I.ÚS 455/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 455/06 ze dne 9. 5. 2007 N 75/45 SbNU 175 K restitučnímu nároku z důvodu křivdy v důsledku politické perzekuce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 9. května 2007 sp. zn. I. ÚS 455/06 ve věci ústavní stížnosti M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 17 Co 187/2005 ze dne 27. 6. 2005 a proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. 6 C 300/92-474 ze dne 21. 1. 2005, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti Jihomoravskému kraji na uzavření dohody o vydání nemovitostí. Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 17 Co 187/2005 ze dne 27. 6. 2005 a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě č. j. 6 C 300/92-474 ze dne 21. 1. 2005 se zrušují. Odůvodnění I. Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 17 Co 187/2005 ze dne 27. 5. 2005, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě č. j. 6 C 300/92-474 ze dne 21. 1. 2005, kterým byla zamítnuta její žaloba, že žalovaný je povinen uzavřít s ní dohodu o vydání nemovitostí - domu č. p. 3 s pozemky parc. č. 2843 o výměře 244 m2 a parc. č. 2842 o výměře 1495 m2 v katastrálním území Znojmo. Napadenými rozhodnutími došlo podle jejího názoru k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech: Stěžovatelka je přesvědčena, že v jejím případě byly naplněny podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o mimosoudních rehabilitacích") v návaznosti na ustanovení § 6 odst. 2 citovaného zákona. Prokázala jak tíseň, tak i nápadně nevýhodné podmínky, a zejména prokázala, že v jejím případě a v případě její rodiny se ze strany státu jednalo o postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody, založený na politické persekuci jejího manžela i celé rodiny z důvodu náboženského přesvědčení manžela. Jednalo se o dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo, že byla nucena v roce 1967 prodat sporné nemovitosti. Poukazuje i na to, že se obecné soudy nezabývaly otázkou, z jakého důvodu její rodina v rodinném domě ve Znojmě nebydlela. Porušení uvedeného práva spatřuje i v tom, že se obecné soudy nevypořádaly se zákonnou podmínkou tísně, neboť předložené a provedené důkazy odmítly s tvrzením, že prokázaná intenzita politické persekuce manžela stěžovatelky nebyla natolik intenzivní, aby mohla být zohledněna ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) zákona o mimosoudních rehabilitacích. Dále stěžovatelka vytýká obecným soudům, že se nevypořádaly s rozpory v jednotlivých znaleckých posudcích, které oceňovaly nemovitosti k datu uzavření kupní smlouvy. Zamítly její návrh na výslech znalce Ing. A. k zpracovanému znaleckému posudku, což svědčí o tom, že soud prvního stupně neměl zájem na "eventuálních důkazech". Zamítly rovněž její návrh na provedení superrevizního znaleckého posudku jako nadbytečný. Takovým postupem soudu se stěžovatelka dostala do nerovného postavení s druhou stranou sporu. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy nesprávně vyložily podmínku "tísně" a "nápadně" nevýhodných podmínek, a proto rozhodly v rozporu se skutkovým stavem věci. V souzeném případě tím nastal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Protože nebyla objektivně zjištěna tíseň a nápadně nevýhodné podmínky spojené s prodejem nemovitosti, nebylo možné dospět k závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno tísně a nápadně nevýhodných podmínek souvisejících s požadavkem na vydání věci. Proto navrhla, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. V ústavní stížnosti vyslovila souhlas s upuštěním od ústního jednání. II. