Ústavní soud I.ÚS 2089/25 – Zahájení trestního stíhání

Proti vedlejšímu účastníkovi bylo usnesením policejního orgánu č. j. KRPL-124185-89/TČ-2023-180171 ze dne 25. 11. 2024 podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku.

Stěžovatelka, která je v řízení v postavení poškozené, dne 16. 1. 2025 podala na Okresní státní zastupitelství v České Lípě návrh na změnu právní kvalifikace vyšetřovaného jednání. Má za to, že jde o trestný čin znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, potažmo o trestný čin sexuálního útoku podle § 185a trestního zákoníku. Státní zástupkyně okresního státního zastupitelství stěžovatelčino podání postoupila zpět policejnímu orgánu. Poté, co od návrhu uplynulo 60 dnů, obrátila se stěžovatelka se na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci s podnětem k výkonu dohledu, který státní zástupce shledal nedůvodným.

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného vyrozumění krajského státního zastupitelství a konstatování porušení jejích základních práv zaručených čl. 7 odst. 1 a odst. 2, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod postupem krajského státního zastupitelství i postupem Okresního státního zastupitelství v České Lípě a Krajského ředitelství policie Libereckého kraje.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že napadené rozhodnutí musí být konečné a všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Jak plyne z ústavní stížnosti i z přiložených dokumentů, ve věci stále probíhá trestní řízení, ve kterém může (ale nemusí) dojít ke změně právní kvalifikace jednání. Ať už věc skončí jakkoli, je tato ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Zároveň Ústavní soud nehledal důvody pro postup podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Nebude-li stěžovatelka souhlasit s výsledkem řízení a bude-li mít za to, že v něm byla porušena její ústavně zaručená práva nebo svobody, může následně zvážit (po vyčerpání všech opravných prostředků) podání nové ústavní stížnosti.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou.