I.ÚS 713/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 713/18 ze dne 7. 11. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti 1) DELTA PEKÁRNY a. s., sídlem Bohunická 519/24, Brno, 2) OK REST a. s., sídlem Bohunická 519/24, Brno, zastoupených JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem, AK Nedelka Kubáč advokáti s. r. o., Olivova 4, Praha 1, a ústavní stížnosti 3) PENAM, a. s., sídlem Cejl 504/38, Brno, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o., sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 256/2016-231 ze dne 21. 12. 2017, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 39/2016-115 ze dne 14. 10. 2016, rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 7/2011-799 ze dne 25. 2. 2016 a rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. UOHS-R 20,21,22/2004-1249/2009/310/ADr ze dne 2. 2. 2009, spojených s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 256/2016-231, takto: Ústavní stížnosti a návrh s nimi spojený se odmítá. Odůvodnění: I. Průběh řízení před správními orgány a správními soudy 1. Z napadených rozhodnutí se podává, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 19. 3. 2004 rozhodnutí č. j. S 233/03-2050/04-ORP, v němž rozhodl o vině stěžovatelek za protisoutěžní jednání, konkrétně o porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Stěžovatelky měly dle napadených rozhodnutí jednat ve vzájemné shodě při určování prodejních cen pekárenských výrobků, čímž narušily hospodářskou soutěž na trhu čerstvého běžného pečiva a na trhu cukrářského pečiva. Za protisoutěžní jednání byla stěžovatelce 1) uložena pokuta ve výši 55 000 000 Kč, stěžovatelce 2) pokuta ve výši 35 000 000 Kč a stěžovatelce 3) pokuta ve výši 30 000 000 Kč. 2. Na základě rozkladu stěžovatelek potvrdil předseda Úřadu rozhodnutím č. j. R 20, 21, 22/2004 ze dne 11. 5. 2005 výroky o vině, výroky o trestu (výši pokuty) byly zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení v prvním stupni. 3. Po dvou derogačních zásazích Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), konkrétně rozsudku ze dne 24. 8. 2006 č. j. 31 Ca 58/2005-105 a rozsudku ze dne 3. 1. 2007 č. j. 62 Ca 36/2006-180, bylo rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. UOHS-R 20,21,22/2004-1249/2009/310/ADr ze dne 2. 2. 2009, rozhodnuto o vině stěžovatelek za protisoutěžní jednání výše vymezené, a uložena pokuta stěžovatelce 1) ve výši 24 800 000 Kč, stěžovatelce 2) ve výši 14 800 000 Kč a stěžovatelce 3) ve výši 13 200 000 Kč. Správní žaloby stěžovatelek spojil krajský soud ke společnému projednání a o těchto žalobách rozhodl rozsudkem č. j. 62 Ca 16/2009 - 375 ze dne 21. 10. 2010 tak, že žaloby jako nedůvodné zamítl. 4. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 5 Afs 7/2011-619 ze dne 29. 3. 2012, zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku krajského soudu bylo nesprávné posouzení rozhodného období dle § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže relevantní pro posouzení výše uložené sankce. 5. Krajský soud poté vázán názorem Nejvyššího správního soudu rozhodl rozsudkem č. j. 62 Af 71/2012 - 831 ze dne 20. 9. 2012 tak, že zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. UOHS-R 20,21, 22/2004-1249/2009/310/ADr ze dne 2. 2. 2009 ve výroku o trestu (tj. v části ukládající pokuty) a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení. 6. Proti rozsudku krajského soudu podaly stěžovatelky i Úřad kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 5 Afs 69/2012-240 ze dne 16. 12. 2013 kasační stížnost Úřadu zamítl a kasační stížnosti stěžovatelek odmítl. 7. Opětovným rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R20,21,22/2004-22410/2014/311/JZm ze dne 22. 10. 2014 byly stěžovatelkám uloženy pokuty za zjištěné protisoutěžní jednání ve stejné výši jako v rozhodnutí z roku 2009 (viz výše). 8. V mezidobí se stěžovatelka 1) domáhala před správními soudy zrušení pokuty uložené ze strany Úřadu za porušení povinnosti podrobit se místnímu šetření, které proběhlo v rámci shora označeného správního řízení, tím, že nezpřístupnila některé dokumenty či e-mailovou komunikaci, resp. některé zajištěné dokumenty svémocně pracovníkům Úřadu odňala. Před správními soudy, ani před Ústavním soudem stěžovatelka 1) neuspěla (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2309/09 ze dne 26. 8. 2010). Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") však na základě stížnosti stěžovatelky 1) podané dne 22. 