I.ÚS 750/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 750/15 ze dne 19. 1. 2016 N 9/80 SbNU 107 Pořádková pokuta za extrémně urážlivé výroky na adresu soudce vyjádřené v písemném podání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) - ze dne 19. ledna 2016 sp. zn. I. ÚS 750/15 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Zbyňka Šimůnka, zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem Lamačova 824/9, Praha 5, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 40 Nc 34/2008-2464 ze dne 12. 11. 2014, jímž byla stěžovateli jakožto obecnému zmocněnci otce v řízení o úpravě styku s nezletilými dětmi uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč, a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 486/2014-2480 ze dne 19. 12. 2014 o snížení pořádkové pokuty na 25 000 Kč. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Předchozí průběh řízení 1. V řízení vedeném pod sp. zn. 40 Nc 34/2008 u Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") týkajícím se výchovy nezletilých dětí stěžovatel vystupoval jako obecný zmocněnec otce ve smyslu § 27 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."). Během ústního jednání vznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni a následně byl usnesením vyzván k jejímu odůvodnění. Písemné odůvodnění námitky podjatosti pak bylo okresním soudem shledáno hrubě urážlivým ve smyslu § 53 odst. 1 o. s. ř., neboť obsahovalo invektivy jednoznačně osobní povahy, a stěžovateli byla napadeným usnesením uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč. 2. Proti tomuto usnesení se stěžovatel odvolal. Namítal, že nerozumí, proč mu byla udělena pokuta za vyjádření, které si soud sám vyžádal. Uvedl, že pokutu není schopen vzhledem k výši svých příjmů zaplatit, a poukázal na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. 3. Krajský soud v Plzni (dále též jen "krajský soud") nejdříve přezkoumal, zda ve věci nerozhodovala vyloučená soudkyně. Poukázal na to, že nespokojenost účastníka řízení se způsobem vedení řízení či jeho výsledkem nelze bez dalšího považovat za zákonný důvod pro vyloučení soudce. Soudce může být vyloučen pro svůj poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Z vyjádření vyřizující soudkyně vyplynulo, že se necítí být podjatá, a krajský soud neshledal důvod o pravdivosti tohoto vyjádření pochybovat. 4. Dále uvedl, že smyslem pořádkové pokuty je výchovné působení na osobu, jíž je pokuta ukládána, aby se sankcionované jednání v budoucnu již neopakovalo. Úvaha o výši pořádkové pokuty by se proto měla zakládat nejen na charakteru, intenzitě a četnosti výskytu sankcionovaného jednání, nýbrž i posouzení majetkových poměrů osoby, které se pokuta ukládá. Výchovným účelem se totiž může minout jak příliš nízká, tak příliš vysoká pokuta. 5. Následně krajský soud zrekapituloval průběh řízení před okresním soudem. Stěžovatel při jednání před okresním soudem slovně napadal znalce. Samosoudkyní byl upozorněn na nevhodnost takového jednání, načež stěžovatel vznesl námitku podjatosti s tím, že příčinou vleklého sporu je právě samosoudkyně. V písemném odůvodnění námitky podjatosti pak uvedl, že chování samosoudkyně je reakcí na to, že byla jako žena odmítnuta otcem nezletilých dětí, jehož stěžovatel zastupoval, jakož i další vyjádření směřující vůči osobě samosoudkyně, která byla podle názoru krajského soudu nevkusná a zcela nevhodná. 6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o hrubé urážlivosti stěžovatelova podání, neboť obsahovalo invektivy jednoznačně osobní povahy ve vztahu k soudkyni, které neměly žádný vztah k předmětu řízení. Z protokolu o jednání navíc vyplynulo, že stěžovatel byl opakovaně vyzván, aby nezasahoval do jednání, a to pod hrozbou uložení pořádkové pokuty. Stěžovatel přijal od otce nezletilých dětí plnou moc k zastupování při řízení, a tak bylo namístě zaujmout profesionální přístup, navenek projevovaný úctou a zdvořilostí při komunikaci se soudem. Podání učiněné stěžovatelem však bylo pravým opakem takového postupu. Protože však při úvaze o výši pořádkové pokuty je podle odvolacího soudu namístě přihlédnout i k majetkovým poměrům dotčené osoby, byla pořádková pokuta snížena na 25 000 Kč. II. Argumentace stěžovatele 7. Rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu stěžovatel napadl ústavní stížností, neboť jsou podle jeho názoru v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), dále s principem zákonnosti, zakotveným v čl. 2 odst. 2 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, a principem právní jistoty, právem na ochranu základních práv soudní mocí podle čl. 36 odst. 2 Listiny, garancí rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právem na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právy odvozenými od vlastnického práva a práva na majetek. 