I.ÚS 2617/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2617/11 ze dne 30. 7. 2013 N 137/70 SbNU 285 Nesprávná aplikace vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka - ze dne 30. července 2013 sp. zn. I. ÚS 2617/11 ve věci ústavní stížnosti Jany Sobkové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem, se sídlem Pravdova 1113/II, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 č. j. 30 Cdo 3972/2009-506, jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino dovolání, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2009 č. j. 7 Co 2965/2005-480, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka je společně s dalšími žalovanými povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 450 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a uhradit mu náklady řízení, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a Radima Klimši, zastoupeného JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem, se sídlem Senovážné nám. 23, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 č. j. 30 Cdo 3972/2009-506 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2009 č. j. 7 Co 2965/2005-480 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 č. j. 30 Cdo 3972/2009-506 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2009 č. j. 7 Co 2965/2005-480 se zrušují. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka se včasnou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 č. j. 30 Cdo 3972/2009-506 bylo zamítnuto dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále také "odvolací soud") ze dne 6. 5. 2009 č. j. 7 Co 2965/2005-480, kterým byl změněn výrok III a výrok XVI rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále také "soud prvního stupně") ze dne 21. 4. 2005 č. j. 9 C 886/2003-305 tak, že stěžovatelka je povinna společně a nerozdílně s R. K. a M. H. zaplatit Radimu Klimšovi (vedlejšímu účastníkovi) částku 450 000 Kč s příslušenstvím a že stěžovatelka je povinna vedlejšímu účastníkovi nahradit náklady řízení ve výši 121 034 Kč. Stěžovatelka tvrdí, že postupem obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení před obecnými soudy, kterého se stěžovatelka účastnila jako žalovaná. 3. Stěžovatelka uvádí, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále také "trestní soud") ze dne 16. 12. 1999 č. j. 18 T 12/99-3023 byla zproštěna obžaloby, která ji vinila ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona (ve znění platném a účinném ke dni vydání rozsudku). Tohoto trestného činu se měla dopustit tím, že z podnětu spoluobžalovaných R. B., M. H. a R. K. uzavřela leasingovou smlouvu na odběr osobního automobilu Škoda Octavia, přičemž následně byl automobil prodán Radimu Klimšovi za částku 450 000 Kč, kterou R. B., M. H. a R. K. použili pro svou potřebu. Trestní soud v dané věci dospěl k závěru, že stěžovatelka podepsala leasingovou smlouvu na nátlak R. B., resp. konstatoval, že nebylo dovozeno zavinění stěžovatelky, a to ani ve formě přímého, ani ve formě nepřímého úmyslu. 4. Radim Klimša, který byl nucen uvedený automobil zakoupený za částku 450 000 Kč vydat policii, čímž mu vznikla škoda ve shodné výši, dne 21. 2. 2000 podal proti stěžovatelce, R. K., R. B., M. H. a dalším osobám žalobu na zaplacení uvedené částky. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 4. 2005 č. j. 9 C 886/2003-305 byla žaloba vůči stěžovatelce zamítnuta. Vyhověno bylo pouze ve vztahu k trestně odsouzeným pachatelům. 5. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2009 č. j. 7 Co 2965/2005-480 byl však rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatelka je povinna společně a nerozdílně s R. K. a M. H. zaplatit Radimu Klimšovi částku 450 000 Kč s příslušenstvím a že stěžovatelka je povinna vedlejšímu účastníkovi nahradit náklady řízení ve výši 121 034 Kč. 6. Dovolání stěžovatelky bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 č. j. 30 Cdo 3972/2009-506 zamítnuto. 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti postupu obecných soudů vytýká, že v souzené věci posoudily nárok žalobce nikoliv podle toho, jak byl uplatněn v žalobě, tedy jako náhradu škody, nýbrž jako bezdůvodné obohacení podle § 451 občanského zákoníku, u něhož není nutno zkoumat zavinění. Logickou a nezbytnou podmínkou pro vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení je však i fakt, že k obohacení skutečně došlo. V civilním nalézacím řízení však nebylo prokázáno, a žalobcem dokonce ani tvrzeno, že by stěžovatelka uplatňovanou částku převzala či ji měla někdy v držení. I přesto obecné soudy dospěly k závěru, že bezdůvodné obohacení na její straně vzniklo, což bylo zdůvodněno tím, že formálně byla účastnicí smlouvy. Stěžovatelka však uvádí, že při zkoumání nároku žalobce je nutno vycházet ze skutečného, nikoliv z formálního postavení účastníků, tím spíše pak v situaci, kdy se jednalo o absolutně neplatný úkon. V trestním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatelka byla k uzavření smlouvy nevybíravým způsobem ze strany ostatních spoluobžalovaných donucena. Vzhledem k tomu, že uplatňovanou částku nikdy neměla, nemůže ji ani vydat. 8. K postupu obecných soudů dále dodává, že mohou dovozovat vlastní právní posouzení, nesmí však doplňovat chybějící skutková tvrzení nezbytná pro úspěšnost uplatňovaného nároku. Pokud tedy nebylo žalobcem tvrzeno, že stěžovatelka převzala finanční částku, že ji zadržuje nebo že ji odmítá vrátit, resp. pokud bylo tvrzeno, že mu stěžovatelka svým jednáním způsobila majetkovou újmu ve výši 450 000 Kč, není možné o takto skutkově vymezeném nároku rozhodnout mimo (nad) rámec skutkových tvrzení žalobce. Tento závěr má vyplývat i z § 153 odst. 2 občanského soudního řádu. 9. Stěžovatelka dále uvádí, že v rozsudku Nejvyššího soudu, jímž bylo její dovolání zamítnuto, se citované judikáty týkají skutkově i právně jiné věci. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené rozsudky Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil. 10. Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující: Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. II. 11. Z předložených rozsudků a vyžádaného soudního spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou ze dne 21. 2. 2000 po stěžovatelce, R. K., R. B. a M. H. domáhal zaplacení částky 450 000 Kč z titulu odpovědnosti za škodu, kterou žalovaní měli způsobit uzavřením smlouvy o koupi automobilu, jehož skutečným vlastníkem nebyla stěžovatelka jako prodávající, neboť listina prokazující její vlastnictví byla falešná. V žalobě shrnul i závěry trestního řízení, kdy mělo být prokázáno, že stěžovatelka byla k uzavření smlouvy donucena, nicméně dodal, že o skutečnosti podpisu falešné kupní smlouvy a falešné plné moci na přehlášení automobilu musela vědět. 12. Výrokem III rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 4. 2005 č. j. 9 C 886/2003-305 byla žaloba vůči stěžovatelce zamítnuta a výrokem XVI žalobci uložena povinnost stěžovatelce nahradit náklady řízení ve výši 71 562 Kč. V odůvodnění soud prvního stupně mimo jiné uvádí, že na straně stěžovatelky nebylo shledáno bezdůvodné obohacení. 13. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. 14. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2009 č. j. 7 Co 2965/2005-480 byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatelka je povinna společně a nerozdílně s R. K. a M. H. žalobci zaplatit částku 450 000 Kč s příslušenstvím. Při rozhodování o podaném odvolání byl odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 29. 1. 2009 č. j. 33 Odo 1806/2006-463, zejména pak názorem, že jen účastníci neplatné kupní smlouvy jsou povinni navzájem si vrátit plnění, které podle ní obdrželi. V této souvislosti Nejvyšší soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 5. 5. 2005 sp. zn. 33 Odo 351/2004, který měl obstát i v ústavní rovině, neboť ústavní stížnost proti němu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2008 sp. zn. III. ÚS 366/05 odmítnuta (ve SbNU nepublikováno, dost