Ústavní soud I.ÚS 2347/24

Navrhovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, jimiž měly orgány veřejné moci porušit práva poškozeného (zemřelého otce stěžovatele) na ochranu zdraví a spravedlivý proces, zakotvená v čl. 31, čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Policejní orgán věc odložil, neboť ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Následnou stížnost navrhovatele státní zástupkyně jako nedůvodnou zamítla.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud zasáhne až ve věcech pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení.

Byla-li zamítnuta stížnost proti odložení věci, připadá v úvahu postup podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů ("zákon 283/1993 Sb."), v němž je zakotven dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci. Žádost o výkon dohledu je obecně účinným opravným prostředkem pro toho, kdo namítá vady v řízení, v němž měl být spáchán trestný čin. Není-li využita žádost o dohled k nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky nápravy [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. března 2015 (N 51/76 SbNU 691)], podaný návrh je nepřípustný, takže jej soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.