I.ÚS 2246/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2246/18 ze dne 27. 11. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10 - Záběhlice, proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 2. května 2018 č. j. 1 KZV 215/2016-911 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ze dne 5. dubna 2018 č. j. KRPA-248023-671/TČ-2015-000097-REZ, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. 6. 2018, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zástupce") a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 5, 36 odst. 1, 38 odst. 2 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatel je jako jeden z devíti obviněných trestně stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku a dne 24. 11. 2016 byl vyzván podle § 78 trestního řádu k vydání notebooku Apple MacBook S/N C17N4TUCG085 (dále jen "notebook"). Stěžovatel odmítl věc dobrovolně vydat, a tak mu byla následně policejním orgánem odňata podle § 79 odst. 1, 3 trestního řádu. Byl sepsán protokol o odnětí hmotné věci, z něhož plyne, že stěžovatel prohlásil, že notebook patří obchodní společnosti X1 (dále jen "společnost X1"). Odňatý notebook byl předán ke znaleckému zkoumání soudnímu znalci a vyhotovený znalecký posudek byl založen do spisového materiálu. 3. Dne 20. 2. 2018 podal stěžovatel žádost o zrušení zajištění notebooku, kterou odůvodnil tak, že je možno zajistit pouze v notebooku uložená data a samotný notebook mu vrátit. 4. K této žádosti se nejprve policejní orgán vyjádřil přípisem ze dne 28. 2. 2018, v němž uvedl, že notebook je stále věcí důležitou pro probíhající trestní řízení, a proto nebude vrácen. Následně policejní orgán o zamítnutí žádosti rozhodl napadeným usnesením, v němž uvedl, že z dosud provedeného prověřování vyplývá, že stěžovatel k páchání trestné činnosti, spočívající v krácení daně z přidané hodnoty z účelově organizovaných řetězových obchodů, využíval několik různých obchodních společností, ve kterých působil buď sám jako statutární orgán nebo je ovládal prostřednictvím spoluobviněných. Existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že jednou ze zapojených společností, které se měly přímo podílet na stíhané trestné činnosti, je obchodní společnosti X2 (dále jen "společnost X2"), která dle stěžovatele vlastní zajištěný notebook. Je důvodné se domnívat, že založení a fungování této společnosti bylo účelové, přičemž z dosud zjištěných skutečností vyplývá, že od roku 2014 do roku 2016 byla součástí řetězových obchodů se zlatem a jeho slitinami, které jsou předmětem trestního stíhání. Předmětný notebook je nadále věcí důležitou pro trestní řízení vzhledem k případné nutnosti v budoucnu vypracovat další či revizní znalecké posudky. 5. Proti napadenému usnesení podal stěžovatel stížnost, v níž namítl jednak to, že se policejní orgán nevypořádal s jeho argumentem, že není třeba ponechávat v zajištění samotný notebook (hardware), ale stačí zajistit data v notebooku uložená. Dále tvrdil nepřezkoumatelnost tvrzení o zapojení společnosti X2 do vyšetřované trestné činnosti, když usnesení neuvádí žádné důkazy, z nichž má tato skutečnost vyplývat. Stěžovatel také namítal porušení jeho práva na obhajobu a to tím, že policejní orgán v usnesení uvedl, že rozhodl o zamítnutí žádosti stěžovatele mimo jiné "vzhledem k (...) opakovaným námitkám ze strany obviněného M. M. proti řádnému vedení trestního řízení", čímž dal nezákonně stěžovateli k tíži skutečnost, že se ohrazuje proti nezákonnému postupu orgánů činných v trestním řízení. Další námitka se týkala místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6, který nesprávně rozhodoval o zajišťovacích úkonech v přípravném řízení, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na zákonného soudce. Poslední námitkou stěžovatel tvrdil nezákonnost trestního oznámení ze strany správce daně, když správní soudy pravomocně rozhodly, že postup správce daně byl při zahájení předmětných daňových řízení v rozporu se zákonem. 