I.ÚS 2958/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2958/07 ze dne 13. 11. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem Opava, Hauerova 3, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, čj. 6 To 8/2007 - 1224, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 908/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V zákonné lhůtě podanou ústavní stížností stěžovatel požadoval zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, čj. 6 To 8/2007 - 1224, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, čj. 49 T 1/2000 - 973, a bylo nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl uznán vinným pomocí ke spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje. Stěžovatel rovněž navrhl zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 908/2007, kterým bylo jeho dovolání odmítnuto. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a došlo i k porušení čl. 14 odst. 1, 2, 3 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V odůvodnění ústavní stížnosti zdůraznil, že setrvává na své obhajobě v předmětné trestní věci a na právních názorech, které uvedl v odvolání i dovolání. Je přesvědčen, že jeho argumentace, obsažená v uvedených opravných prostředcích, je významná i pro posouzení jeho ústavní stížnosti a plně na ni odkázal. Dále vyjmenoval vady, kterými, podle jeho názoru, trpělo trestní stíhání proti němu vedené. Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení. Vrchní soud v Olomouci plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádřil přesvědčení, že obsahuje všechny rozhodné skutečnosti. Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl prakticky obdobné argumenty, které uplatnil již dříve před dovolacím soudem. Důvody svého rozhodnutí dovolací soud podrobně rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, a proto na ně zcela odkázal. Poukázal i na to, že s relevantními námitkami stěžovatele se již v odůvodnění náležitě vypořádal, včetně naplnění subjektivní stránky trestného činu. Podle názoru dovolacího soudu se odvolací soud v průběhu řízení rovněž dostatečně zabýval subjektivní stránkou jednání stěžovatele. Závěrem konstatoval, že po přezkoumání obsahu spisu i napadeného rozhodnutí se s názorem Vrchního soudu v Olomouci plně ztotožnil, a proto považuje ústavní stížnost za neopodstatněnou. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 49 T 1/2000, byl stěžovatel uznán vinným pomocí k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k § 128 odst. 2, 4 tr. zákona, kterého se dopustil spolu s V. J. tím, že obviněný V. J., jako předseda představenstva obchodní společnosti Agrostav Opava, a. s., a současně jako jeden z jednatelů i společníků obchodní společnosti J. O. K., spol. s r. o., využil svých funkcí v obchodních společnostech, které měly obdobný předmět podnikání, a po vzájemné dohodě a za součinnosti stěžovatele, který byl dalším z jednatelů a společníků v obchodní společnosti J. O. K., spol. s r. o., realizoval svůj plán směřující k neoprávněnému odčerpání značných finančních prostředků ze společnosti Agrostav Opava, a. s. formou vytvoření nepodložené pohledávky, použité k následnému realizovanému zápočtu, sloužícímu k získání jedné z nemovitostí této obchodní společnosti. Proto dne 31. 12. 1994 uzavřeli značně nevýhodnou smlouvu o půjčce a zřízení zástavního práva mezi společnostmi Agrostav Opava, v postavení dlužníka, a společností J. O. K., spol. s r. o., v postavení věřitele. Tato smlouva nahradila předchozí platnou smlouvu o půjčce, v níž byla nahrazena řada ustanovení, ve výroku rozsudku konkrétně uvedená. Za tento trestný čin byl stěžovateli uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Byl mu uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a to jako statutárnímu zástupci právnické osoby a členu statutárního orgánu právnické osoby na dobu 4 let. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a nově rozhodl o vině a trestu stěžovatele i jeho spoluobžalovaného V. J., jak je uvedeno výše. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud konstatoval, že v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebylo shledáno podstatných vad, které by měly za následek porušení práva na objasnění věci nebo na právo obhajoby a které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku. Na tom nic nezměnily ani námitky procesního charakteru, které uplatnili obžalovaní. K problematice totožnosti skutku uvedl, že tato je zachována, ve smyslu § 220 odst. 1 tr. řádu, tak, jak je popsána v záznamu o sdělení obvinění, v upozornění na změnu právní kvalifikace, v žalobním návrhu a v napadeném rozsudku. Proto se nelze ztotožnit s námitkami obou obžalovaných v tomto směru. Ve vztahu ke stěžovateli odvolací soud zdůraznil, že byl stíhán jako účastník trestného činu a jeho trestní odpovědnost tak závisí na trestní odpovědnosti hlavního pachatele, tj. obžalovaného V. J. Odvolací soud odmítl i námitku obžalovaných ohledně nerespektování obžalovací zásady. Z jednotlivých protokolů o hlavních líčeních je patrno, jakým způsobem bylo vedeno dokazování, jaké důkazy byly provedeny. Po vyhodnocení důkazů a následné stabilizaci skutkového děje nalézacím soudem nelze konstatovat, že by došlo k porušení namítané zásady trestního řádu, uvedené v § 2 odst. 8 TrŘ. Po přezkoumání věci odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami, spočívajícími v tom, že se v určité části náležitě nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a v jeho úvahách o právní kvalifikaci jednání obou obžalovaných bylo shledáno porušení trestního zákona. Proto odvolací soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl o vině obžalovaných nově. Mimo uvedené pochybení soudu prvního stupně odvolací soud konstatoval, že se jinak správně, logicky a přesvědčivě vypořádal s okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci. V podstatném a nezbytném rozsahu uvedl, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Skutkovým zjištěním nelze vytýkat nejasnost či neúplnost. Rozsudek soudu prvního stupně netrpí vadami a svým obsahem odpovídá kritériím uvedeným v § 120 až § 122 TrŘ. Odvolací soud se opětovně zabýval jednotlivými námitkami obžalovaných, které tito vznesli již u soudu prvního stupně a s nimiž se soud náležitě vypořádal. Jednalo se o námitky proti závěru o naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 TrZ, o naplnění subjektivní stránky trestného činu a konečně i o otázku právní kvalifikace jejich trestné činnosti. Dovodil, že v předmětné věci byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 TrZ. Rovněž byla naplněna subjektivní stránka trestného činu, neboť oba obžalovaní věděli, v jaké ekonomické situaci se v dané době nacházela společnost Agrostav Opava, a. s., která opakovanými půjčkami řešila své finanční problémy. Námitky obžalovaných v této oblasti byly provedeným dokazováním v podstatné míře vyvráceny, proto byly odvolacím soudem vyhodnoceny jako nedůvodné. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obou obžalovaných, došlo u odvolacího soudu k podstatné změně v tom, že jednání obžalovaných nebylo podřazeno pod kvalifikovanou skutkovou podstatu § 128 odst. 4. TrZ, neboť zde nebyly shledány okolnosti, podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 88 odst. 1 TrZ. Odvolací soud podřadil skutková zjištění pouze pod skutkovou podstatu trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 TrZ. Jednání stěžovatele právně kvalifikoval jako pomoc k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 10 odst. 1 písm. c) TrZ k § 128 odst. 2 TrZ. Uzavřel, že námitky obžalovaných proti právní kvalifikaci jejich jednání byly shledány zčásti důvodnými, což se odrazilo v aplikaci p