I.ÚS 3065/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022 N 56/112 SbNU 9 Povinnost soudů prokazovat a hodnotit všechny jimi posuzované překážky střídavé péče   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2021 č. j. 13 Co 68/2021-266 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 12. 2020 č. j. 0 P 209/2019-210, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále jako účastníků řízení a D. B., zastoupené Mgr. Miroslavem Píšťkem, advokátem, sídlem nám. Svobody 1404/1, Šternberk, jako vedlejší účastnice řízení a nezletilého M. V., zastoupeného opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2021 č. j. 13 Co 68/2021-266 a rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 12. 2020 č. j. 0 P 209/2019-210 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na výchovu dětí garantované čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí. Má za to, že postupem obecných soudů, které nevyhověly návrhu na svěření jeho nezletilého syna M. (dále také jako "vedlejší účastník") do střídavé péče rodičů [tj. stěžovatele (dále také jako "otec") a vedlejší účastnice (dále také jako "matka")], bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), právo na ochranu soukromého a rodinného života zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny a právo na péči o děti a jejich výchovu zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny. Stěžovatel namítá též porušení čl. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, soudních rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 0 P 209/2019 zjistil Ústavní soud především následující skutečnosti. 3. Nezletilý M. se narodil dne XX. Stěžovatel a vedlejší účastnice ukončili vzájemný vztah v březnu 2019, kdy matka po dlouhodobějších neshodách opustila i se synem společnou domácnost. Jelikož rodiče se nebyli schopni sami domluvit na modelu péče ani rozsahu styku, rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2019 č. j. 0 Nc 3091/2019-116 (na základě dohody rodičů dosažené v průběhu jednání z iniciativy soudu, dále také jako "prvotní rozsudek") byl nezletilý syn svěřen do výlučné péče matky a stěžovateli stanoven styk se synem v rozsahu v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 7:30 hod. do neděle 17:00 hod. a v každém lichém kalendářním týdnu od středy 17:00 hod. do pátku 7:30 hod. Dále byl stěžovateli upraven styk se synem v období Vánoc, Velikonoc a hlavních letních školních prázdnin a stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého M. částkou 11 000 Kč měsíčně. 4. V květnu 2020 stěžovatel u Okresního soudu v Bruntálu podal návrh, kterým se mj. domáhal svěření nezletilého M. do střídavé péče rodičů s rovnocenným intervalem střídání (po týdnu). Argumentoval, že styk vymezený prvotním rozhodnutím považoval od počátku za nedostatečný a má zájem se více podílet na výchově nezletilého M., který se duševně i fyzicky rychle rozvíjí. Matka mu původně rozsáhlejší styk slíbila, nyní se ale jejich vztahy zhoršily a styk nad rámec rozhodnutí mu neumožňuje. Péči o syna bez potíží zvládá, nezletilý M. je u něj rád. Matka s návrhem zásadně nesouhlasila, zpochybnila v mnoha ohledech kvalitu stěžovatelovy péče, s ohledem na její negativní důsledky by měl být styk syna s otcem spíše omezen. Opatrovník doporučil návrh zamítnout, střídavé péči podle něj brání hlavně problematická komunikace rodičů, nezletilý M. si také zvykl na dosavadní režim. 5. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Bruntále (dále také jako "nalézací soud" či "okresní soud") návrh stěžovatele zamítl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že od vydání prvotního rozsudku nedošlo k takové kvalifikované změně poměrů, která by odůvodňovala změnu péče o syna. Nezletilý M. je stále dítětem útlého věku a o delší pobyt u otce neprojevuje zájem; role otce jako mužského vzoru je dostatečně saturována stanoveným rozsahem styku. Dále okresní soud přihlédl ke zprávě mateřské školy, že nezletilý je silně fixován na oba rodiče a těžce se adaptuje na nové prostředí a změny, proto by podle nalézacího soudu nastavení jiného způsobu péče teprve po roce od původního rozhodnutí mohl