I.ÚS 2876/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2876/15 ze dne 9. 12. 2015 N 210/79 SbNU 399 Opodstatněnost útěkové vazby s odkazem na hrozbu vysokého trestu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 9. prosince 2015 sp. zn. I. ÚS 2876/15 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Marcela Cichého, právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. srpna 2015 č. j. 4 To 249/2015-21, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. srpna 2015 č. j. 4 To 249/2015-21 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. srpna 2015 č. j. 4 To 249/2015-21 se proto ruší. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byl dne 24. 9. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména pak právo na osobní svobodu, zaručené čl. 8 Listiny základních práv a svobod, právo na soudní a jinou právní ochranu, zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a dodržování zásady presumpce neviny zaručené čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ústí nad Labem, ze dne 7. 1. 2015 ČTS: NPC 1789/TČ-2014-222300 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2015 č. j. 40 Nt 602/2015-38 z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2015 č. j. 40 Nt 912/2015-29 byl stěžovatel ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu a nebyla přijata písemná záruka Bc. Lenky Balogové, Bc. Martina Bajgera a Mgr. Marie Gottfriedové ani písemný slib stěžovatele a vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníka. 3. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 7. 2015 č. j. 40 Nt 808/2015-13 rozhodl tak, že se stěžovatel podle § 71a trestního řádu propouští z vazby na svobodu, přičemž se jeho vazba nahrazuje jeho písemným slibem a vyslovením dohledu probačního úředníka nad stěžovatelem. Stěžovateli bylo dále uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování z území České republiky a byla mu stanovena povinnost odevzdat cestovní doklady vystavené na jeho jméno. 4. Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně stížnost. Krajský soud v Ústí nad Labem o ní rozhodl usnesením ze dne 5. 8. 2015 č. j. 4 To 249/2015-21, kterým napadené usnesení zrušil. Rozhodl dále, že se žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítá, jeho písemný slib se nepřijímá, návrh stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka se zamítá a peněžitá záruka se nepřijímá. 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že hrozba vysokým trestem, kterou stížnostní soud uvedl jako hlavní argument pro naplnění útěkového vazebního důvodu, není sama o sobě dostačujícím argumentem. Ani konkretizovanou hrozbu vysokým trestem nelze podle názoru stěžovatele absolutizovat natolik, že by tento fakt nebylo možné vyvrátit dalšími okolnostmi případu. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě existují okolnosti, které vazební důvod natolik zeslabují, že by měl být stíhán na svobodě. Zdůrazňuje, že je osobou bezúhonnou, má stálé zaměstnání, bydliště i fungující rodinu. Soud však všechny okolnosti, které podle jeho názoru svědčí v jeho prospěch, vyhodnotil jako nežádoucí, snad vyjma argumentu, že má fungující rodinu. Závěr soudu, že je zcela nevhodné, aby nadále pracoval jako učitel Základní školy v T. a dále působil jako zastupitel obce T., neboť by tak mohl uplatňovat výchovný vliv vůči nezletilým dětem a ovlivňovat veřejný život, stěžovatel chápe jako porušení zásady presumpce neviny. 6. K obsahu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel dezinterpretuje jednotlivé argumenty vytržené z kontextu odůvodnění. Účastník na svých stanoviscích setrvává a zdůrazňuje, že je nutné odůvodnění vnímat jako celek. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem připomíná, za jakou trestnou činnost je stěžovatel stíhán, jeho významný podíl na jejím páchání i údajnou špatnou finanční situaci, která ho k protiprávnímu jednání vedla. Ve věci je zpracována obžaloba. Důvody vazby útěkové jsou zcela relevantní a instituty nahrazující vazbu vzhledem k okolnostem neadekvátní. K žádným procesním pochybením v průběhu řízení nedošlo. 7. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka bylo zasláno stěžovateli na vědomí. Ten k nim písemně sdělil, že žádné rozhodné skutečnosti neobsahují. Tvrdí, že je ve vazbě nedůvodně a znovu opakuje argumenty stran svého rodinného a pracovního zázemí a své dosavadní bezúhonnosti. Byl by rád, pokud by věc byla projednána urychleně. 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tomu koresponduje ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem. 9. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. 10. V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení stěžovatelovy svobody, jmenovitě rozhodování o ponechání ve vazbě trvající z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu, nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces). Přitom platí, že výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. 11. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům zakotveným v čl. 8 odst. 5 Listiny (a v čl. 5 odst. 3 větě druhé Úmluvy) je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanovena v citovaných ustanoveních trestního řádu. Kasační pravomoc Ústavního soudu se může uplatnit teprve tehdy, byly-li v řízení porušeny ústavní procesní principy či jsou-li závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. 12. Po posouzení ústavní stížnosti a přezkoumání napadeného rozhodnutí optikou shora uvedených zásad dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 13. Zásadní námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti se týkají absence důvodů pro ponechání stěžovat