o vazebním zasedání stěžovatel dopisem doručeným soudu dne 13. 4. 2018 požádal, aby se vazební zasedání, které se má konat do tří měsíců od posledního vazebního řízení, konalo bez jeho účasti. Soud proto nařízenou eskortu zrušil. Jako důvod uvedl, že "na 21. 5. 2018 bylo nařízeno odvolací řízení proti rozsudku, jímž mu byl uložen trest 14 let. Za těchto okolností je zbytečné, aby se pokoušel přesvědčovat soud, aby ho propustil z vazby na svobodu." Soud proto postupoval dle § 73d odst. 3 písm. a) tr. ř., vazební zasedání odvolal a o dalším trvání vazby stěžovatele rozhodl bez konání vazebního zasedání. Obhájkyně stěžovatele, eskorta i státní zástupce byli dne 16. 4. 2018 o odvolání vazebního zasedání vyrozuměni. 4. Napadeným usnesením ze dne 16. 4. 2018, č. j. 0 Nt 26012/2018-25, Okresní soud v Liberci ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. ř. 5. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 198/2018-53, zamítl jako nedůvodnou. 6. Poté byla vazba k návrhu státního zástupce prodloužena, bylo rozhodnuto o pominutí důvodu vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. a na základě návrhu státního zástupce bylo usnesením ze dne 9. 11. 2015 rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a), c) tr. ř. 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje existenci obou vazebních důvodů, které soudy v jeho případě i při rozhodování o ponechání ve vazbě shledaly. K důvodu předstižné vazby uvádí odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, z něhož dovozuje, že vedle hrozby vysokého trestu je pro tento vazební důvod nutné argumentovat i dalšími skutečnostmi, pro něž soud spatřuje důvodnou obavu, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat. Stěžovatel poukazuje i na to, že byl v jiném řízení, v němž mu hrozila vyšší trestní sazba orgány činnými v trestním řízení z vazby propuštěn. 8. Stěžovatel bagatelizuje další důvody pro předstižnou vazbu, jako údaj o tom, že přespával v bytech svých partnerek či milenek, nebo o tom, že odcestoval na Ibizu. Uvádí naopak svou představu skutečností, které by bylo možné označit za důvodně nasvědčující. Ty však v jeho případě shledány nebyly. 9. K údaji o tom, že mu byl nepravomocně uložen trest odnětí svobody ve výši 14 let, zdůrazňuje, že se jedná o rozhodnutí nepravomocné. 10. K vazebnímu důvodu uvedenému v § 67 písm. c) tr. ř. stěžovatel nesouhlasí s postupem státní zástupkyně, která jeho údaj o tom, že je zaměstnán jako překladatel ve firmě s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, znevěrohodnila tím, že se obrátila na ČSSZ, která sdělila, že stěžovatel není hlášen u žádného zaměstnavatele a není ani OSVČ. Stěžovatel se domnívá, že měla postupovat tak, že se měla dotazovat předně firmy, která stěžovatele zaměstnávala, neboť stěžovatel mohl ve firmě pracovat na dohodu o provedení práce u níž se ale zdravotní ani sociální pojištění neodvádí. 11. Údaj o tom, že stěžovatel byl již v minulosti 7 x soudně trestán, z toho 3x pro drogovou trestnou činnost, přičemž k těmto odsouzením již nelze přihlížet, neměly soudy právě proto, že k odsouzení přihlížet nelze, vůbec uvádět. Stěžovatel dále uvádí své dojmy týkající se faktu, že v jeho případě probíhá souběžně několik trestních řízení a závěry, které z tohoto faktu orgány činné v trestním řízení zřejmě dovozují. 12. Dále polemizuje s rozsahem důkazního materiálu, který údajně v trestním spisu figuruje, i když jeho vinu neprokazuje. Stěžovatel se domnívá, že jeho obvinění je nepodložené. 13. K vazebnímu zasedání uvádí, že okresní soud nařídil vazební zasedání na den 16. 4. 2018. "Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel vazbu vykonává ve VV Pankrác a k vazebnímu jednání k Okresnímu soudu v Liberci by musel být eskortován, požádal dne 10. 4. 2018, aby se vazební jednání konalo bez jeho přítomnosti. Následně se ovšem dozvěděl, že bude jako svědek předvolán k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou a dne 12. 4. 2018 (stěžovatel uvádí v bodě II. ústavní stížnosti údaj 12. 4. 2018, a v bodě VIII. ústavní stížnosti údaj 11. 4. 2018) sdělil soudu, že na své účasti na vazebním zasedání trvá, neboť bude stejně eskortován do VV Liberec. Okresní soud ale v mezidobí vazební zasedání odvolal a rozhodl o vazbě stěžovatele bez konání vazebního zasedání." Stěžovatel uvádí, že speciální eskorta, "a to 2 vozy, 10 zakuklenců" stejně byla vypravena, aby jej převezla do vazební věznice v Liberci, aby mohl podat svědeckou výpověď u soudu v Jablonci nad Nisou. Stěžovatel zdůrazňuje, že státní zástupce i soud v Liberci o jeho převozu a přítomnosti v Liberci věděli. Stěžovatel se domnívá, že za těchto okolností spolu s informací o tom, že se vazebního zasedání účastnit chce, měl soud jeho účast u vazebního zasedání zajistit. Stěžovatel údajně nebyl slyšen po dobu 17 týdnů trvání jeho vazby, což je nepřípustné. 14. V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení svobody stěžovatele, jmenovitě rozhodování o ponechání ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Ústavou, Listinou a Úmluvou, včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces). Přitom platí, že výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. 15. V této fázi trestního řízení Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat závěry orgánů činných v trestním řízení co do důvodnosti trestního stíhání stěžovatele. Předmětem posouzení Ústavního soudu tedy může být toliko otázka, zda se obecné soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly se základní zákonnou podmínkou trvání vazby, tj. tím, zda dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný (§ 67 tr. ř.). 16. K této otázce obecné soudy zkráceně řečeno uvedly, že důkazy dosud shromážděné (zejména odposlechy, protokoly z domovních prohlídek a prohlídek jiných prosto