těžce snášet. Tomu nasvědčuje též skutečnost, že i když nezletilý o prázdninách 2020 pobyty o délce 7 a 10 dnů u otce strávil bez potíží, další týdenní pobyt na podzim 2020 vedlejší účastnice zhodnotila jako problematický. Největší překážku pro svěření nezletilého M. do střídavé péče pro okresní soud představovala velmi špatná komunikace mezi rodiči, na které podle názoru soudu nese větší podíl otec. Vedlejší účastnice naopak rodičovskou roli stěžovatele respektuje a stěžovatele řádně informuje o podstatných skutečnostech týkajících se nezletilého M. a jeho zájmů. Okresní soud považoval za bláhový názor otce, že s realizací střídavé péče se komunikace zlepší, naopak by bylo nutné řešit záležitosti syna v mnohem větším rozsahu než dosud. Závěrem nalézací soud konstatoval, že stěžovatel podal návrh na změnu péče pouze s ohledem na vlastní zájmy, nikoli zájmy syna. 6. Krajský soud v Ostravě (dále také jako "krajský soud" či "odvolací soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu v rozsahu, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na svěření nezletilého M. do střídavé péče obou rodičů (v jiné části rozsudek okresního soudu zrušil, ta však není relevantní pro toto řízení). Odvolací soud konstatoval, že prvotním rozsudkem nebyl nezletilý svěřen do střídavé péče ze tří důvodů, kterými byl útlý věk nezletilého, jeho citová fixace na matku a vysoké pracovní vytížení otce jako lékaře v nemocnici. Od té doby se první dva faktory trochu (nikoliv dostatečně) posunuly, třetí nicméně přetrvává. Za nejdůležitější překážku střídavé péče však i odvolací soud považoval nedostatečnou vzájemnou komunikaci rodičů, jejich vztahy se od poslední úpravy péče zhoršily, a nenaplňují proto předpoklady, které střídavá péče vyžaduje. Nad rámec uvedeného odvolací soud rozvedl i další okolnosti svědčící proti střídavé péči u nezletilého (např. názor psychologů nebo vzdálenost mezi bydlišti rodičů). II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel s napadenými soudními rozhodnutími nesouhlasí. V prvé řadě namítá, že obecné soudy svá rozhodnutí založily na skutkových tvrzeních, která nebyla nijak důkazně podložena, a vycházejí pouze ze subjektivních vyjádření vedlejší účastnice. Důkazním návrhům stěžovatele nebylo vyhověno. Odvolací soud uvedl jako důvod pro zamítnutí návrhu na střídavou péči vysoké pracovní vytížení stěžovatele, aniž by jakkoli zjišťoval jeho pracovní dobu nebo rozložení služeb. Krajský soud se dále ve svém rozhodnutí odvolával na stanoviska dvou psychologů; nezletilý však nikdy nebyl za přítomnosti otce psychologicky vyšetřován, soudy naopak odmítly jeho návrh na vypracování znaleckého posudku. Obecné soudy rovněž považovaly za důvod pro zamítnutí návrhu na střídavou péči vzdálenost mezi bydlištěm otce a matky, resp. synovou mateřskou školkou. Jedná se přitom o půl hodiny jízdy autem a stěžovatel navíc v řízení uváděl, že pokud by to měl být jediný důvod pro zamítnutí návrhu, je ochoten se přestěhovat. 8. Stěžovatel dále poukazuje na to, že jsou splněna všechna judikaturou Ústavního soudu stanovená kritéria pro svěření nezletilého do střídavé péče s výjimkou přání dítěte, které nebylo vůbec v řízení zjišťováno. Není zároveň dán žádný z Ústavním soudem identifikovaných závažných důvodů pro nesvěření dítěte do střídavé péče. Otec má za to, že obecné soudy zveličily problematickou povahu komunikace mezi rodiči, aniž by se zabývaly její příčinou či navrhly opatření pro její zlepšení. Dále je přesvědčen, že vydání rozhodnutí o střídavé péči a s tím související stabilizace poměrů povedou k odstranění komunikačních problémů. Obecné soudy nevzaly v potaz ani skutečnost, že matka ukončila návštěvy v mediačním centru poté, co jim jeho pracovnice navrhla vyzkoušení střídavé péče. Souhrnně řečeno, komunikační problémy jsou uměle vyvolávány matkou a jsou důsledkem jejího boje o syna v rámci soudního řízení. 9. Obecné soudy svá rozhodnutí podle stěžovatele rovněž nedostatečně odůvodnily a v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého M. v jeho životě upozadily otcovský element. Obecné soudy se nijak nevypořádaly ani s tím, že současná úprava poměrů n