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování a skutková zjištění mají oporu v provedených důkazech. Odkázal v plném rozsahu na odůvodnění svého rozhodnutí. Vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Okresní soud ve Znojmě ve stručném vyjádření odkázal plně na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rovněž vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně jako vedlejší účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že se stěžovatelka domáhá přezkoumání skutkových závěrů, k nimž dospěly obecné soudy, doplnění dokazování a jiného hodnocení zjištěného skutkového stavu. Uvádí, že v případě stěžovatelky nelze shledat, že by obecné soudy ke svým skutkovým a právním zjištěním dospěly na základě svévole při provádění nebo hodnocení důkazů nebo že by opomenuly provést důkazy, které stěžovatelka navrhovala. Pokud některý z důkazů navrhovaných stěžovatelkou neprovedly, pak své rozhodnutí řádně odůvodnily. Dále se vedlejší účastník podrobně vyjádřil k jednotlivým dílčím připomínkám. Závěrem uvedl, že ústavní stížnost nepovažuje za opodstatněnou jednak z obecných důvodů, jednak i z pohledu jednotlivých stěžovatelkou namítaných konkrétních nesprávností v postupu a rozhodování obecných soudů, a proto navrhl její odmítnutí. Současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. III. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 6 C 300/92 vedený u Okresního soudu ve Znojmě. Ze spisu zjistil, že se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala uzavření dohody o vydání výše uvedených nemovitostí podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích proti žalovanému Jihomoravskému kraji, protože smlouvu o prodeji požadovaných nemovitostí uzavřela v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem č. j. 6 C 300/92-38 ze dne 4. 8. 1994 žalobě vyhověl a uložil žalovanému (tehdy ještě Školskému úřadu ve Znojmě) uzavřít příslušnou dohodu. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka prodala nemovitost v tísni, kterou spatřoval v nátlaku a výhrůžkách tehdejších funkcionářů ONV, v celkovém postavení její rodiny, která žila s minimálními finančními prostředky, i v postavení jejího manžela, který byl farářem a mohl vykonávat svou funkci jen se souhlasem tehdejších církevních tajemníků. Nápadně nevýhodné podmínky pak soud prvního stupně spatřoval v tom, že stěžovatelka měla možnost prodat nemovitosti za cenu podstatně vyšší, než byla stanovena v odhadu, který byl navíc v době prodeje nemovitostí již dva roky starý. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením č.j. 17 Co 574/94-50 ze dne 17. 5. 1995 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že na základě skutkových zjištění se nelze ztotožnit se závěrem, že kupní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, a uložil soudu prvního stupně, aby si obstaral podklady k posouzení této podmínky, zejména pak znalecký posudek, který by s ohledem na tehdejší cenové předpisy stanovil cenu předmětných nemovitostí. V dalším řízení soud prvního stupně uložil zpracování znaleckého posudku znalci Ing. S. R., který určil cenu nemovitostí částkou 138 838,91 Kč, jež se lišila od ceny, za níž byla nemovitost prodána (č. l. 5 - kupní smlouva na nemovitosti, v níž je uvedena cena 170 670,40 Kč). Stěžovatelka navrhovala provedení nového znaleckého posudku - vzhledem k rozporům při zařazení některých prvků do tříd (č. l. 98), avšak soud prvního stupně rozhodl, že další dokazování se provádět nebude (č. l. 98 revers). Ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 6 C 300/92-108 ze dne 30. 9. 1996 a žalobu stěžovatelky zamítl. V odůvodnění uvedl, že po doplněném dokazování dospěl k závěru, že kupní smlouva byla skutečně uzavřena v tísni, avšak druhá zákonem stanovená podmínka, tj. nápadně nevýhodné podmínky, splněna nebyla, protože nemovitosti byly prodány za kupní odhadní cenu vyšší, než byla cena odpovídající tehdejším cenovým předpisům. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně usnesením č. j. 17 Co 45/97-118 ze dne 23. 10. 1998 rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění vytkl soudu prvního stupně, že se nedostatečně zabýval zkoumáním podmínky tísně; v případě jejího splnění bude třeba prošetřit, zda existovala i druhá zákonná podmínka, tj. nápadně nevýhodné podmínky. Soud prvního stupně prováděl další dokazování ke zjištění, zda byla kupní smlouva uzavřena v tísni. Ze spisu vyplývá, že stěžovatelka předložila znalecký posudek, který zpracoval znalec Ing. V. K., jenž cenu nemovitostí určil částkou 277 389 Kč. Vzhledem ke znaleckému posudku předloženému stěžovatelkou soud ustanovil dalšího znalce Ing. J. V. ke zpracování revizního znaleckého posudku. Stěžovatelka vůči ustanovení tohoto konkrétního znalce vznesla námitky (č. l. 152), jimž Okresní soud ve Znojmě vyhověl (č. l. 155) a ustanovil zn