I.ÚS 4038/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 4038/16 ze dne 11. 4. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v nepřítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Železárny-Annahütte, spol. s r.o., se sídlem Dolní 100, Prostějov, zastoupené JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Koliště 55, Brno, směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - prohlídce jiných prostor a pozemků a proti příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 8. března 2016, č. j. 0 Nt 15030/16, za účasti Okresního soudu v Ostravě jakožto účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností stěžovatelky, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2016, která splňuje formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá konstatování porušení svých základních práv dle čl. 10 odst. 1, 2, čl. 11, čl. 12 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), provedením domovní prohlídky na základě v záhlaví vymezeného příkazu, zákazu pokračování v porušování těchto práv, obnovení stavu před tímto porušením a zrušení v záhlaví specifikovaného příkazu k domovní prohlídce. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Stěžovatelka je obchodní korporací podnikající v oblasti kovozpracujícího průmyslu. Dne 16. 3. 2016 byla ve stěžovatelčině sídle provedena prohlídka jiných prostor a pozemků (dále jen "předmětná prohlídka") na základě ustanovení § 83 odst. 1 a § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a to na základě příkazu k domovní prohlídce vydaného dne 8. 3. 2016 Okresním soudem v Ostravě pod č. j. 0 Nt 15030/2016 (dále jen "napadený příkaz"), jakožto neodkladný a neopakovatelný úkon. Cílem předmětné prohlídky bylo vyhledat a zajistit důkazy v souvislosti s tzv. karuselovými podvody, na nichž se měla podle podezření orgánů činných v trestním řízení účastnit i stěžovatelka. Proti stěžovatelce ani osobám za ni jednajícím však v době předmětné prohlídky trestní stíhání vedeno nebylo. Před započetím předmětné prohlídky stěžovatelka dobrovolně vydala některé věci, následně policejní orgán přikročil k vlastnímu provedení předmětné prohlídky, při níž zabavil řadu dalších listin a jiných nosičů dat, týkajících se obchodní činnosti stěžovatelky. 3. Osoby jednající za stěžovatelku sice s policejním orgánem v průběhu předmětné prohlídky spolupracovaly a podrobovaly se jeho výzvám a příkazům, nesouhlasily však s ní a od počátku proti ní protestovaly. Po jejím skončení podala stěžovatelka na základě ustanovení § 174 odst. 1 trestního řádu podnět státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, který prováděl dozor nad zákonností daného trestního řízení, v němž argumentovala pro závěr, že předmětná domovní prohlídka byla nezákonná. Jednotlivé argumenty v tomto směru se víceméně shodovaly s těmi, které následně stěžovatelka uplatnila v rámci své ústavní stížnosti. Na základě tohoto podnětu státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci prověřil předchozí postup policejního orgánu a dospěl k závěru, že předmětná domovní prohlídka byla provedena secundum et intra legem, o čemž stěžovatelku vyrozuměl dne 23. 5. 2016 pod sp. zn. 4 VZV 6/2013. 4. Stěžovatelka se s tímto výsledkem nespokojila a na základě ustanovení § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství") podala k Nejvyššímu státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu nad postupem vrchního státního zastupitelství při vyřizování jejího předchozího podnětu k dozoru dle ustanovení § 174 odst. 1 trestního řádu. V něm rozvinula opět v podstatě shodnou argumentaci pro závěr o nezákonnosti předmětné prohlídky. Na jeho základě státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství prověřil předchozí postup Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a dospěl k závěru, že jeho postup byl zcela v souladu se zákonem. O tomto vyrozuměl stěžovatelku dne 6. 10. 2016 pod č. j. 5 NZT 40/2013-364. Stěžovatelka, nepřesvědčena odůvodněním státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podala ústavní stížnost, v níž kromě nezákonnosti předmětné prohlídky a napadeného příkazu brojí i proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Nejvyššího státního zastupitelství při vyřizování stěžovatelčiných podnětů. III. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení svých práv specifikovaných výše sub 1. Tato porušení spatřuje zejména v 1) porušení svého dobrého jména a pověsti; 2) nesplnění zákonných podmínek pro vydání napadeného příkazu; 3) provedení předmětné prohlídky v rozporu s napadeným příkazem; 4) odmítnutí prokázání oprávnění vykonávat prohlídku; 5) nesprávný postup policejního orgánu při zajišťování věcí; 6) nedostatečně přesný popis zajištěných věcí; 7) nenaplnění podmínek pro provedení předmětné prohlídky jakožto neodkladného a neopakovatelného úkonu; 8) nepřiměřený zásah do vlastnického práva stěžovatelky; a 9) porušení práva stěžovatelky na právní pomoc v trestním řízení. Podrobně svou argumentaci rozvíjí stěžovatelka následovně: 6. Ad 1) stěžovatelka namítá, že předmětnou prohlídkou došlo k porušení jejího dobrého jména a pověsti zavedené obchodní společnosti, čímž byla ohrožena ekonomická prosperita společnosti. Zároveň tím mohlo dojít i k určitému zpochybnění vedení společnosti v očích stěžovatelčiných zaměstnanců, kteří byli prohlídce jiných prostor přítomni. 7. Ad 2) stěžovatelka vznáší rozsáhlé argumenty k podpoře svého právního názoru, že předmětná prohlídka byla nezákonná, neboť k jejímu nařízení nebyly splněny podmínky dle trestního řádu. Stěžovatelka má v prvé řadě za to, že v souladu se zásadou přiměřenosti musí postup orgánů činných v trestním řízení při zajišťování určitých věcí důležitých pro trestní řízení nabývat na intenzitě postupně a subsidiárně. Nejprve tak má být osoba, která má danou věc u sebe, vyzvána, následně jí může být věc odňata a teprve až poté může být nařízena domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků. Stěžovatelka upozorňuje na to, že s policejním orgánem i v období před nařízením předmětné prohlídky spolupracovala a dobrovolně mu k jeho výzvě vydávala veškeré listiny, které po ní požadoval. Pokud někdo této součinnosti stavěl překážky, byl to právě policejní orgán, který místy se stěžovatelkou nekomunikoval, případně nedostatečně specifikoval, jaké listiny mu mají být vydány. 8. Stěžovatelka rovněž podotýká, že prohlídka jiných prostor a pozemků může být provedena jen po předchozím výslechu a jen tehdy, jestliže po tomto výslechu nejsou požadované věci dobrovolně vydány. V případě stěžovatelky ovšem tento výslech nebyl proveden řádně, neboť byl proveden toliko s prokuristou Bc. K., který ovšem nemá oprávnění jednat samostatně, což je uvedeno i v obchodním rejstříku. Jestliže tak výslech nebyl proveden od počátku s Ing. S., jednatelem stěžovatelky, byl proveden s osobou, která za stěžovatelku nebyla oprávněna jednat, a tedy nešlo o bezvadný procesní úkon. Nedošlo tak k naplnění zákonné podmínky předchozího výslechu. Stěžovatelka přitom byla již na začátku předmětné prohlídky připravena vydat policejnímu orgánu veškeré listiny a další předměty, které by tento po ní požadoval a toto mu i nabízela, policejní orgán však přesto přistoupil rovnou k realizaci předmětné prohlídky, neumožniv stěžovatelce vydat mu požadované věci dobrovolně, tedy postupem šetrnějším k jejím základním právům a svobodám. Policejní orgán přitom nebyl schopen stěžovatelce sdělit, jaké listiny konkrétně chce a hledá, což svědčí o tom, že předmětná prohlídka nebyla zaměřena na zajištění konkrétních důkazů, jehož potřeba by vyplynula v předchozím průběhu řízení. V rámci předmětné prohlídky byly mimo jiné zabaveny rovněž listiny, které měla stěžovatelka přichystány pro finanční úřad v rámci daňové kontroly, čímž jednak ztížil provedení této kontroly, zejména tím však demonstroval účelovost předmětné prohlídky, neboť k zajištění těchto listin policejní orgán vůbec nepotřeboval provádět předmětnou prohlídku, ale zcela by postačovalo, vyžádal-li by si následně tyto listiny od správce daně. 9. Ad 3) se stěžovatelka ohrazuje proti tomu, že specifikace prostor dle napadeného příkazu neodpovídá prostorám, které byly fakticky policejním orgánem prohledávány. Označení místností dle napadeného příkazu a místností, v nichž se předmětná prohlídka odehrávala, si totiž vzájemně neodpovídají. 10. Ad 4) se stěžovatelka vymezuje proti tomu, že policisté provádějící předmětnou prohlídku, až na jednu výjimku, neprokázali osobám jednajícím z