I.ÚS 767/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 767/22 ze dne 10. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech obchodní společnosti CEC Praha a. s., sídlem Tlumačovská 1237/32, Praha 13 - Stodůlky, zastoupené Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. ledna 2022 č. j. 8 As 217/2020-37, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2020 č. j. 51 Af 36/2020-57 a rozhodnutím ředitele Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 2. dubna 2020 č. j. 113112/2020-610000-12 sp. zn. 66938/2020-610000-61 a ze dne 2. dubna 2020 č. j. 113121/2020-610000-12 sp. zn. 66919/2020-610000-61, vedené pod sp. zn. I. ÚS 767/22, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2022 č. j. 3 As 182/2021-39, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2021 č. j. 62 A 88/2020-128 a rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 76676-14/2020-530000-61 sp. zn. S-8268/2020-530000, vedené pod sp. zn. I. ÚS 3036/22, a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2022 č. j. 3 As 203/2021-40, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. června 2021 č. j. 62 A 86/2020-124 a rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 76682-14/2020-530000-61 sp. zn. S-8313/2020-530000, vedené pod sp. zn. I. ÚS 3367/22, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, Krajského soudu v Brně, ředitele Celního úřadu pro Středočeský kraj, sídlem Washingtonova 1624/11, Praha 1 - Nové Město, a ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, sídlem Koliště 634/17, Brno, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 767/22, I. ÚS 3036/22 a I. ÚS 3367/22 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. I. ÚS 767/22. II. Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případů a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny. 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatelka provozuje herny s hazardními hrami (mimo jiné v Dobříši, Kolíně a Brně). Ředitel Celního úřadu pro Středočeský kraj a ředitel Celního úřadu pro Jihomoravský kraj napadenými rozhodnutími zamítli námitky právní předchůdkyně stěžovatelky proti zadržení tam specifikovaných kusů technických herních zařízení, hotovosti a dalších věcí (§ 121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů) pro podezření, že se v uvedených hernách provozují hazardní hry bez povolení. Právní předchůdkyně stěžovatelky dříve při kontrole plnění povinností při provozování hazardních her podle zákona o hazardních hrách předložila znění dvou rozhodnutí Ministerstva financí o změně povolení k provozování technických herních zařízení (ze dne 25. 9. 2015 č. j. MF-38884/2015/34-4 a ze dne 25. 9. 2015 č. j. MF-38884/2015/34-5, tzv. změnová rozhodnutí), která neodpovídají podkladům evidovaným Ministerstvem financí. 3. Krajský soud v Praze (dále jen "KS Praha") zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky proti rozhodnutím Celního úřadu pro Středočeský kraj. Podle KS Praha správní orgány vycházely z podezření o nesrovnalostech ve výčtu jednotlivých tzv. změnových rozhodnutí Ministerstva financí. Stěžovatelka ani její právní předchůdkyně nepředložily žádnou listinu, která by pochybnosti rozptýlila. 4. Nejvyšší správní soud zamítl napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatelky. Obdobně jako např. v rozsudcích ze dne 10. 12. 2020 č. j. 9 As 191/2020-76, ze dne 6. 1. 2021 č. j. 6 As 247/2020-44, ze dne 28. 1. 2021 č. j. 4 As 263/2020-60, ze dne 1. 2. 2021 č. j. 5 As 263/2020-44, ze dne 9. 2. 2021 č. j. 2 As 261/2020-75, ze dne 11. 2. 2021 č. j. 4 As 243/2020-67 nebo ze dne 31. 3. 2021 č. j. 3 As 249/2020-96 dospěl k závěru, že postačovalo, že Celní úřad pro Středočeský kraj během kontroly zjistil, že tzv. změnová rozhodnutí nejsou evidována Ministerstvem financí v takovém znění, v jakém je právní předchůdkyně stěžovatelky předložila. Správní orgán neměl prostor během samotné kontroly provádět složité dokazování či shromažďovat další podklady pro potvrzení svého podezření. Měl dostatečnou vstupní indicii pro vznik důvodného podezření, neboť v systému Státního dozoru nad sázkami a loteriemi nebylo pro právní předchůdkyni stěžovatelky vedeno platné a účinné povolení k provozování zařízení nalezených v kontrolovaných provozovnách. Správní orgán v průběhu kontroly zpochybnil pravost tzv. změnových rozhodnutí na základě jejich odlišnosti od rozhodnutí, která evidovalo Ministerstvo financí. Jejich zpochybnění bylo dostačující, jelikož v průběhu kontroly nebylo možné přímo prokázat, že předložená změnová rozhodnutí jsou podvrhem. 5. Mezitím, Krajský soud v Brně (dále jen "KS Brno") nejprve k žalobám stěžovatelky rozsudky ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 86/2020-92 a ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 88/2020-97 zrušil uvedená rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj a věci mu vrátil k dalšímu řízení. KS Brno neshledal dostatečným podezření na porušení zákona o hazardních hrách. Nejvyšší správní soud následně ke kasačním stížnostem správního orgánu zrušil uvedené rozsudky KS Brno a věci mu vrátil k dalšímu řízení rozsudky ze dne 23. 4. 2021 č. j. 3 As 250/2020-77 a ze dne 29. 4. 2021 č. j. 3 As 277/2020-84. Nejvyšší správní soud dospěl ke shodným závěrům jako v napadeném rozsudku (viz shora). 6. KS Brno, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, žaloby stěžovatelky zamítl napadenými rozsudky. Nejvyšší správní soud nato napadenými usneseními odmítl kasační stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné podle § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, protože projednatelné kasační námitky stěžovatelky směřovaly toliko proti těm důvodům, o kterých Nejvyšší správní soud rozhodoval v předchozích řízeních o kasačních stížnostech ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj. KS Brno po zrušení svých rozsudků nedoplňoval dokazování, nezměnil se právní stav, nešlo o tvrzená procesní pochybení. Ve zbylé části šlo o námitky nepřípustné podle § 104 odst. 4 téhož zákona, protože je stěžovatelka neuplatnila v žalobě. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka zaprvé nesouhlasí s odmítnutím svých dvou kasačních stížností jako nepřípustných. Napadená usnesení jsou nesprávná, protože Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odmítl, aniž pro to byly splněny zákonem a judikaturou stanovené podmínky. Kasační stížnosti stěžovatelky byly přípustné, neboť v nich namítala vadu řízení, resp. KS Brno nesprávně zjištěný skutkový stav, nikoli nesprávné právní závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v předcházejících rozsudcích, ze kterých KS Brno při opětovném rozhodování vycházel. Podle stěžovatelky je podle ustálené rozhodovací praxe opakovaná kasační stížnost bez dalšího přípustná v situaci, kdy tuto druhou kasační stížnost podává účastník řízení, odlišný od stěžovatele v řízení o první kasační stížnosti. 8. Zadruhé stěžovatelka namítá nesprávné posouzení věci samé; nesouhlasí s tím, že existovalo důvodné podezření podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách jako důvod pro zadržení jejích věcí. Správní soudy a správní orgány ignorovaly, že součástí správního spisu nebyly v okamžiku přijetí opatření podklady zakládající zřetelnou, konkrétní a dostatečnou vstupní indicii pro údajné důvodné podezření podle uvedeného ustanovení. Důvodem je, že tyto podklady, resp. vstupní indicie, kterými se celní úřady nyní snaží zadržení věcí ospravedlnit, měly správní orgány k dispozici a do správního spisu je založily až posléze, dokonce několik měsíců po skončení kontrol v provozovnách, resp. po zadržení věcí. Stěžovatelka proto odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva o důvodném podezření a právu na respektování obydlí při předběžném zadržení věci správním orgánem. Podle stěžovatelky je dále v rozporu se skutečností a nevěrohodné tvrzení celních úřadů, že informace o údajných odlišných verzích tzv. změnových rozhodnutí získaly při komunikaci s Generálním ředitelstvím cel v průběhu kontroly. Dokumenty a informace údajně získané celními úřady z informačního systému Státního dozoru nad sázkami a loteriemi nepředstavují podklady, resp. vstupní indicie vykazující nezbytnou míru