I.ÚS 2680/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2680/19 ze dne 18. 8. 2020 N 164/101 SbNU 142 K odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu o výživném pro dítě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené JUDr. Christianem Choděrou, advokátem, se sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019 č. j. 13 Co 134/2019-188, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1) B. H., zastoupeného JUDr. Ing. Evou Fryšovou, advokátkou, se sídlem 8. května 10, Olomouc, a 2) K. K., zastoupeného JUDr. Danielem Choděrou, advokátem, se sídlem Malá Štěpánská 8, Praha 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019 č. j. 13 Co 134/2019-188 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019 č. j. 13 Co 134/2019-188 se ruší. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 30. 1. 2019 č. j. 6 P 418/2018-156, 59 P a Nc 371/2018 rozhodl, že vyživovací povinnost otce (vedlejší účastník č. 1), naposledy stanovená na nezletilého K. K. (vedlejší účastník č. 2) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2010 č. j. 50 P 57/2010-16 částkou 10 000 Kč měsíčně, se zvyšuje na částku 40 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2016 (výrok I). Dále rozhodl, že dluh na zpětně zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2016 do 31. 1. 2019 ve výši 835 000 Kč je otec povinen zaplatit ve dvou splátkách se splatností první splátky 31. 7. 2019 k rukám matky nezletilého (stěžovatelky) a se splatností druhé splátky 31. 1. 2020 k rukám tou dobou již zletilého syna (výrok II). Výrokem III pak obvodní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Ve vztahu k příjmovým možnostem a schopnostem otce obvodní soud konstatoval zejména to, že se pohybují v částkách několikanásobně vyšších než v době poslední úpravy, kdy byly ve výši 50 000 Kč čistého měsíčně, zatímco od roku 2017 jsou ve výši cca 180 000 Kč čistého měsíčně (podnikání a nájem komerčních pozemků) a v roce 2016 byly ve výši cca 270 000 Kč čistého měsíčně. Tyto příjmy obvodní soud zjistil z daňových přiznání otce a z přehledů povinných záloh, a neuvěřil tak jeho tvrzením, že má k dispozici cca 100 000 Kč čistého měsíčně. Dále uvedl, že kromě pozemků zastavěných komerčními nemovitostmi otec vlastní také rodinný dům, ve kterém bydlí, spolu s okolními zahradami a pozemky, a firmu v milionových ziscích, prostřednictvím které vlastní také několik nákladních a osobních vozidel, která má k dispozici (k poměrům otce podrobně viz body 15, 16, 18, 19 a 31 až 34 rozsudku obvodního soudu). Obvodní soud proto uzavřel, že stanovené výživné odpovídá vysoké životní úrovni otce, stejně jako tomu, že otec se s nezletilým nestýká a nad rámec výživného na jeho potřeby přispívá jen výjimečně, přičemž jde o jeho jedinou vyživovací povinnost. 3. Obvodní soud se v odůvodnění rozsudku zabýval také potřebami nezletilého a poměry stěžovatelky. S ohledem na podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud nepovažoval za nezbytné tyto informace blíže rozvádět, a omezil se proto pouze na stručnou rekapitulaci informací týkajících se majetkové situace vedlejšího účastníka č. 1. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 29. 5. 2019 č. j. 13 Co 134/2019-188 rozsudek obvodního soudu ve výroku I o běžném výživném změnil tak, že vyživovací povinnost otce, naposledy stanovená na nezletilého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 P 57/2010-16 částkou 10 000 Kč měsíčně se zvyšuje na dobu od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2017 na částku 15 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2017 do budoucna na částku 20 000 Kč měsíčně s tím, že částka 15 000 Kč měsíčně je splatná k rukám matky nezletilého a částka 5 000 Kč měsíčně je splatná na blíže specifikovaný účet. Ve výroku II o nedoplatku na výživném městský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2016 do 31. 5. 2019 činí 125 000 Kč s tím, že otec je povinen zaplatit částku 20 000 Kč k rukám matky a částku 105 000 Kč na blíže specifikovaný účet. Dále městský soud rozhodl, že rodiče nezletilého nejsou oprávněni do nabytí zletilosti nezletilého s peněžními prostředky představujícími výživné na tomto účtu disponovat bez souhlasu druhého rodiče nebo soudu. Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Dle městského soudu obvodní soud v podstatě správně posoudil majetkové a výdělkové poměry obou rodičů a správný je i jeho závěr, že životní úroveň otce je nadstandardní. Městský soud zdůraznil, že předmětem sporu je výživné pro nezletilé dítě a pro takový typ sporu není třeba podrobně zkoumat majetkové poměry rodičů, jako by řešil jejich majetkové vypořádání rodičů nebo jiný vyúčtovací spor, kdy by bylo nezbytné předkládat jednotlivé stvrzenky a účetní doklady, kompletní účetnictví otce, výpisy z účtů a podobně. Stejně tak není třeba provádět ekonomické rozbory, posudky či analýzy majetkových poměrů rodičů, zcela postačí učinit si komplexní představu o majetkových poměrech rodičů a okolnostech případu a potřebách dítěte. Otcova nadstandardní úroveň je dle městského soudu zcela zřejmá na základě dokazování provedeného obvodním soudem, stejně jako to, že matka byla nucena v důsledku zhoršeného zdravotního stavu dočasně ukončit podnikání, přičemž v době rozhodování městského soudu již byla tato její činnost obnovena. Podle přesvědčení městského soudu tak nebylo třeba provádět další podrobné dokazování. Odvolací námitky otce v tomto směru proto městský soud vyhodnotil jako nedůvodné. 6. Dále městský soud poukázal na to, že potřeby nezletilého se zcela zásadním způsobem změnily již pouhým plynutím času. Ke zvýšení potřeb nezletilého došlo dle městského soudu již ve školním roce počínajícím 1. 9. 2016, kdy se připravoval na přijímací zkoušky na střední školu. K dalšímu nárůstu potřeb potom došlo od 1. 9. 2017, kdy začal studovat střední školu s placeným školným. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo třeba výživné odstupňovat. 7. Městský soud vyjádřil přesvědčení, že výše výživného, kterou stanovil, zásadně odpovídá nadstandardní životní úrovni otce. Částka 40 000 Kč stanovená obvodním soudem se městskému soudu jevila jako neakceptovatelná a zákonným kritériím neodpovídající. Uvedl, že výživné, které nově stanovil, kopíruje životní úroveň otce, respektuje ale i to, že otec podniká a většinu finančních prostředků investuje dále právě do tohoto podnikání. Městský soud výslovně konstatoval, že vyšel z příjmu otce 100 000 Kč, který sám v průběhu řízení uvedl a který se městskému soudu jevil jako zcela přiměřený a reálný. Dodal, že výživné i u osoby takto výdělečně činné nelze stanovit takovým způsobem, aby toto překračovalo jakékoli rozumné hranice a limity. Za částku odpovídající potřebám nezletilého městský soud označil 15 000 Kč, kterou považoval za limitní a zahrnující veškeré opodstatněné potřeby nezletilého, a zbylých 5 000 Kč proto otci uložil zasílat na účet nezletilého k tvorbě budoucích rezerv. II. Argumentace stěžovatelky 8. Podle názoru stěžovatelky byla rozsudkem městského soudu porušena základní práva garantovaná čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 18 odst. 1, čl. 27 odst. 1, 2 Úmluvy o právech dítěte, čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 9. Stěžovatelka poukazuje na to, že obvodní soud vyšel ze zjištění, že otcovy příjmové možnosti a schopnosti od poslední úpravy výživného v roce 2010 podstatně vzrostly, konkrétně z 50 000 Kč na 180 000-270 000 Kč čistého měsíčně, a výživné na nezletilého proto zvýšil z 10 000 Kč na 40 000 Kč. V této souvislosti namítá, že zatímco obvodní soud neuvěřil tvrzení otce, že má měsíčně k dispozici 100 000 Kč čistého, městský soud, aniž provedl dokazování ohledně otcových příjmových možností a schopností, z tohoto otcova tvrzení bez dalšího vyšel. Podle městského soudu byl tento otcem tvrzený příjem "zcela přiměřený a reálný". Běžné měsíční výživné proto snížil o 20 000 Kč (resp. 25 000 Kč) a dlužné výživné o 710 000 Kč, a to přesto, že důkazní situace zůstala stejná jako před obvodním soudem. 10. Městský soud podle stěžovatelky rezignoval na úplné a správné zjištění skutkového stavu, jelikož vyšel výhradně ze skutkových zjištění obvodního soudu a dokazování doplnil pouze o její prohlášení o započetí působení jako osoby samostatně výdělečně činné. Navíc, ač ohledně výše výživného dospěl oproti obvodnímu soudu k diametrálně odlišnému závěru, neumožnil stěžovatelce se k němu před vynesením rozsudku vyjádřit. Městský soud dle stěžovatelky pochybil také v tom, že nezho