8. Stěžovatel v úvodu odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 211/99 ze dne 17. 10. 2000 (N 152/20 SbNU 75), nález sp. zn. IV. ÚS 100/99 ze dne 10. 4. 2000 (N 53/18 SbNU 21) a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen "ESLP") ve věci Chmelíř proti České republice ze dne 7. 6. 2005, stížnost č. 64935/01. 9. Stěžovateli byla podle jeho názoru uložena vysoká pokuta, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Podle nálezu sp. zn. I. ÚS 211/99 je totiž uložení pořádkové pokuty krajním opatřením a pokutu lze uložit jen tehdy, pokud domluva nebo jiné mírnější prostředky nevedly k nápravě. Jediné upozornění vůči stěžovateli bylo učiněno v průběhu ústního jednání dne 2. 10. 2014 a týkalo se výlučně tohoto jednání a jeho průběhu, nikoliv budoucích písemných podání. Stěžovateli byla ale uložena pokuta za pozdější písemné vyjádření, tedy bez jakéhokoliv předchozího upozornění, domluvy či využití mírnějších prostředků. Soud tedy nesplnil svou povinnost nejdříve se jinými vhodnými prostředky pokusit usměrnit výroky stěžovatele. 10. Rozhodnutí okresního soudu je podle stěžovatele zcela neurčité, nejasné a nepřezkoumatelné, protože v něm není uvedeno, za jaké konkrétní výroky byla stěžovateli udělena pokuta. Toto rozhodnutí není možné interpretačně dotvářet, měnit a "poprvé dostatečně odůvodňovat" až u odvolacího soudu, protože takovým postupem je stěžovateli upírána možnost bránit se proti rozhodnutí soudu ve dvojinstančním řízení. 11. Ihned po vznesení námitky podjatosti bylo podle stěžovatele povinností soudkyně nepokračovat v dalším dokazování a jednání s výjimkou úkonů, které nesnesou odkladu, přesto v řízení soudkyně pokračovala, a dokonce rozhodovala i o uložení pokuty stěžovateli. 12. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni "z důvodu osobního vztahu k soudkyni", a proto musel popisovat její osobní chování a to, jak je vnímal on a další osoby. Soudce navíc musí i podle judikatury Ústavního soudu snést větší míru kritiky, zejména když jde o kritiku pravdivou. 13. Dále stěžovatel poukazuje na to, že podle § 165 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), nesmí být podání stížnosti stěžovateli na újmu, pokud se obsahem podání nedopustí trestného činu nebo přestupku. Znaky trestného činu však stěžovatelovo podání nenaplňovalo a ani soudkyně toto podání nepostoupila orgánům činným v trestním řízení. Stěžovatel poukazuje na to, že jeho podání bylo i trestním oznámením a návrhem na zahájení kárného řízení za nevhodné chování soudce. 14. Konečně stěžovatel uvádí, že je starobní důchodce s jediným příjmem 8 193 Kč měsíčně, z něhož musí hradit veškeré životní náklady, a uložená pokuta je tak pro něj likvidační. Protože mu již byla doručena výzva k zaplacení pokuty, hrozí mu exekuce a obstavení jediného přijmu. Přitom pouze realizoval své právo vznést námitku podjatosti za situace, kdy podle něj chování soudkyně znaky podjatosti vykazovalo. 15. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Uvedl, že nesouhlasí s upuštěním od ústního jednání. III. Obsah písemného odůvodnění námitky podjatosti 16. Obsah podání, za které byla stěžovateli uložena pořádková pokuta, lze shrnout takto. Podle podání je soudkyně na věci citově zúčastněná, protože byla do otce zamilovaná. Nyní je vůči otci zaujatá a usiluje o to, aby ve sporu neuspěl a nemohl se podílet na výchově svých dětí. Podle stěžovatele soudkyně nevhodně postupuje v řízení, zbytečně je protahuje, nepřipouští důkazy ve prospěch otce a nařizuje zbytečná vyšetření znalci, které vybírá účelově. Znalec uvedený v podání měl vytvořit posudek "na přímou objednávku soudkyně", aby ji "za tučný zisk ‚podpořil'". 17. Dále je třeba zmínit konkrétní výroky stěžovatele obsažené v podání (včetně písařských nepřesností). S