I.ÚS 2487/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2487/09 ze dne 25. 2. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. A., zastoupené JUDr. Karlem Guziurem, advokátem ve Frýdku-Místku, U Staré pošty 744, proti výroku I, III odst. 1 a IV rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 229/2009-264 ze dne 9. června 2009 ve znění opravného usnesení č. j. 11 Co 229/2009-272 ze dne 22. července 2009 a proti výroku I, IV a V rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 17 C 46/2005-213 ze dne 18. listopadu 2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti výroku I, III odst. 1 a IV rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 229/2009-264 ze dne 9. června 2009 ve znění opravného usnesení č. j. 11 Co 229/2009-272 ze dne 22. července 2009 a proti výroku I, IV a V rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 17 C 46/2005-213 ze dne 18. listopadu 2008. Rozsudkem soudu prvního stupně byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 229.475,- Kč s příslušenstvím od 13. 1. 2006 do zaplacení (výrok I), do částky 20.117,- Kč s příslušenstvím a do příslušenství z částky 249.592,- Kč od 18. 2. 2005 do 12. 1. 2006 byla žaloba zamítnuta (výrok II), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1.774,- Kč s příslušenstvím (výrok III), byla zamítnuta žaloba ohledně částky 40.400,- Kč s příslušenstvím (výrok IV) (podle odůvodnění šlo o protinávrh) a stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 33.168,- Kč (výrok V). Napadenými rozhodnutími byla podle jejího názoru porušena ustanovení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na ochranu vlastnictví a práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech: Stěžovatelka především namítá, že obecné soudy nerozhodovaly v souladu se zjištěným skutkovým stavem a že jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Rozhodnutí obecných soudů nebyla řádně odůvodněna a soudy se nevypořádaly se všemi skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo. Uvedenými porušeními pravidel spravedlivého procesu pak došlo k tomu, že byla vydána překvapivá rozhodnutí, jež jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a nesou znaky libovůle. Porušení práva na spravedlivý proces bylo vyvoláno rozdílným hodnocením nájemních smluv soudem prvního stupně a soudem odvolacím, neboť soud prvního stupně hodnotil smlouvy uzavřené stěžovatelkou dne 1. 7. 2002 tak, že nebyly platně uzavřeny, naopak soud odvolací je za platné považoval. Žádný důkaz původními nájemními smlouvami soud prvního stupně neprovedl a odvolací soud žádný důkaz nezopakoval. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že z jeho rozsudku není zřejmé, kdy mělo zaniknout sdružení, a jak byly v návaznosti na tuto skutečnost posouzeny nájemní smlouvy uzavřené stěžovatelkou bez souhlasu spoluvlastníka po zániku sdružení. Stěžovatelka rovněž vytýkala obecným soudům, že nesprávně posoudily výši vybíraného nájemného a že nepřihlédly k jejím námitkám ohledně poskytovaných slev. Obecné soudy také ignorovaly, že v období od 28. 4. 2004 do 13. 5. 2004 hospodařil již s nemovitostí vydražitel a žalobkyně i stěžovatelka pozbyly své vlastnické právo v dražbě konané dne 28. 4. 2004. Nebyly zohledněny také její námitky týkající se míry využívání nemovitosti spoluvlastnicemi (žalobkyně a stěžovatelka). Podle jejího názoru nemůže být spravedlivé, jestliže žalobkyně užívala sama pro sebe jednu polovinu společné nemovitosti a z pronajaté druhé poloviny požadovala polovinu inkasovaného nájemného. Bez jakéhokoliv odůvodnění ponechaly obecné soudy stranou i její námitku, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně nečekaně ukončila společnou činnost ve sdružení, proti vůli stěžovatelky se zmocnila části nemovitosti, do té doby využívané pro společnou podnikatelskou činnost a využívala ji s manželem jen pro sebe a přisvojila si společné finanční prostředky složené jako kauce. Stěžovatelka naopak hradila z inkasovaného nájemného společné závazky. Stěžovatelka rovněž vytýká obecným soudům nesprávně posouzenou námitku započtení, neboť obecné soudy z podstatné části započtení neuznaly pro námitku promlčení a navíc nevyřešily správně její námitku, že započtení má být posouzeno podle obchodního zákoníku. Obecné soudy podle jejího názoru pochybily rovněž v tom, že neuznaly její náklady spojené se správcováním nemovitosti s odůvodněním, že nebyly doloženy řádnými doklady, i když stěžovatelka potřebné podklady řádně poskytla. Odvolací soud se také nevypořádal s její námitkou, že soud prvního stupně nesprávně určil počátek promlčecí doby. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud značená rozhodnutí v napadených výrocích zrušil. II. Krajský soud v Ostravě se ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti plně odvolal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Okresní soud ve Frýdku-Místku ve svém vyjádření uvedl, že právo stěžovatelky na spravedlivý proces porušeno nebylo. Soud prvního stupně se zabýval všemi vznášenými námitkami stěžovatelky, důkazy řádně zhodnotil a na základě toho vynesl odpovídající rozsudek. Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedená vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadeným rozhodnutím - nepřinášela. III. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 17 C 46/2005 vedený u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Ze spisu zjistil, že stěžovatelka měla v řízení před obecnými soudy postavení žalované, proti níž byla podána žaloba o zaplacení částky 249.591,50 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které vznikalo tak, že stěžovatelka si od ukončení sdružení (bez právní subjektivity) se žalobkyní ponechávala nájemné z části nebytových prostor v nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví se žalobkyní a se žalobkyní se o zisk z nájemného v rozsahu spoluvlastnického podílu nedělila. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem č. j. 17 C 46/2005-213 ze dne 18. listopadu 2008 uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni částku 229.475,- Kč s úrokem z prodlení od 13. 1. 2006 do zaplacení (výrok I), ohledně částky 20.117,- Kč s úrokem z prodlení od 13. 1. 2006 do zaplacení a ohledně úroků z prodlení z částky 249.592,- Kč od 18. 2. 2005 do 12. 1. 2006 žalobu zamítl (výrok II), dále uložil žalobkyni zaplatit stěžovatelce částku 1.774,- Kč s úrokem z prodlení od 22. 6. 2007 do 30. 6. 2007 a od 1. 7. 2007 do zaplacení (výrok III), žalobu ohledně částky 40.400,- Kč s úrokem z prodlení od 6. 6. 2007 do 30. 6. 2007 a od 1. 7. 2007 do zaplacení zamítl (výrok IV). Stěžovatelce dále uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33.168,- Kč (výrok V), zamítl žalobu proti původně žalovanému ing. K. A. (výrok VI), konečně žalobkyni a druhému žalovanému proti sobě navzájem nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok VII). a V odůvodnění v podstatě uvedl, že nárok má oporu v ustanovení § 515 občanského zákoníku, tedy jedná se o vypořádání mezi spoluvěřiteli navzájem, dané spoluvlastnickým vztahem k nemovitosti, tj. v poměru k výši spoluvlastnických podílů mají právo na výnos z nájemného. Žalobkyně i stěžovatelka po ukončení činnosti sdružení zůstaly podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti. K nebytovým prostorám v nemovitosti byly uzavřeny nájemní smlouvy před 1. 7. 2002 ještě za existence sdružení. Dále soud prvního stupně uvedl, že pokud uzavřel nájemní smlouvy pouze jeden ze spoluvlastníků, je nutno hodnotit tyto smlouvy uzavřené stěžovatelkou po 1. 7. 2002 jako neplatné a nájemci plnili na základě původních nájemních smluv. Soud prvního stupně vypočetl výši nájemného za žalované období na částku 609.065,- Kč, dále posoudil výdaje uplatněné stěžovatelkou v souvislosti se správou předmětné nemovitosti a stanovil zisk z nájmu částkou 464.585,- Kč; podíl připadající na žalobkyni pak stanovil částkou 232.293,- Kč. Soud prvního stupně se také zabýval částkami, které stěžovatelka uplatnila v rámci zápočtu (částka 258.162,- Kč). Jednalo se o částky, které měly původ ještě v době trvání sdružení, ale byly zaplaceny stěžovatelkou již po vystoupení žalobkyně ze sdružení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila námitku promlčení, zabýval se soud prvního stupně posouzením jednotlivých uplatněných částek. Vycházel z tříleté promlčecí lhůty počítané ode dne, kdy byly částky zaplaceny. Zápočet byl soudu "podán" dne 6. 6. 2007 a doručen protistraně (žalobkyni) dne 18. 6. 2007, jsou proto podle názoru soudu promlčeny všechny nároky před datem 6. 6. 2004. Vzhledem k uvedenému bylo možné "uplatněným zápočtem přiznat" částku 2.817,- Kč. Po odpočtu této částky z nároku žalobkyně na polovinu výnosu z nájemného (částka 232.293,- Kč) byla žalobkyni přiznána částka 229.475,- Kč, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. Soud pr