I.ÚS 4802/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 4802/12 ze dne 30. 7. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Jaroslava Fenyka a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Zdeňka Kupsy, zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 28 Cdo 4279/2011-269, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2011, č. j. 44 Co 109/2010-239, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud z předložených dokladů zjistil následující skutečnosti. Rozsudkem Krajského soudu v Brně shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 9. 2009, č. j. 5 C 1472/2003-208, a to tak, že žalované České republice- Ministerstvu spravedlnosti byla uložena povinnost zaplatit žalobci (stěžovateli) částku 50.000 Kč s přísl. (bod a/) a dále byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 19.862.738 Kč s přísl. (bod b/). Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody ve výši 19.912.738 Kč s příslušenstvím, způsobené nesprávným úředním postupem notáře JUDr. Pavla Hungra při sepisu notářského zápisu o uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti ze dne 20. 12. 2000 (podle dohody mezi žalobcem a jeho dlužníkem Ing. M. K.); notářský zápis neobsahoval určení doby, do které měl být závazek splněn. Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 25 E 1112/2000 posléze usnesením ze dne 30. 3. 2001 zastavil výkon rozhodnutí, nařízený na základě uvedeného notářského zápisu (k návrhu žalobce ze dne 21. 12. 2000), z důvodu, že se nejedná o vykonatelný titul ve smyslu § 274 písm. e) o. s. ř. Žalobce z této skutečnosti dovozuje svůj škodní nárok, sestávající z předmětné pohledávky vůči povinné (16.039.085 Kč), nákladů marně vedeného výkonu rozhodnutí (50.000,- Kč), uhrazené platby za sepis notářského zápisu (25.000 Kč) a ušlého zisku (zbytek do celkové částky 19.912.738 Kč). Soud prvního stupně shledal základ žalobního nároku opodstatněným. Odvolací soud přiznal žalobci k náhradě škody pouze náklady neúspěšně vedeného vykonávacího řízení ve výši 50.000 Kč (výrok I. bod a/), jinak se však s právním posouzením věci ze strany první instance neztotožnil a žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I. bod b/). Dospěl k závěru, že vzhledem k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 27. 3. 2001 Ing. G., jehož pohledávka byla zajištěna podle ustanovení § 47 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jako "tr. ř."), není dána příčinná souvislost mezi pochybením notáře a vznikem tvrzené majetkové újmy. Návrh na výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu byl jmenovaným podán a usnesení o jeho nařízení doručeno bance - podle zjištění odvolacího soudu - v době trvání tohoto zajištění, jež bylo pravomocně zrušeno dne 22. 5. 2001. Po dobu zajištění bylo dáno určité "moratorium" na postup peněžního ústavu při provádění výkonu rozhodnutí podle § 307 odst. 1 o. s. ř. Soud druhého stupně interpretoval důsledky ustanovení § 47 tr. ř. ve vztahu k občanskoprávnímu řízení o výkon rozhodnutí tak, že pokud poškozený v trestním řízení učinil návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v době trvání zajištění, tento byl - před zrušením zajištění - byť nepravomocně nařízen a usnesení doručeno bance, předstihl by tento poškozený při stanovení pořadí pohledávek (§ 309 odst. 2 o. s. ř.) i toho, kdo návrh na výkon rozhodnutí podal dříve (tj. také žalobce). Odvolací instance závěrem uzavřela, že ani v případě bezvadnosti notářského zápisu by nárok žalobce výkonem rozhodnutí nebyl uspokojen, neboť pohledávka Ing. G. ve výši 20.845.000 Kč s příslušenstvím by s ohledem na její zajištění ve smyslu § 47 tr. ř. měla přednostní charakter (k datu 6. 11. 2000 byly na bankovním účtu povinné peněžní prostředky ve výši 17.447.703,13 Kč). V posuzované věci tedy došlo k tzv. přetržce příčinné souvislosti, jejíž naplnění je jinak nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu. Nejvyšší soud rozhodl napadeným rozsudkem tak, že se dovolání zamítá. V odůvodnění uvedl především následující. Ačkoli notář zatížil notářský zápis vadou a toto jeho pochybení vedlo k zastavení výkonu rozhodnutí ve věci návrhu žalobce ze dne 21. 12. 