Ústavní soud I.ÚS 2231/22
Ústavní soud · 30. 8. 2022
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti.
O co šlo: Nadepsanými rozsudky byl zamítnut návrh stěžovatele (nizozemského občana) na snížení výživného pro jeho (v mezidobí již zletilého) syna, vedlejšího účastníka.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání bylo shledáno zjevně neopodstatněným.)
Význam: Soud námitky neshledal opodstatněnými, napadené rozhodnutí zůstává v platnosti.
Aplikovaná ustanovení
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Eelze Hofa, zastoupeného Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 224/2022-1054 ze dne 20. 7. 2022 a Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 P 171/2010-1026 ze dne 25. 4. 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Jana Eelze Hofa, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Nadepsanými rozsudky byl zamítnut návrh stěžovatele (nizozemského občana) na snížení výživného pro jeho (v mezidobí již zletilého) syna, vedlejšího účastníka. Výživné bylo z rozhodnutí obecných soudů pravomocně určeno v roce 2013 částkou 3 500 Kč měsíčně. V souvislosti s podaným návrhem stěžovatel před obecnými soudy tvrdil, ale odmítal doložit pokles příjmů i další skutečnosti, které by vyhovění návrhu mohly odůvodnit. Z jiných provedených důkazů (např. trestním spisem v řízení, v němž byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživy v důsledku nezaplacení částky výživného v celkové výši 168 000 Kč za období let 2014-2018) naopak vyplynulo, že navzdory dobré příjmové situaci stěžovatele (minulé i současné, bez prokázaného poklesu) je vedlejší účastník jako vysokoškolák dlouhodobě nucen své legitimní potřeby hradit jen s pomocí matky, která mu v rámci své vyživovací povinnosti poskytuje potřebné zázemí, a z vlastních brigád. Stěžovatel přitom svou vyživovací povinnost neplní ani jinak (například naturálně, prostřednictvím realizace kontaktu s vedlejším účastníkem).
Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel nepředkládá Ústavnímu soudu nic, co by před ním nevypořádaly již obecné soudy (včetně otázek pravomoci českých soudů a českého práva jako práva rozhodného). Ve stručnosti postačí odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, která bezvýhradně odpovídají požadavkům spravedlivého řízení.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu