I.ÚS 463/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 463/23 ze dne 27. 6. 2023 N 105/118 SbNU 290 Rozložení důkazního břemene při posuzování podstatné změny poměrů poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Z. K., zastoupeného Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, se sídlem v Brně, Škárova 809/16, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2357/2022-257 ze dne 30. 11. 2022, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 282/2021-226 ze dne 15. 3. 2022 a rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 183/2018-194 ze dne 15. 9. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné jako účastníků řízení a obchodní korporace X jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2357/2022-257 ze dne 30. 11. 2022, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 282/2021-226 ze dne 15. 3. 2022 a rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 183/2018-194 ze dne 15. 9. 2021 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rovnost účastníků řízení podle článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s jeho právem na nedotknutelnost osoby zaručeným článkem 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Ve výroku I uvedená rozhodnutí se ruší. Odůvodnění I. Namítané porušení ústavně zaručených práv 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny a na hmotné zabezpečení podle čl. 30 odst. 1 Listiny. II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 2. Stěžovatel byl od roku 1989 na základě pracovní smlouvy zaměstnán u vedlejší účastnice (dříve Y; dále též "X") jako horník. V průběhu výkonu práce u tohoto zaměstnavatele na něj dne 19. 1. 1999 spadla hornina z levého vrchního boku důlního díla, která jej přimáčkla k budovací plošině kombajnu. Pracovní úraz měl pro stěžovatele rozsáhlé a trvalé následky, zejména v podobě onemocnění krčního úseku páteře. Pracovní poměr u X byl pro tyto následky rozvázán dohodou ke dni 2. 1. 2000; dne 2. 3. 2000 uzavřeli stěžovatel a vedlejší účastnice dohodu o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (dále též "renta"), kterou vedlejší účastnice vyplácela stěžovateli až do června 2013. 3. Dne 30. 8. 2013 oznámila vedlejší účastnice stěžovateli ukončení výplaty renty dopisem téhož data, v němž mu sdělila, že podle závěrů znaleckého posudku ze dne 13. 8. 2013, který vypracovala MUDr. Irena Landecká, trpí nejméně od prosince 2005 obecným onemocněním krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách a současně oboustranným syndromem karpálního tunelu; obě onemocnění by stěžovatele podle znalkyně vyřazovala z práce horníka. Tuto skutečnost považuje vedlejší účastnice za změnu poměrů ve smyslu § 202 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v tehdy účinném znění, (dále jen "zákon č. 65/1965 Sb."), v jejímž důsledku nárok stěžovatele na výplatu renty do průměrného výdělku, jehož dosahoval stěžovatel při výkonu práce horníka u X, zanikl. 4. Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné (dále jen "nalézací soud") domáhal proti X výplaty renty za rozhodné období ve výši 760 737 Kč s příslušenstvím. Nalézací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III); dospěl k závěru, že nastala relevantní změna poměrů stěžovatele, protože u něj bylo dne 26. 7. 2013 zjištěno obecné onemocnění - oboustranný syndrom karpálního tunelu, což jej samo o sobě vylučuje z výkonu práce horníka, kterou zastával u vedlejší účastnice před pracovním úrazem. Jelikož záviselo rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, provedl nalézací soud ve věci znalecké dokazování. Podle znaleckého posudku MUDr. Landecké jsou obě zjištěná onemocnění stěžovatele obecná a nemají souvislost s pracovním úrazem; naopak znalci MUDr. Miroslav Vaštík, Ph.D., a MUDr. Vítězslav Lorenc dospěli k jednoznačnému závěru, že postižení krčního úseku páteře stěžovatele je následkem pracovního úrazu, a nejde tedy o obecné onemocnění. K oboustrannému syndromu karpálního tunelu se oba znalci vyjádřili, že jelikož u stěžovatele bylo provedeno elektromyografické vyšetření (EMG) poprvé až 26. 7. 2013, nelze vyloučit, že nemocí trpěl již dříve, protože v době výkonu práce u X pracoval s vibrujícími nástroji. Z potvrzení stěžovatele o zdravotním stavu z let 2004, 2007, 2008, 2010, 2012 a 2013, v nichž není zmínka, že by stěžovatel trpěl jiným onemocněním než následky po pracovním úrazu, nalézací soud zjistil, že v tomto období stěžovatel onemocněním syndromu karpálního tunelu netrpěl. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že k datu skončení pracovního poměru trpěl syndromem karpálního tunelu při počátku výplaty renty, ten byl prokazatelně zjištěn až v roce 2013 na základě vyšetření MUDr. Edity Szyrocké. Skutečnost, že EMG vyšetření nebylo provedeno za trvání pracovního poměru u X ani na jeho konci, podle nalézacího soudu neznamená, že syndrom karpálního tunelu objektivně existoval již při skončení pracovního poměru stěžovatele. Nalézací soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele o nesplnění zákonných povinností X na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 5. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II); jako správná převzal skutková zjištění nalézacího soudu. Otázku, zda nastala podstatná změna poměrů stěžovatele rozhodná pro výplatu renty, posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen "zákoník práce"), ve znění účinném ke dni 1. 7. 2013, kdy měly být poměry změněny, tj. ve znění účinném do 31. 7. 2013. Odvolací soud neshledal důvodnou stěžejní námitku stěžovatele, že vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno k tvrzené změně poměrů. Znalci totiž vyslovili toliko domněnku, že stěžovatel vzhledem k charakteru práce mohl (teoreticky) trpět syndromem karpálního tunelu již předtím, než u něj byla nemoc diagnostikována; nepostavili však najisto, že oboustranným syndromem karpálního tunelu (kdykoli) před 26. 7. 2013 skutečně onemocněl. Takový závěr znalci nevyslovili (vyslovit nemohli), protože stěžovatel před uvedeným datem neabsolvoval odborné lékařské vyšetření, které by mohlo přítomnost nemoci potvrdit. Za popsané situace vedlejší účastnice prokázala, že na straně stěžovatele nastala podstatná změna poměrů (spočívající v tom, že ke dni 26. 7. 2013 u něj bylo zjištěno obecné onemocnění - oboustranný syndrom karpálního tunelu lehkého stupně), což způsobilo zánik práva stěžovatele na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V postupu vedlejší účastnice odvolací soud neshledal ani porušení dobrých mravů, nezajistila-li, aby u lékařských prohlídek bylo prováděno EMG vyšetření, neboť nebyla oprávněna stanovit náplň prohlídky. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II); dospěl k závěru, že dovolání stěžovatele neobsahuje údaje, v čem stěžovatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., a proto nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat. Podstatou dovolací argumentace stěžovatele je jeho nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, zejména znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, a skutkovým závěrem odvolacího soudu. Dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry odvolacího soudu ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nemohla založit předestřená otázka, "kdo nese důkazní břemeno ohledně prokázání a vyvracení existence obecného onemocnění, neprováděl-li zaměstnavatel průběžné lékařské prohlídky a výstupní lékařskou prohlídku, ačkoliv byl zaměstnanec vystaven riziku vibrací s přenosem na horní končetiny a současně riziku lokální svalové zátěže končetin", neboť na uvedené otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Rozhodnutí odvolacího soudu je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. III. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje skutkové i procesní okolnosti věci a popisuje specifika svého případu. Porušení svého práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a ústa