I.ÚS 837/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 837/06 ze dne 19. 8. 2008 N 145/50 SbNU 283 Stanovení náhrady za ztrátu na výdělku při pracovním úrazu v případě, že zaměstnanec vedle pracovního poměru i podniká   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 19. srpna 2008 sp. zn. I. ÚS 837/06 ve věci ústavní stížnosti Z. H. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006 č. j. 21 Cdo 2933/2005-237 o zamítnutí stěžovatelova dovolání a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2005 č. j. 24 Co 148/2005-214, jímž byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci stěžovatelovy žaloby o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti výše uvedených obecných soudů a vedlejší účasti obchodní společnosti Uniplus nástrojárna, s. r. o., se sídlem v Lanškrouně, Dvořákova 328. I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006 č. j. 21 Cdo 2933/2005-237 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2005 č. j. 24 Co 148/2005-214 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Proto se tato rozhodnutí ruší. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel se včasnou [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci jím podané žaloby na náhradu škody z titulu pracovního úrazu. Stěžovatel namítl, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 2. Obecné soudy měly do stěžovatelových základních práv zasáhnout stanovením nižšího odškodného, které nevycházelo z určení výše pravděpodobného výdělku, kterého by stěžovatel dosáhl, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Nejvyšší soud konstatoval, že v případě souběhu příjmů ze zaměstnání a ze samostatné výdělečné činnosti se tyto příjmy (z doby před úrazem) posuzují společně. Pro dobu po úrazu nutno vyjít z pravděpodobných zaměstnaneckých příjmů a ze skutečných příjmů z podnikání, nikoli z podnikatelských příjmů, kterých by stěžovatel dosáhl, kdyby k pracovnímu úrazu nebylo došlo. Byla porušena stěžovatelova rovnost před zákonem, pokud byla takto vyložena ustanovení § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, a § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů. 3. Odvolací soud navíc bez umožnění patřičné procesní reakce (a bez doplnění dokazování a splnění poučovací povinnosti) posoudil věc zcela odlišně od právního posouzení soudem prvního stupně, který porovnával před a poúrazový příjem ze zaměstnání. K podnikání nepřihlížel a v tomto směru ani neprováděl dokazování. Odvolací soud posuzoval všechny příjmy dohromady, ale nezabýval se ztrátou poúrazových příjmů z podnikání za rok 1999. Druhé dovolání stěžovatele bylo zamítnuto a vady nezhojil ani dovolací soud. II. 4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil předseda senátu Okresního soudu ve Svitavách JUDr. Zdeněk Fric, který uvedl, že mu nepřísluší hodnotit skutkové a právní závěry odvolacího ani dovolacího soudu, a argumentaci ústavní stížnosti ponechal bez reakce. 5. K výzvě se vyjádřila i předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Věnceslava Hotařová, která uvedla, že dle daňových přiznání (provedených k důkazu) u stěžovatele nedošlo k neodůvodněně vysokým rozdílům ve výši příjmů z podnikání za léta 1999-2002. Ve stěžovatelově případě bylo třeba vycházet z průměrného (pravděpodobného) výdělku z pracovněprávního poměru a ze skutečného příjmu z podnikatelské činnosti. Nebylo důvodu upravovat výsledky založené na údajích obsažených v daňových přiznáních. 6. K výzvě se vyjádřil i předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Zdeněk Novotný, který uvedl, že ústavní stížnost jen polemizuje se závěry obecných soudů o tom, kterými předpisy se má řídit výpočet náhrady škody za pracovní úraz u zaměstnance se souběhem podnikání a zaměstnání. Pokračováním polemiky je i názor stěžovatele o nekorektním procesním postupu odvolacího soudu, neboť ten se jen řídil závazným právním názorem dovolacího soudu. Po skutkové stránce byl odůvodněn závěr, že výdělek po úrazu byl vyšší než průměrný výdělek před vznikem škody, a proto je ústavní stížnost jen polemikou se skutkovým a právním hodnocením, postrádající ústavní přesah v podobě zásahu do základních práv a svobod. 7. Svého práva vyjádřit se využila vedlejší účastnice (resp. její právní nástupkyně Alema Lanškroun, a. s., se sídlem v Lanškrouně, Dvořákova 328), podle níž stěžovatel své námitky již opakovaně prezentoval v řízení před obecnými soudy, které je vypořádaly. V daném případě nebyly prokázány takové konkrétní okolnosti vedoucí k závěru, že u příjmů z podnikání (2001 a 2002) vznikla škoda ztrátou na výdělku. Proto nebylo možno vycházet z příjmu pravděpodobného. Druhá vedlejší účastnice na výzvu k vyjádření nereagovala a Ústavní soud v souladu s předchozím poučením měl za to, že se svého práva vzdala. III. 8. Ústavní soud požádal Okresní soud ve Svitavách o zaslání spisu sp. zn. 7 C 358/2002, z něhož zjistil tyto skutečnosti. a) Dne 15. 4. 2002 podal stěžovatel žalobu, jíž se na zaměstnavatelce (vedlejší účastnice v řízení o ústavní stížnosti) domáhal "náhrady škody z pracovního úrazu". Původně žalovaná výše škody (457 490 Kč) byla po vypracování znaleckého posudku zvýšena (o 699 000 Kč; č. l. 64) na celkových 1 148 890 Kč s přísl. (č. l. 69 verte a 130). b) Okresní soud ve Svitavách žalobě vyhověl (rozsudky ze dne 11. 9. 2003; č. l. 138 a 141) v částce 809 290 Kč s příslušenstvím a zamítl ji ve vztahu k částce 339 600 Kč, s příslušenstvím. Základ přisouzené částky se skládal jednak s šestinásobku náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 501 800 Kč (žalovaná sama vyplatila jen 7 600 Kč) a jednak z ušlého výdělku ve výši 307 490 Kč. K příjmům stěžovatele z živnostenského podnikání okresní soud nepřihlížel, neboť náhradu na výdělku nebylo možno podle jeho názoru snižovat o částku příjmů dosažených zvýšeným úsilím ve volném čase, které navíc mohly být vyšší, pokud by stěžovatel neutrpěl pracovní úraz (str. 4 odst. 1 citovaného rozsudku). Strana žalovaná podle závěru soudu nijak nezpochybnila rozsah a povahu podnikání stěžovatele spočívající především v časově nenáročných intelektuálních a kontrolních činnostech, kdy stěžovatel přistoupil k podnikání z podnětu žalované. c) Proti tomuto rozsudku podala strana žalovaná odvolání (č. l. 145 a 149), v němž napadla jednak částku čtyřnásobku znalecky zjištěného ztížení společenského uplatnění s tím, že mělo jít jen o dvojnásobek (brojila tedy proti částce 339 600 Kč), a jednak namítla nezohlednění příjmů z podnikání za léta 2000 a 2001, kdy je podstatné, že stěžovatel dosahoval delší dobu příjmů vyšších, než byly příjmy z pracovní činnosti před úrazem (žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1735/2001 a 21 Cdo 2483/98). Odvolání se v této části týkalo částky 208 604 Kč (č. l. 151). Stěžovatel ve vyjádření k odvolání (č. l. 159) upozornil, že judikatorní odkazy jsou nepřiléhavé, neboť buď zaměstnanec začal podnikat až po úrazu nebo šlo výhradně o výdělky ze zaměstnání (změna poměrů - § 202 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). d) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 2. 2004 č. j. 24 Co 381/2003-166 změnil rozsudek okresního soudu "v části napadené odvoláním" tak, že žalované uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 600 686 Kč s příslušenstvím [tj. ztížení společenského uplatnění v částce 501 800 Kč a ztrátu na výdělku od 1. 5. 2000 do 31. 12. 2000 ve výši 98 886 Kč (tato částka ale nebyla odvoláním napadena)] a v částce 208 604 Kč žalobu zamítl (ztráta na výdělku od 1. 1. 2001 do 30. 4. 2002, kdy skončil pracovní poměr). Zamítavý výrok odůvodnil krajský soud tím, že stěžovatelovy příjmy z podnikání v letech 2001 a 2002 (zjištěné jako prostý rozdíl příjmů a výdajů) převyšovaly souhrn příjmů stěžovatele před úrazem, který dle soudu splýval s okamžikem vzniku škody (str. 9 citovaného rozhodnutí). e) Zamítavý výrok napadl stěžovatel dovoláním (č. l. 183), v němž namítal, že krajský soud bez umožnění procesní reakce a patřičného poučení změnil výpočet průměrného výdělku zahrnutím příjmů z podnikání. Chybně byl určen i okamžik vzniku škody (mělo jít o konec pracovní neschopnosti, nikoli o vznik úrazu). Průměrný výdělek ze zaměstnání vyšel z prvního čtvrtletí 2000, kdežto průměrný výdělek z podnikání vyšel z doby od 7. 10. 1998 do 19. 12. 1998. Příjmy z podnikání bylo třeba posoudit s přihlédnutím ke všem okolnostem jako výdělek pravděpodobný, nikoli výdělek dosažený v začátku podnikání. Bylo třeba zjist