Ústavní soud I.ÚS 554/24

Okresní soud v Kladně („okresní soud“) původně rozsudkem č. j. 20 Nc 3711/2021-36 ze dne 8. 12. 2021 rozhodl ve věci péče o nezletilé tak, že nezletilou vedlejší účastnici b) („nezletilá E.“) svěřil do střídavé péče rodičů a (mladší) nezletilou vedlejší účastnici c) („nezletilá N.“) do péče vedlejší účastnice a) („matka“). Následně okresní soud rozsudkem č. j. 42 P 577/2021-419 ze dne 13. 9. 2023 upravil poměry nezletilých tak, že obě děti svěřil do střídavé (symetrické) péče rodičů.

K odvolání stěžovatele i matky Krajský soud v Praze („krajský soud“) ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu č. j. 42 P 577/2021-419 změnil. Mimo jiné schválil dohodu stěžovatele a matky o tom, že nezletilá E. bude v (asymetrické) střídavé péči rodičů tak, že u otce bude od pondělí sudého kalendářního týdne od 8.00 hodin do následující středy v lichém týdnu kalendářního roku do 8.00 hodin, u matky od středy lichého kalendářního týdnu kalendářního týdne od 8.00 hodin do pondělí v sudém kalendářním týdnu do 8.00 hodin; současně upravil péči o nezletilé v době o hlavních letních prázdninách (výrok I). Nezletilou N. svěřil krajský soud do (asymetrické) střídavé péče rodičů tak, že v péči matky bude od pondělí lichého kalendářního týdne od 8.00 hodin do následující středy sudého týdne kalendářního roku do 8.00 hodin, u otce bude od středy sudého kalendářního roku od 8.00 hodin do pondělí lichého kalendářního týdne do 8.00 hodin (ústavní stížností napadený výrok II). Dále krajský soud uložil rodičům platit výživné a stanovil způsob předávání nezletilých.

Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o Ústavním soudu“)]; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod („Listina“).

Stěžovatel namítá, že krajský soud omezil jeho právo na řádný styk s nezletilou N. na úkor styku s matkou, aniž by pro to byla splněna judikaturní kritéria. Krajský soud nezpochybnil schopnost stěžovatele o nezletilou N. se postarat, neshledal jejich vztah negativním, neuvedl ani žádný jiný legitimní důvod. Přání nezletilé N. je důležité, nicméně je v důsledku množství času stráveného s matkou přirozené. Podle stěžovatele by mu měl být poskytnut stejný prostor pro rozvoj vztahu s nezletilou N., jaký je poskytnut matce. Stěžovatel dále poukazuje na přehnanou starostlivost matky a její snahu zpřetrhat vazby mezi ním a nezletilou N.. Rozhodnutí krajského soudu je podle stěžovatele navíc nepřezkoumatelné; v rámci řízení nebylo prokázáno, že jeho obydlí má negativní vliv na zdravotní stav nezletilé N., čímž krajský soud také odůvodnil své rozhodnutí. Stěžovateli nemůže jít k tíži, že po rozpadu manželství založil novou rodinu a že se v jeho obydlí nachází větší počet osob.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Úprava péče o dítě je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Ústavní soud se proto zaměřuje na zjištění, zda obecné soudy zohlednily všechny okolnosti daného případu a z nich vyplývající zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který musí být vždy prioritním hlediskem, zda v tomto smyslu rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi, jež nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2943/14 ze dne 16. 6. 2015 (N 110/77 SbNU 607), bod 19].

Ústavní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je v souladu s jeho ustálenou judikaturou (výslovně jsou v něm citovány a zohledněny jeho nálezy). Krajský soud na základě řádně provedeného dokazování odůvodnil, že asymetrická střídavá péče o nezletilou N. s větším podílem matky je v nejlepším zájmu nezletilé N. Zohlednil především její přání. V odvolacím řízení s ní byl opětovně proveden pohovor, z něhož krajský soud zjistil, že pro ni je nadále prioritní pečující osobou matka, na kterou je více fixovaná, a prostředí u matky vnímá více jako domov a bezpečné zázemí. Krajský soud přihlédl rovněž k časté nemocnosti nezletilé N. a jejímu zdravotnímu stavu. Úvaha o možné vyšší nakažlivosti v domácnosti stěžovatele, která podle něj nebyla nijak podložena, byla pouze podpůrná a nebyla jediným důvodem pro stanovení rozsahu péče (viz zejm. body 33, 34 a 45 rozsudku krajského soudu). Za takové situace není pro výjimečnou ingerenci Ústavního soudu důvod.

Stěžovatel v ústavní stížností pomíjí významnou skutečnost, že (starší) nezletilá E. byla svěřena do asymetrické střídavé péče s větším podílem stěžovatele. Stejně jako měl krajský soud na zřeteli přání a nejlepší zájem nezletilé E. při schválení dohody rodičů, měl je na zřeteli i v případě stanovení rozsahu péče o nezletilou N., u níž považoval za momentálně nejvhodnější asymetrickou střídavou péči s větším podílem matky, a rozšířil přitom péči stěžovatele o nezletilou N. oproti původní úpravě styku rozsudkem okresního soudu ze dne 8. 12. 2021. Nepřípadný je poukaz stěžovatele na to, že matka nevhodně „obchodovala“ s jeho časem stráveným s vlastními dcerami, dohodl-li se s ní na asymetrické péči o nezletilou E. a současně nepovažuje za legitimní asymetrickou péči o nezletilou N. Krajský soud rozhodl s respektem k přáním obou dětí, která nejsou v rozporu s jejich zájmy. Ústavní soud nevidí žádný důvod, proč by měl v této situaci paternalisticky zasahovat do rodinných vztahů. Neopodstatněná je i stěžovatelova námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu; podle Ústavního soudu je jeho odůvodnění dostatečné a dostojí souvisejícím ústavněprávním požadavkům.

Rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem nejsou „absolutně konečná“, a tedy neměnná (srov. § 909 občanského zákoníku). Jak zdůraznil i krajský soud, rozhodnutí v opatrovnických věcech jsou vydaná „pro tentokrát“ a v případě změny poměrů je lze změnit. Bude nyní především na rodičích nezletilých vedlejších účastnic, aby vyvinuli veškeré úsilí k uzavření komplexní dohody o péči o obě dcery (nejen o nezletilou E.) a měli přitom na paměti, že vedle svého práva o děti pečovat, existuje i právo sourozenců být co nejvíce spolu a společně vyrůstat – jako vyjádření nejlepšího zájmu obou jejich dcer ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.