I.ÚS 550/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 550/22 ze dne 29. 11. 2022 N 144/115 SbNU 148 Autonomie vůle smluvních stran a nepřípustné soudcovské dotváření práva   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti Salabka, s. r. o., sídlem Chlumova 313/6, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2021 č. j. 23 Cdo 1222/2020-420 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. prosince 2019 č. j. 47 Co 172/2019-341, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a dále obchodní společnosti Stavební firma JANDA, s. r. o., sídlem Jablonec nad Jizerou č. p. 322, zastoupené JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem, sídlem Nádražní 24, Semily, a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2021 č. j. 23 Cdo 1222/2020-420 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. prosince 2019 č. j. 47 Co 172/2019-341 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu vlastnického práva podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a byl porušen princip autonomie vůle zakotvený v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 v návaznosti na čl. 1 odst. 1 Ústavy. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2021 č. j. 23 Cdo 1222/2020-420 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. prosince 2019 č. j. 47 Co 172/2019-341 se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta její žaloba proti vedlejším účastnicím na náhradu škody (vzniklé vyhořením dřevěného srubu v Krkonoších), pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jim odpovídajících čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyžádaného soudního spisu Ústavní soud zjistil, že dne 8. 9. 2014 vyhořel v Bedřichově u Špindlerova Mlýna dřevěný srub, který procházel rekonstrukcí. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti vedlejším účastnicím zaplacení 3 978 945 Kč jako rozdílu mezi vyplaceným pojistným plněním ve výši 9 885 546 Kč (od pojišťovny zhotovitele díla, obchodní společnosti 3AE, s. r. o.) a zbytkem investic vložených do objednaného díla. 3. Okresní soud v Semilech (dále jen "okresní soud") po podrobném dokazování a několikerém znaleckém zkoumání dospěl k závěru, že prokázanou příčinou vzniku požáru byla neodborná manipulace zaměstnance první vedlejší účastnice, která byla subdodavatelem díla (výstavba garáží ve spodní části stavby), s tepelným spotřebičem (navařování lepenky propan-butanovým hořákem na terase rozestavěného domu); druhá vedlejší účastnice je pak její pojišťovnou. Dospěl tedy k závěru o pasivní legitimaci první vedlejší účastnice, která za činnost svého zaměstnance, jehož k určené práci řádně neproškolila na úseku požární ochrany, odpovídá. 4. Sporná byla mezi účastníky rovněž aktivní legitimace stěžovatelky, která nebyla původním účastníkem smlouvy o dílo ze dne 16. 7. 2013 uzavřené s obchodní společností 3AE, s. r. o., jako zhotovitelem. Na základě trojstranného dodatku uzavřeného dne 3. 12. 2013 vyrovnala stěžovatelka závazky původního objednatele, obchodní společnosti Albacon Systems, a. s. (se stěžovatelkou personálně propojené prostřednictvím fyzické osoby doc. RNDr. Ing. Jaroslava Bartáka, CSc.), a vstoupila do všech práv a povinností objednatele smlouvy o dílo namísto ní (před účinností § 1895 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v podobě inominátní smlouvy). 5. Okresní soud v tomto ohledu uzavřel, že ačkoli stěžovatelka nebyla vlastníkem rozestavěné stavby, která již byla v době uzavření dodatku samostatnou věcí zapsanou v katastru nemovitostí a která nebyla samostatnými úkony převedena (vlastníkem tedy navzdory převedení všech práv a povinností objednatele na stěžovatelku byla v době škodní události obchodní společnost Albacon Systems, a. s.), z uzavřeného dodatku (i řady dalších provedených důkazů) plyne, že vůlí stran bylo, "aby se žalobkyně [stěžovatelka] stala novým objednatelem, investorem a konečně i vlastníkem hotového díla". Disponovala proto v tomto smyslu pohledávkou spočívající v povinnosti původní objednatelky vlastnické právo ke stavbě převést. Stěžovatelka je aktivně legitimovanou osobou bez ohledu na to, že v době požáru nebyla vlastníkem stavby, neboť to byla ona, kdo zničením stavby utrpěl ztrátu; původní objednatel naopak sice věc vlastnil, ale vzhledem k závazku vlastnické právo převést stěžovatelce hodnota jeho jmění jako celku nebyla požárem dotčena. 6. Okresní soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, neztotožnil se pouze s výší uplatněné částky a stěžovatelce přiznal rozsudkem ze dne 29. 3. 2019 č. j. 3 C 117/2016-267 proti první vedlejší účastnici částku 1 252 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbytku žalobu zamítl a o nákladech rozhodl poměrně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). 7. K odvolání první vedlejší účastnice změnil Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") uvedený rozsudek okresního soudu napadeným rozsudkem tak, že žalobu zamítl, a to pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky, a zavázal ji k náhradě nákladů řízení. Dospěl totiž k závěru, že z dokazování nevyplynula povinnost obchodní společnosti Albacon Systems, a. s., převést stěžovatelce vlastnické právo k poškozené stavbě; o této povinnosti podle krajského soudu nesvědčila ani skutečnost, že cenu díla hradila stěžovatelka. I kdyby však byla neprojevená vůle vlastníka stavbu převést dovozena, právo na převod vlastnictví rozestavěné stavby nemá podle krajského soudu (bez bližšího odůvodnění) hodnotu finančních prostředků do stavby investovaných. 8. Současně krajský soud uzavřel, že škodu stěžovatelky v daném sporu nelze dovodit ani z prokázané investice, neboť její náhrady se mohla domáhat proti obchodní společnosti 3AE, s. r. o., jako zhotovitelce díla, která podle smlouvy o dílo nesla nebezpečí škod do doby jeho dokončení (ke kterému nedošlo, protože srub musel být v důsledku poničení požárem stržen a byl následně vystavěn nově na jiném smluvním základě - pozn. Ústavního soudu). Uvedl k tomu (bod 19 rozsudku), že "[z]ánik díla před jeho předáním ve vztahu k finančním prostředkům zaplaceným do té doby na cenu díla by představovalo pohledávku žalobkyně [stěžovatelky] vůči zhotovitelce díla 3AE, s. r. o. Zhotovitelka 3AE, s. r. o., by měla povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni [stěžovatelce] jako objednatelce vrátit, neboť nesplnila svou povinnost předat dílo. Zánikem díla před jeho předáním způsobeným požárem dřevostavby by tak byla poškozena právě zhotovitelka 3AE, s. r. o., která by za provedené práce a materiál nedostala zaplaceno". 9. V závěru odůvodnění krajský soud podotkl, že vůle personálně propojených osob - stěžovatelky a obchodní společnosti Albacon Systems, a. s., jako součásti obchodní společnosti Albacon Holding, a. s., a zmíněného doc. Bartáka - je sice zřejmě jednotná, ekonomický důvod takto nastavených obchodních vztahů však není krajskému soudu zřejmý a ani z jednotné vůle podle něj nelze dovodit, že poškozeným subjektem v důsledku požáru rozestavěné dřevostavby byla právě stěžovatelka. 10. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. V dovolání definovala mimo jiné právní otázku v praxi Nejvyššího soudu dosud neřešenou, zda může škoda vzniknout i nevlastníku poškozené věci, je-li současně stranou smlouvy o dílo. Nejvyšší soud ji (jako i celé dovolání) odmítl s odůvodněním, že takovou otázku krajský soud neřešil, neboť nezjistil, že by stěžovatelka utrpěla újmu na svém jmění, jak formulovaná otázka předpokládá. Krajský soud vyšel podle Nejvyššího soudu ze zjištění, že stěžovatelce svědčí pohledávka vůči zhotovitelce (obchodní společnosti 3AE, s. r. o.), která nesplnila svou povinnost předat dílo za prostředky, které na jeho zhotovení od stěžovatelky obdržela. K dalším námitkám stěžovatelky dodal, že "[v] posuzované věci dovolací soud neshledal extrémní rozpor skutkových zjištění krajského soudu s obsahem důkazů provedených v řízení, neboť zjištění krajského soudu o absenci projevu vůle v dodatku ke smlouvě o dílo (či v dalších listinných důkazech) o povinnosti objednatele převést vlastnické právo k rozestavěné stavbě na ža