I.ÚS 2086/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2086/23 ze dne 17. 1. 2024 N 16/122 SbNU 181 Svévolné rozhodnutí o nákladech řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Ing. Anny Vaškové, zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti výroku IV. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 129/2021-243 ze dne 29. 6. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem IV. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 129/2021-243 ze dne 29. 6. 2022 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok IV. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 129/2021-243 ze dne 29. 6. 2022 se zrušuje. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroku IV. v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Krajský soud v Brně ("odvolací soud") rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítá, že napadeným výrokem byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 2. Klíčové v projednávané věci je, zda odvolací soud rozhodl o nákladech řízení přezkoumatelně a zda své závěry ohledně výše soudního poplatku řádně odůvodnil. II. Skutkové okolnosti věci a rekapitulace procesního vývoje 3. Dvě sestry - Naděžda Grumlíková ("zůstavitelka") a Nella Burešová ("sestra zůstavitelky") - byly původními vlastnicemi rodinného majetku, který byl bez náhrady znárodněn v roce 1949. V roce 1993 byl majetek ve vlastnictví České republiky a právo hospodaření k němu měl státní podnik Vigona Svitavy produkující textilní výrobu. 4. Fond národního majetku České republiky ("fond"), jako osoba povinná a prodávající, a Naděžda Grumlíková ("zůstavitelka") a Nella Burešová ("sestra zůstavitelky"), jako osoby oprávněné a kupující, v červnu roku 1993 uzavřely dohodu o vydání a převodu majetku za kupní cenu 8 663 637 Kč. 5. Uvedená dohoda byla uzavřena podle § 2 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích a § 47 zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Hodnota původního restitučního nároku, tj. znárodněných nemovitostí, byla 1 518 000 Kč. O uvedený restituční nárok byla ponížena kupní cena za další majetek, jež sloužil k provozování státního podniku a který Fond sestrám v rámci privatizačního projektu prodal právě zmíněnou kupní smlouvou. Zjednodušeně řečeno, šlo o další součásti továrny (tkalcovnu, sklad, pozemky atd.) [viz původní dohoda; č. l. 24]. 6. Sestra zůstavitelky darovací smlouvou ze srpna 1993 převedla spoluvlastnický podíl na nově nabytém majetku své neteři - JUDr. Leoně Grumlíkové ("dcera zůstavitelky"). Sestra zůstavitelky následně zemřela v roce 1994. 7. Fond se původní žalobou z roku 1994 proti původním nabyvatelkám domáhal zaplacení částky 8 663 637 Kč s úroky z prodlení od října 1993 do zaplacení, a to proto, že sestry neuhradily dohodnutou kupní cenu za privatizovaný majetek. Fond zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 346 548 Kč podle položky č. 2 tehdejšího sazebníku soudních poplatků (viz výzva, č. l. 18, a přiložený výpis z účtu, č. l. 19). 8. Zůstavitelka v roce 2003 rovněž zemřela. V roce 2016 bylo po složitém procesním vývoji rozhodnuto, že na straně žalobkyně bude pokračováno s vedlejší účastnicí a na straně žalované 1) se stěžovatelkou - jakožto vnučkou zůstavitelky a její jedinou dědičkou, odpovídající za dluhy po zůstavitelce do výše nabytého dědictví, tj. do částky 1 376 200,30 Kč -, a to pouze v rozsahu stejné částky; ve zbývající části bylo řízení zastaveno. Řízení zároveň bylo zastaveno ve vztahu k žalované 2) - sestře zůstavitelky, která v době podání žaloby neměla způsobilost být účastníkem řízení. 9. Vedlejší účastnice se tedy žalobou u Městského soudu v Brně ("nalézací soud") domáhala proti stěžovatelce zaplacení 1 376 200,30 Kč s úroky z prodlení od ledna 2016 do zaplacení; sporná částka představovala část dluhu zůstavitelky. Nalézací soud rozsudkem č. j. 45 C 97/2017-190 ze dne 6. 5. 2021 žalobu zamítl; dospěl k závěru, že každá z původních nabyvatelek nabyla na nemovitostech poloviční podíl, každá z nich proto byla povinna uhradit jednu polovinu kupní ceny, aniž by byly smluvně zavázány dluh plnit solidárně. Zůstavitelka byla povinna zaplatit za svůj podíl 4 331 818,50 Kč. Uvedený dluh již zanikl, protože dcera zůstavitelky za zůstavitelku uhradila vedlejší účastnici dílčími platbami provedenými do roku 2005 celkem 4 587 377, 50 Kč. 10. Odvolací soud rozsudkem č. j. 70 Co 129/2021-243 ze dne 29. 