Ústavní soud I.ÚS 3359/13 – Neplatnost voleb a hlasování

Návrhem (podaným k poštovní přepravě dne 4. 11. 2013) se stěžovatel domáhal vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny (ve smyslu v záhlaví uvedeném), resp. neplatnosti volby všech kandidátů (materiálním pohledem na obsah návrhu). V ústavní stížnosti obecně brojil proti tomu, že ve volbách mohou kandidovat jen politické strany a politická hnutí, nikoli nezávislí kandidáti; dále proti pětiprocentní uzavírací klauzuli; dále proti povinnosti kandidujících subjektů platit příspěvek na úhradu volebních nákladů; taktéž proti malému prostoru, který je podle něj v médiích poskytován malým politickým stranám a politickým hnutím; a konečně proti tomu, že některé politické strany údajně prodávaly volitelná místa na svých kandidátních listinách.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".

Coby důsledek v ústavním soudnictví uplatněného principu subsidiarity je nepřípustná ústavní stížnost tehdy (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Pravomoc posuzovat návrh občana na neplatnost volby kandidáta či vícero kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny náleží (podle § 87 odst. 1 a § 88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky) Nejvyššímu správnímu soudu.

Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel takový návrh již podal. Ústavní stížností lze ovšem brojit až proti nepříznivému výsledku řízení zahájeného takovým návrhem u Nejvyššího správního soudu.

Z řečeného plyne, že ústavní stížnost není návrhem přípustným, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jeho podáním účinný procesní prostředek, jenž mu byl k dispozici. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.

Za této procesní situace nepokládal Ústavní soud za nezbytné stěžovatele vyzvat k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem v daném řízení.