I.ÚS 3068/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3068/16 ze dne 15. 8. 2017 N 150/86 SbNU 519 K závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu; interpretace § 57 odst. 6 trestního zákoníku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 15. srpna 2017 sp. zn. I. ÚS 3068/16 ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem, se sídlem Jugoslávských partyzánů 1603/23, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 9 To 290/2016 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2016 sp. zn. 0 Nt 7151/2016, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o přeřazení z věznice s dozorem do věznice s dohledem. I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 9 To 290/2016 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2016 sp. zn. 0 Nt 7151/2016 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 9 To 290/2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2016 sp. zn. 0 Nt 7151/2016 se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace dosavadního průběhu řízení a argumentace stěžovatele Stěžovatel se ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 13. 9. 2016, k výzvě doplněné dne 20. 10. 2016 řádnou plnou mocí pro advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení svého ústavně zaručeného základního práva podle čl. 3 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byla zamítnuta žádost stěžovatele o přeřazení z věznice s dozorem do věznice s dohledem v rámci výkonu trestu odnětí svobody v trvání 6 let, uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014 sp. zn. 3 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2015 sp. zn. 6 To 2/2015. Obvodní soud pro Prahu 4 v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že aby mohl rozhodnout o přeřazení odsouzeného (stěžovatele), je nutné, aby odsouzený splnil podmínku stanovenou v § 57 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podle které o přeřazení do věznice s mírnějším režimem může soud na návrh odsouzeného rozhodnout, pokud odsouzený "ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu čtvrtinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců". Obvodní soud pro Prahu 4 v posuzovaném případě dospěl k závěru, že uvedenou podmínku odsouzený nesplnil, neboť ve věznici s dozorem nevykonal nepřetržitě jednu čtvrtinu uloženého trestu. Odsouzený sice čtvrtinu uloženého trestu již vykonal, nicméně celá tato čtvrtina nebyla vykonána ve věznici s dozorem, neboť byl při výpočtu čtvrtiny vykonaného trestu započten výkon vazby, kdy ve vazbě se nacházel v době od 8. 12. 2011 do 30. 11. 2012, přičemž odsouzený se prakticky v typu věznice s dozorem nachází teprve od 17. 8. 2015, tedy v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 4 po dobu 9 měsíců, přičemž do konce celého trestu zbývala doba delší než 4 roky. Stížnost stěžovatele Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl. V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že je mu znám nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 1710/07 (N 188/47 SbNU 455), jehož závěrů se stěžovatel ve své stížnosti dovolával, nicméně v posuzovaném případě podle městského soudu nástup výkonu trestu nenavazoval bezprostředně na výkon vazby, nýbrž z vazby byl odsouzený propuštěn dne 30. 11. 2012 a trest poté započal vykonávat až 17. 8. 2015, kdy do výkonu trestu ani nenastoupil dobrovolně z vlastní vůle, ale musel do něj být dodán na příkaz soudu orgány policie. Za této situace, která je podle městského soudu naprosto odlišná od situace, kterou řeší citovaný nález Ústavního soudu, obvodní soud nepochybil, pokud žádost odsouzeného zamítl jako prozatím nedůvodnou, neboť v daném případě nebyla splněna podmínka § 57 odst. 6 trestního zákoníku, kdy obžalovaný nepřetržitě čtvrtinu uloženého trestu dosud nevykonal, resp. v tomto případě nebyla splněna podmínka nepřetržitosti. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 4 i Městský soud v Praze závěrem - podle kterého podmínka obsažená v § 57 odst. 6 trestního zákoníku pro přeřazení do věznice s mírnějším režimem nebyla splněna z důvodu, že výkon trestu nenavazoval přímo na vazební stíhání - nerespektovaly nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 1710/07 (N 188/47 SbNU 455). V této souvislosti poukazuje stěžovatel rovněž na právní názor obsažený v komentářové literatuře. Ve zbytku své ústavní stížnosti poukazuje stěžovatel na rasový podtext celého případu. II. Vyjádření účastníků řízení Ústavní soud vyzval Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze jako účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Oba soudy ve svých vyjádřeních pouze stručně odkázaly na napadená usnesení. S ohledem na obsah Ústavnímu soudu zaslaných vyjádření nebylo třeba je rozesílat k replice stěžovateli, neboť v nich nebyly ve vztahu k nyní posuzované věci uvedeny žádné nové skutečnosti, na které by bylo nutné reagovat. III. Posouzení ústavní stížnosti Ústavní soud se seznámil s argumentací účastníků řízení, s obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 7151/2016 a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 11/2012. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Podstatou sporu je výklad § 57 odst. 6 trestního zákoníku, podle kterého "[n]a návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu čtvrtinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může soud rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem ...". Stěžovatel namítá, že výklad provedený obvodním a městským soudem nerespektuje nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 1710/07 (viz výše). V citovaném nálezu posuzoval Ústavní soud výklad § 39b odst. 6 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění do 31. 3. 2009, (dále jen "trestní zákon"), podle kterého "[n]a návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu třetinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může soud rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem". Znění zákonné právní úpravy, jejíž ústavně konformní interpretaci se Ústavní soud v předmětném nálezu věnoval, se tedy liší toliko v délce potřebného dosavadního výkonu uloženého trestu, kdy předchozí právní úprava vyžadovala výkon alespoň jedné třetiny uloženého trestu, zatímco stávající právní úprava vyžaduje výkon alespoň jedné čtvrtiny uloženého trestu. Ústavní soud v předmětném nálezu sp. zn. II. ÚS 1710/07 připomněl, že přeřazování odsouzených v době výkonu trestu odnětí svobody je rozhodováním o trestu a s poukazem na zásadu, že nikdo nemá být potrestán dvakrát pro totéž jednání (čl. 40 odst. 5 Listiny), ze které vyplývá započítávání vazby a trestu uloženého pro týž skutek, Ústavní soud ve vztahu k § 39b odst. 6 trestního zákona konstatoval, že "[při] systematickém výkladu citovaného ustanovení lze dospět k závěru, že faktické omezení osobní svobody vykonanou vazbou by se mělo promítnout i při následném rozhodování o splnění podmínek pro případné přeřazení do věznice jiného typu ... Stěžovateli je namístě přisvědčit, že interpretaci daného ustanovení, jak ji provedly obecné soudy, je nutno odmítnout jako protiústavní i s použitím argumentu reductione ad absurdum. V případě, že by značná část výměry uloženého trestu odnětí svobody byla vykonána vazbou a zbývající dosud nevykonaná doba výkonu trestu by již nedosahovala doby 6 měsíců, nezapočtení vazby by aplikaci citovaného ustanovení zcela vylučovalo. Takový výklad je zjevně nerozumný a vymyká se zcela smyslu, pro nějž byla možnost rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem, předně s ohledem na dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody, do zákona zařazena (§ 39b odst. 2 trestního zákona)" [nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 1710/07 (N 188/47 SbNU 455)]. Ústavní soud proto v nálezu sp. zn. II. ÚS 1710/07 dospěl k závěru, že soudy provedený výklad § 39b odst. 6 trestního zákona - podle kterého do doby jedné třetiny uloženého trestu odnětí svobody podle § 39b odst. 6 trestního zákona neměla být započítána doba, kterou odsouzený strávil ve vazbě - vybočuje z ústavních mezí a zasahuje do práva odsouzeného na spravedlivý proces chráněného čl. 36 Listiny. Vzhledem k tomu, že podstata shora uvedených právních úprav rozhodování o přeřazení odsouzených do věznice s mírnějším režimem je v trestním zákoně a trestním zákoníku zásadně shodná, lze proto i na stávající právní úpravu v trestním zákoníku aplikovat dřívější závěr Ústavního soudu obsa