2000, k vymožení žalobcovy pohledávky by ve vykonávacím řízení přesto nedošlo. S ohledem na skutečnost, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu byl podán prokazatelně (viz skutková zjištění nižších instancí) také osobou poškozenou v trestním řízení (Ing. G.) - jejíž nárok byl zajištěn z titulu ustanovení § 47 tr. ř. - došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi původním nesprávným úředním postupem notáře a tvrzenou majetkovou újmou. Účelem právní úpravy zajištění, obsažené v ustanoveních § 47 - § 49 trestního řádu [a v zákoně č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů], je, aby byl v průběhu trestního řízení nebo bezprostředně po jeho skončení (viz úprava zrušení zajištění v § 48 odst. 1 písm. c/ tr. ř.) uspokojen z majetku obviněného nárok poškozeného na náhradu škody mu trestným činem způsobené nebo na vydání bezdůvodného obohacení; k nakládání se zajištěným majetkem obviněného v rámci výkonu rozhodnutí v trestním řízení je zapotřebí předchozího souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce (§ 47 odst. 7 tr. ř.). Z toho plyne, že tu existuje oprávněný důvod pro nařízení a provedení výkonu rozhodnutí v civilním řízení přednostně ve prospěch osoby poškozené v trestním řízení, jestliže byl z její strany uplatněn nárok - podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí - v době do zrušení zajištění, tedy nejpozději do uplynutí dvou měsíců od právní moci odsuzujícího trestního rozsudku. Teprve dnem následujícím po právní moci zrušení zajištění (za situace nepodání návrhu na výkon rozhodnutí poškozeným) je majetek obviněného uvolněn pro postup při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu ve vztahu ke třetím osobám, tj. ostatním oprávněným, disponujícím vykonatelným titulem proti obviněnému (odsouzenému). Poněvadž v dané věci došlo k naplnění zde předvídaného postupu, je zřejmé, že by uspokojení nároku dosáhl (z majetku dlužnice) Ing. G., zatímco pohledávka žalobce by v řízení o výkon rozhodnutí nutně musela následovat až poté. Z řečeného se podává, že i notářský zápis se svolením k vykonatelnosti prostý vad, na jehož základě by měl být prováděn výkon rozhodnutí, by nemohl vyvolat - při konkurenci pohledávek žalobce a osoby poškozené v trestním řízení - zamýšlené právní účinky. Povaha a význam zajišťovacího institutu podle ustanovení § 47 tr. ř. ve vztahu k občanskoprávnímu řízení o výkon rozhodnutí byla akcentována také v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1662/2005. Nejvyšší soud - pokud jde o dovolací důvody uplatněné žalobcem podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. (viz především námitky týkající se doručenky jako listinného důkazu potvrzujícího doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ve věci Ing. G. peněžnímu ústavu v době zajištění jeho nároku) - poznamenal, že argumenty odvolacího soudu, ač stručně formulované, jsou zcela přiléhavé a v souladu se zjištěným skutkovým stavem. II. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušit v záhlaví citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, pro tvrzené porušení (hlavně) jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (a základního práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). V konkrétnostech namítl zejména následující. 1) Podle názoru odvolacího soudu si nároky stěžovatele a Ing. Grametbauera konkurovaly v tom směru, že zajištění dle ust. § 47 tr. řádu mohlo Ing. Grametbauerovi poskytovat výhodnější postavení oproti stěžovateli; to i přes skutečnost, že stěžovatel získal vykonatelné rozhodnutí dříve, než jej získal Ing. Grametbauer, přičemž i výkon rozhodnutí proti Ing. Koldové zahájil stěžovatel dříve, než Ing.Grametbauer. Dovolací soud se s takovými závěry ztotožnil, přičemž nad rámec odůvodnění odvolacího soudu argumentoval např. ust. § 47 odst. 7 tr. řádu. Stěžovatel se s takovými závěry nesouhlasí a nepovažuje výklad ust. § 47 tr. řádu nastolený odvolacím a dovolacím soudem za správný. Je názoru, že zajištění dle ust. § 47 tr. řádu má ryze charakter omezení obviněného v nakládání s majetkem (tedy stejný charakter jako např. předběžné opatření vydané v občanskoprávním řízení, kterým je žalovanému zakázána dispozice s konkrétními věcmi), neposkytuje ovšem samo o sobě poškozenému výhodnější pořadí při uspokojování jeho pohledávek ve vztahu k jiným věřitelům obviněného. Závěry, že zajištění dle ust. § 47 tr. řádu je i zajištěním obdobným např. soudcovskému