6. Státní zástupce napadeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou, když shledal, že s ohledem na stav řízení nelze vyloučit, že bude potřeba provést další znalecká zkoumání notebooku, k němuž bude potřeba disponovat i samotným zařízením, tudíž je dané věci pro důkazní účely nadále třeba. K tvrzené nepřezkoumatelnosti usnesení policejního orgánu uvedl státní zástupce, že jde o rozhodnutí o žádosti stěžovatele o vrácení zajištěné věci, v němž není třeba uvádět okolnosti a důkazy, které vzal policejní orgán za prokázané ve vztahu k předmětu trestního řízení. Z usnesení policejního orgánu je však zřejmé, že společností X2 se myslí stěžovatelem ovládaná obchodní společnosti X2. Státní zástupce stěžovateli přisvědčil v tom, že mu nelze klást k tíži způsob obhajoby a konkrétně skutečnost, že podává opakované námitky v rámci probíhajícího trestního řízení. Zvolený způsob obhajoby však vede ke zvýšené obezřetnosti policejního orgánu ve vztahu k důkaznímu významu zajištěných věcí. K námitce nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6 státní zástupce upozornil, že o zajištění notebooku rozhodl podle § 79 odst. 1 trestního řádu příslušný policejní orgán. Trestní oznámení v této věci pak bylo podáno správcem daně v souladu s jeho oznamovací povinností stanovenou § 53 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen "daňový řád"), přičemž oznámení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin nelze považovat za porušení § 99 odst. 2 daňového řádu, dle kterého si správce daně nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek, nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že došlo jednak k porušení jeho práva na spravedlivý proces nevypořádáním jeho námitek v napadených usneseních, konkrétně že již nebylo nutné ponechávat notebook (hardware) v zajištění, že ve věci rozhodoval (o domovní prohlídce) místně nepříslušný soud, a že policejní orgán odůvodňoval skutkové okolnosti účastí stěžovatele na "řetězovém obchodu", přičemž takový pojem český právní řád nezná. Dále že nebyly vypořádány námitky, že předmětný notebook není majetkem společnosti X2, ale společnosti X1, že policejní orgán neuvedl konkrétní důkazy, o které ponechání notebooku v zajištění opírá, že došlo k nezákonnému podání trestního oznámení správcem daně, který v době jeho podání neměl dostatečná zjištění k tomu, aby nabyl podezření o tom, že byl spáchán trestný čin, a že správci daně bylo umožněno zasáhnout do již podaného trestního oznámení a měnit v něm hodnoty. Stěžovatel tyto námitky i věcně (s ohledem na jejich tvrzené nevypořádání) opětovně vznáší v ústavní stížnosti. 8. Do stěžovatelova práva na spravedlivý proces mělo být dále zasaženo tím, že napadená usnesení obsahují nepřezkoumatelná tvrzení. Státní zástupce v usnesení uvedl: "V dosavadním průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že kromě obchodů, které jsou popsány v usneseních o zahájení trestního stíhání (...), probíhaly i další obchody, jejichž účastníky byly i obchodní společnosti ovládané obviněným M. M." Stěžovatel však měl k dispozici pouze usnesení o zahájení trestního stíhání a jiné konkrétní operace nejsou popsány, což způsobuje nepřezkoumatelnost tvrzení. Další nekonkrétní a nepřezkoumatelné tvrzení spatřuje stěžovatel v usnesení policejního orgánu, který uvedl: "S ohledem na průkaznost zajištěných důkazů rozhodl policejní orgán žádost o zrušení zajištění notebooku zamítnout." 9. Stěžovatel dále namítá, že žádost o zrušení zajištění věci podal dne 20. 2. 2018 a policejní orgán na ni odpověděl přípisem dne 28. 2. 2018. Takový postup je však nezákonný, pročež stěžovatel podal dne 8. 3. 2018 podnět dozorujícímu státnímu zástupci. Policejní orgán poté rozhodl usnesením o zamítnutí stěžovatelovy žádosti dne 5. 4. 2018. Dle stěžovatele