6. 2022 změnil výrok I. rozhodnutí nalézacího soudu a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1 228 320,30 Kč s úroky z prodlení ve výši 3 % ročně od května 2018 do zaplacení (výrok I.); zastavil řízení ohledně částky 147 880 Kč s úroky z prodlení od ledna 2016 do zaplacení (výrok II.); potvrdil prvostupňové rozhodnutí v části výroku I., kterou nalézací soud zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení od ledna 2016 do května 2018, a v části ohledně 5,05% úroků z prodlení od května 2018 do zaplacení (výrok III.). Ústavní stížností napadeným výrokem IV. odvolací soud stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici 359 030,43 Kč na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 11. Odvolací soud (stejně jako nalézací soud) dospěl k závěru, že na straně původních kupujících (zůstavitelky a její sestry) solidární závazek dán nebyl. Podle odvolacího soudu fondu (předchůdci vedlejší účastnice) vůči dceři zůstavitelky právo na úhradu druhé půlky kupní ceny nevzniklo, protože ta měla povinnost dluh uhradit pouze vůči jejímu dlužníkovi - sestře zůstavitelky (tato povinnost byla stanovena v darovací smlouvě, kterou sestra zůstavitelky druhou půlku majetku na dceru zůstavitelky převedla). Původní dluh zůstavitelky její dcerou (matkou stěžovatelky) však uhrazen nebyl, protože dcera zůstavitelky hradila dluh právě za svoji tetu - sestru zůstavitelky -, a nikoliv za svoji matku - zůstavitelku samotnou; dluh v žalované části proto nezanikl. Odvolací soud od původního nároku vedlejší účastnice pouze odečetl privilegované pohledávky daní a poplatků, které stěžovatelka uhradila z nabytého dědictví po babičce. 12. K náhradě nákladů řízení odvolací soud uvedl, že vedlejší účastnice byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné části, a proto je stěžovatelka povinna vedlejší účastnici nahradit náklady řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. v plné výši. Částka 359 030,43 Kč, kterou je stěžovatelka povinna zaplatit, se skládá z následujících položek: zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu 346 548 Kč; 15 režijních paušálů nezastoupeného účastníka po 300 Kč, tj. celkem 4 500 Kč, a náhrady hotových výdajů (celkem 7 982,43 Kč). 13. Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 24 Cdo 306/2023-273 ze dne 26. 4. 2023 k dovolání stěžovatelky změnil rozsudek odvolacího soudu v části výroku I. a žalobu ohledně úroků z prodlení ve výši 3 % ročně od května 2018 do zaplacení zamítl. Vedlejší účastnici podle Nejvyššího soudu nelze nárok na zaplacení úroků z prodlení přiznat, protože jej uplatnila po uplynutí tříleté promlčecí doby. Dovolání stěžovatelky proti výroku IV. rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože šlo o rozhodnutí o nákladech řízení. III. Shrnutí argumentace stěžovatelky 14. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud rozhodnutím o nákladech řízení porušil její právo na ochranu vlastnictví a na soudní ochranu. 15. Vedlejší účastnice v žalobě původně požadovala po zůstavitelce a její sestře 8 663 637 Kč; odvolací soud stěžovatelce uložil povinnost zaplatit pouze 1 228 320,30 Kč, vedlejší účastnice tedy byla úspěšná pouze ze 14 %. Přesto odvolací soud odkázal na § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že vedlejší účastnice byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné části. 16. Odvolací soud stěžovatelce uložil, aby nahradila náklady řízení i za dobu, kdy účastníkem řízení byla její právní předchůdkyně. Odpovědnost stěžovatelky za dluhy zůstavitelky však je omezená, jak vyplývá z § 470 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ("občanský zákoník"). Zákonný limit byl zcela vyčerpán výrokem ve věci samé. 17. Stěžovatelka může odpovídat pouze za náklady řízení vzniklé po smrti zůstavitelky. Nejde pouze o paušální náhradu výloh vedlejší účastnice, jde především o soudní poplatek ve výši 346 548 Kč, jež neodpovídá žalované částce 1 376 200,30 Kč, která byla předmětem řízení v okamžiku, kdy do něj vstoupila stěžovatelka jako žalovaná. Závazek původně žalovaných nebyl solidární, a zůstavitelka proto mohla být zavázána zaplatit vedlejší účastnici pouze polovinu žalované částky - 4 331 868,50 Kč. Uhrazený soudní poplatek je tedy nutno rozděl