I.ÚS 612/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 612/25 ze dne 7. 5. 2025 Podání odporu proti trestnímu příkazu před jeho formálním doručením   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem, sídlem Jakubské náměstí 3, Brno, proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 29. října 2024 č. j. 5 T 184/2024-113 a proti zásahu spočívajícímu v nakládání s tímto trestním příkazem jako s pravomocným a vykonatelným, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Brně, M. V. a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, jako vedlejších účastníků řízení takto: I. Postupem Městského soudu v Brně spočívajícím v nakládání s trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. října 2024 č. j. 5 T 184/2024-113 jako s pravomocným a vykonatelným navzdory tomu, že byl zrušen podáním odporu podle § 314g odst. 2 věty první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byla porušena základní práva stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Městskému soudu v Brně se zakazuje v tomto zásahu pokračovat. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá namítaným porušením ústavně zaručených práv stěžovatele, vůči kterému jako obviněnému byl vydán trestní příkaz. Stěžovatel namítá, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") tento trestní příkaz nesprávně považuje za pravomocný, i když proti němu stěžovatel podal odpor prostřednictvím svého obhájce. Podle městského soudu byl odpor podán neoprávněnou osobou, protože v době podání odporu trestní příkaz ještě nebyl doručen stěžovateli. I. Skutkové okolnosti posuzované věci 2. Z vyžádaného spisu plyne, že Městské státní zastupitelství v Brně (dále jen "státní zastupitelství") zahájilo dne 15. července 2024 trestní stíhání stěžovatele pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Do trestního řízení se připojili vedlejší účastník M. V. a vedlejší účastnice Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky jako poškození. Následně podalo státní zastupitelství na stěžovatele obžalobu. 3. Městský soud vydal dne 29. října 2024 trestní příkaz č. j. 5 T 184/2024-113, který poté doručoval všem stranám trestního řízení, kromě jiného i stěžovateli jako obviněnému, dále také jeho obhájci, JUDr. Fojtovi. Obhájci stěžovatele byl trestní příkaz doručen dne 12. listopadu 2024. Stěžovateli se městský soud nejprve pokoušel doručovat trestní příkaz do datové schránky a následně prostřednictvím policejního orgánu, těmito cestami mu nicméně trestní příkaz nebyl doručen do vlastních rukou. Posléze zjistil jinou adresu, na které se stěžovatel zdržuje, a tam mu byl trestní příkaz úspěšně doručen dne 13. ledna 2025. 4. Proti trestnímu příkazu podal již dne 15. listopadu 2024 odpor obhájce stěžovatele prostřednictvím své datové schránky. Přípis obhájce je v hlavičce označen jako "odpor obviněného", je v něm uvedeno, že jde o věc stěžovatele, kterého zastupuje JUDr. Fojta. Přípis začíná slovy "obracím se na Vás v zastoupení obviněného" a obhájce v něm výslovně uvádí, že podává z pokynu svého klienta odpor, který blíže odůvodňuje. 5. Městský soud dne 7. ledna 2025 zaslal obhájci přípis, kterým mu sdělil, že odpor byl podán neoprávněnou osobou, obviněnému nebyl trestní příkaz dosud doručen. Obhájce se v reakci na to dne 20. ledna 2025 soudu dotázal, z jakého důvodu byl podaný odpor odmítnut, ačkoliv byl podán na základě plné moci od stěžovatele a jménem stěžovatele. Na to městský soud reagoval jen konstatováním, že trestní příkaz nabyl dne 22. ledna 2025 právní moci. Ze spisu dále plyne, že městský soud provedl další kroky směřující k výkonu trestního příkazu. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel podal prostřednictvím svého právního zástupce ústavní stížnost proti trestnímu příkazu a též v ní napadá postup městského soudu spočívající v tom, že odepřel účinky odporu či že jeho odpor odmítl. Podle stěžovatele tím zasáhl do jeho ústavně zaručených práv, zejména porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. 7. Stěžovatel namítá, že mu městský soud bez řádného odůvodnění odepřel přístup k soudu bez zákonné opory, na základě svévolného výkladu a aplikace trestního řádu. Podle stěžovatele z ustálené soudní praxe vyplývá, že odpor může za obviněného podat jeho obhájce, a to i před doručením trestního příkazu obviněnému. K tomu odkazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000 sp. zn. 4 Tz 209/99 anebo ze dne 20. dubna 2016 sp. zn. 6 Tdo 186/2016. Stěžovatel je přitom přesvědčen, že z podaného odporu je zřejmé, že byl podán obhájcem za stěžovatele a jeho jménem. Skutečnost, že se na konec odporu podepsal obhájce svým jménem, nemůže ovlivnit jednoznačné vyznění přípisu, že je podáván v zastoupení klienta. V tomto ohledu upozorňuje na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 20. září 2011 sp. zn. II. ÚS 1739/11 (N 163/62 SbNU 417). 8. Městský soud podaný odpor odmítl jen proto, že byl podán obhájcem stěžovatele dříve, než byl doručen stěžovateli jako obviněnému. Tím se měl městský soud dopustit interpretační a aplikační libovůle a vybočit z právního výkladu, jenž je v právní praxi respektován. Městský soud proto podle stěžovatele jednal protiústavně a svým přístupem porušil právo stěžovatele na přístup k soudu, které je součástí práva na spravedlivý proces. Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že trestním příkazem městský soud porušil základní práva stěžovatele a trestní příkaz zrušil. III. Průběh řízení před Ústavním soudem a procesní předpoklady řízení 9. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost účastníkům a vedlejším účastníkům řízení s tím, že se k ní mohou vyjádřit. Nikdo z nich však této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužil. 10. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v řízení před Ústavním soudem. 11. Ústavní soud poznamenává, že ač stěžovatel koncipuje svou ústavní stížnost jako směřující proti samotnému trestnímu příkazu, je z ní zřejmé, že se domáhá toho, aby jeho odpor byl okresním soudem akceptován a jeho trestní věc byla soudem projednána veřejně v jeho přítomnosti. Byť tedy stěžovatel ve svém petitu pouze navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že vydáním trestního příkazu došlo k porušení jeho práva a aby trestní příkaz zrušil, z celého obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že brojí primárně proti postupu soudu po vydání trestního příkazu, respektive zacházení s ním jako s pravomocným rozhodnutím. Právě tak Ústavní soud tuto ústavní stížnost primárně posuzoval [viz obdobně nález ze dne 20. srpna 2014 sp. zn. I. ÚS 892/14, bod 13 (N 157/74 SbNU 349), či ze dne 3. září 2019 sp. zn. I. ÚS 1688/19, bod 22 (N 157/96 SbNU 42)]. 12. V tomto ohledu je také ústavní stížnost přípustná. Postup podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zde nepřipadá v úvahu, neboť nalézací soud vycházel z toho, že podaný odpor byl neúčinný, tedy z pohledu trestních soudů žádný další procesní úkon učiněn být neměl. Ústavní soud tedy konstatuje, že jsou splněny všechny předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu k tomu, aby se ústavní stížností mohl zabývat po věcné stránce (viz též výše citovaný nález sp. zn. I. ÚS 1688/19, bod 9). 13. Ústavní soud rozhodl podle § 44 zákona o Ústavním soudu bez ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci. IV. Posouzení ústavní stížnosti 14. Ústavní stížnost je (s výjimkou části, jíž stěžovatel navrhuje zrušení samotného trestního příkazu) důvodná. A) Obecná východiska 15. Ústavní soud se ve svém stanovisku pléna ze dne 29. ledna 2019 sp. zn. Pl. ÚS-st. 49/18 (ST 49/92 SbNU 377; 61/2019 Sb., dále jen "stanovisko") podrobně zabýval problematikou ústavní stížnosti proti trestnímu příkazu, respektive tím, za jakých podmínek může postup soudu spočívající v nakládání s trestním příkazem představovat porušení ústavně zaručených práv. 16. Ze stanoviska zejména plyne (bod 15 stanoviska), že specifikum odporu proti trestnímu příkazu tkví v tom, že jeho účinek, na rozdíl od jiných opravných prostředků v trestním řízení, není nijak závislý na jeho obsahu. Uplatňuje se tak pouze alternativně - buď byl některou oprávněnou osobou řádně a včas podán, a pak je trestní příkaz bez dalšího z