Stručně: Paragraf 193 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, stanoví, že zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, náhradu za škodu v rozsahu, v jakém za ni odpovídá, a to konkrétně za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu.
§ 193
(1) Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za
a) ztrátu na výdělku,
b) bolest a ztížení společenského uplatnění,
c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
d) věcnou škodu; ustanovení § 187 odst. 3 platí i zde.
(2) Způsob a rozsah náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s příslušným odborovým orgánem a se zaměstnancem.
Paragraf 193 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, stanoví, že zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, náhradu za škodu v rozsahu, v jakém za ni odpovídá, a to konkrétně za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnanec utrpí pracovní úraz nebo mu je diagnostikována nemoc z povolání, má nárok na náhradu škody od zaměstnavatele.
Náhrada škody zahrnuje finanční kompenzaci za ušlý výdělek, bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady na léčbu a poškozené věci.
Zaměstnavatel musí projednat způsob a rozsah náhrady škody s odborovou organizací a se zaměstnancem bez zbytečného odkladu.
Na co si dát pozor
Rozsah náhrady škody je omezen rozsahem, ve kterém zaměstnavatel za škodu odpovídá.
Při náhradě věcné škody platí ustanovení § 187 odst. 3, které se týká snížení náhrady škody, pokud poškozený zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.