10. 2010 v rozsudku Delta Pekárny, a. s. proti České republice ze dne 2. 10. 2014, stížnost č. 97/11 (dále jen "rozsudek ESLP Delta Pekárny"), shledal, že Česká republika porušila čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva") absencí účinné dodatečné soudní kontroly místního šetření provedeného u stěžovatelky 1). 9. V reakci na rozsudek ESLP Delta Pekárny rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 4397/12 ze dne 9. 2. 2016 (N 27/80 SbNU 345) tak, že zrušil shora zmíněné rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 7/2011-619 ze dne 29. 3. 2012 a č. j. 5 Afs 69/2012-240 ze dne 16. 12. 2013, jakož i shora zmíněný rozsudek krajského soudu č. j. 62 Af 71/2012-831 ze dne 20. 9. 2012. 10. Nejvyšší správní soud poté v reakci na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4397/12 rozsudkem č. j. 5 Afs 7/2011-799 ze dne 25. 2. 2016 zrušil rozsudek krajského soudu č. j. 62 Ca 16/2009-375 ze dne 21. 10. 2010 s tím, že by měl krajský soud dále postupovat v intencích shora uvedeného rozsudku ESLP Delta Pekárny a nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4397/12. 11. Krajský soud o žalobách stěžovatelek rozhodl znovu rozsudkem sp. zn. 62 Af 39/2016-115 ze dne 14. 10. 2016, přičemž jejich žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009/310/ADr ze dne 2. 2. 2009 zamítl. 12. Stěžovatelky napadly rozhodnutí krajského soudu kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 5 As 256/2016-231 ze dne 21. 12. 2017 kasační stížnost zamítl. 13. Na základě rozsudku ESLP Delta Pekárny podala stěžovatelka 1) dne 28. 1. 2015 návrh na obnovu řízení vedeného před Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2309/09. Ústavní soud návrh na obnovu řízení usnesením sp. zn. Pl. ÚS 4/15 ze dne 31. 1. 2017 odmítl. 14. Stěžovatelky 1) a 2) napadly v záhlaví označená rozhodnutí (vyjma rozhodnutí předsedy Úřadu) ústavní stížností vedenou pod sp. zn. I. ÚS 317/18. Navrhly též odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 256/2016-231. 15. Stěžovatelka 3) pak napadla ústavní stížností původně vedenou pod sp. zn. III. ÚS 767/18 výrok II. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 256/2016-231, výroky I. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 39/2016-115, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 7/2011-799 a rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. UOHS-R 20,21,22/2004-1249/2009/310/ADr. 16. Ústavní soud spojil ústavní stížnost stěžovatelek 1) a 2) a ústavní stížnost stěžovatelky 3) ke společnému řízení vedenému nadále pod sp. zn. I. ÚS 317/18. 17. Vedle napadených rozhodnutí soudů jsou k ústavním stížnostem přiložena též rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. UOHS-R 20,21,22/2004-1249/2009/310/ADr ze dne 2. 2. 2009 a č. j. ÚOHS-R20,21,22/2004-22410/2014/311/JZm ze dne 22. 10. 2014. II. Tvrzení stěžovatelek 18. Stěžovatelky shodně tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv. Konkrétně dle stěžovatelek dochází k pokračování v porušení jejich základního práva na respektování soukromí, obydlí a korespondence dle čl. 8 Úmluvy, přičemž k porušení mělo dojít provedením místního šetření, které shledal ESLP v rozsudku Delta Pekárny jako rozporné s čl. 8 Úmluvy. Tím, že krajský soud v souladu s pokynem Nejvyššího správního soudu provedl "dodatečný" soudní přezkum sporného místního šetření, přičemž neshledal místní šetření jako protiprávní, dochází k pokračování porušení ústavních práv stěžovatelek. 19. Stěžovatelky tvrdí, že postup krajského soudu i Nejvyššího správního soudu je v rozporu s rozsudkem ESLP ve věci Delta Pekárny, jakož i s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4397/12. Dle ESLP bylo místní šetření rozporné s čl. 8 Úmluvy, neboť absentoval předběžný souhlasu soudu, nebo alespoň účinná a efektivní soudní kontrola po proběhnuvším místním šetření. 20.. Stěžovatelky shodně tvrdí, že správní soudy postupují v rozporu s judikaturou ESLP, když se snaží dovodit, že soudní kontrolu provedenou po mnoha letech v rámci řízení o věci samé lze považovat za řádnou a účinnou kontrolu ex post facto, kterou jedinou ESLP připouští jako ekvivalent předchozí soudní kontroly. 21. Stěžovatelky 1) a 2) pak konkrétně připomínají, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 4397/12 v reakci na rozhodnutí ESLP ve věci Delta Pekárny uvedl, že důkazy získané v rozporu s procesními předpisy