Ústavní soud I.ÚS 3045/12 – Ústní jednání
Ústavní soud · 2. 10. 2012
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. května 2012.
O co šlo: Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaného rozsudku a současně pak výroku, ve kterém by bylo vysloveno porušení jeho základního práva na spravedlivý proces jak napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, tak rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012 č. j. 29 Ca 106/2010-34.
Výsledek: Návrh se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 43 182/1993 Sb. (Ústní jednání), § 22 ZDP (Zdroj příjmů).
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Napajedla, Masarykovo nám. 220, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. května 2012 č. j. 2 Afs 29/2012-18, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaného rozsudku a současně pak výroku, ve kterém by bylo vysloveno porušení jeho základního práva na spravedlivý proces jak napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, tak rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012 č. j. 29 Ca 106/2010-34. Uvedl, že dne 19. 8. 2010 podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo Finančním ředitelstvím v Brně dne 16. 6. 2010 opětovně zamítnuto jeho odvolání proti vyměření daně z příjmů fyzických osob Finančním úřadem ve Zlíně - za zdaňovací období roku 2002 částkou 86 132,- Kč. Proto podal kasační stížnost, ve které napadl nezákonnost postupu finančních orgánů, které při vyměření daně nezohlednily jeho výdaje, vycházely pouze z příjmů, což považuje za postup, jenž je v rozporu se zákonem o dani z příjmů, předpokládající procentní podíl výdajů tehdy, když nejsou vykázány. Nejvyšší správní soud kasační žalobu zamítl. S jeho názorem, že uplatněná námitka týkající se postupu správního orgánu (dle něj nezákonného) je nepřípustná, poněvadž nebyla uplatněna již v řízení před soudem, nemůže souhlasit - jestliže šlo o nezákonný postup, měl se jím soud zabývat z úřední povinnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práva, kterého se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jeho rozhodnutí obsahuje nejen obsáhlá skutková zjištění vztahující se k postupu finančních orgánů při dodatečném vyměření daně z příjmu stěžovateli (na základě výsledků daňové kontroly), ale i důvody, pro které právní závěry Krajského soudu v Brně, obsažené v rozsudku napadeném kasační stížností, nutno považovat za správné. S poukazem na uvedené, na svou judikaturu, na znění § 103 odst. 1 písm. a), § 104 odst. 4 a § 109 odst. 3, 4 soudního řádu správního, na § 22 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšší správní soud opodstatněně kasační stížnost stěžovatele zamítl. Na jeho vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu