Ústavní soud I.ÚS 2049/24

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ("okresní soud") č. j. 12 C 12 C 111/2021-384 ze dne 12. října 2023 byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení, že právní jednání vedlejší účastnice je neplatné. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání.

Napadeným usnesením okresního soudu bylo zastaveno řízení o stěžovatelově odvolání pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení okresního soudu č. j. 12 C 111/2021-391 ze dne 11. ledna 2024. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 17. ledna 2024. Stěžovatel poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku zadal prostřednictvím elektronického bankovnictví u své banky příkaz k úhradě soudního poplatku, platba však byla na účet soudu připsána až po uplynutí lhůty.

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("krajský soud") k odvolání stěžovatele usnesení okresního soudu o zastavení odvolacího řízení potvrdil. Zároveň krajský soud stěžovatele poučil, že proti jeho usnesení je přípustné dovolání. Podle ústavní stížnosti bylo usnesení krajského soudu stěžovateli doručeno dne 20. května 2024.

V ústavní stížnosti stěžovatel neuvádí, že by podal dovolání. Naopak tvrdí, že proti rozhodnutí krajského soudu již nejsou přípustné žádné řádné ani mimořádné opravné prostředky.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Zjistil však, že ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

Stěžovatel mohl podat dovolání podle § 237 občanského soudního řádu, o čemž ho ostatně krajský soud poučil. Ve věci nebyl dán žádný z důvodů objektivní nepřípustnosti dovolání vypočtených v § 238 odst. 1 občanského soudního řádu. To potvrzuje i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1958/2021 ze dne 30. listopadu 2021, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2022, které se shodou okolností týká podobné věci).

Z ústavní stížnosti se zároveň nepodává, proč by byl ve věci dán důvod postupovat podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a výjimečně neodmítnout nepřípustnou ústavní stížnost z důvodu, že by podstatně přesahovala zájmy stěžovatele. Takové důvody neshledal ani Ústavní soud.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.