I.ÚS 881/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 881/09 ze dne 30. 6. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky JOKA Agentura s. r. o., se sídlem Střížkovská 8/9, Praha 8, zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem Krausova 605/6, Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2009, č. j. 11 Co 14/2009-51, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Opírá ji zejména o následující důvody. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2009, č. j. 11 Co 14/2009-51, byla stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnici) náklady řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí (které bylo vedeno Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 35 E 2121/97) přiznané jí rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 10. 2008, č. j. 13 C 24/2007-42, ve výši 13.495,- Kč a dále náklady odvolacího řízení ve výši 952,- Kč za bezúspěšné odvolání stěžovatelky proti uvedenému prvostupňovému výroku o nákladech řízení. Stěžovatelka tvrdí, že těmito rozhodnutími prvostupňového a odvolacího soudu byla porušena její ústavně zaručená základní subjektivní práva (svobody), a to zejména právo na ochranu majetku, které jí garantuje čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na spravedlivý na proces zakotvené v čl. 36 Listiny. Stěžovatelka spatřuje pochybení prvostupňového i odvolacího soudu v tom, že oba soudy, projednávající vylučovací žalobu vedlejší účastnice, postupovaly při rozhodování o nákladech řízení podle zásady úspěchu ve věci (náhradu nákladů řízení přiznaly plně vedlejší účastnici), místo toho, aby - v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř., na základě důvodů zvláštního zřetele hodných - rozhodly, že náhrada nákladů řízení se nepřiznává žádnému účastníku řízení, resp., že se nepřiznává vedlejší účastníci. Stěžovatelka uvedla, že k tomuto základnímu pochybení došlo prý zejména nezohledněním skutečnosti, že nesprávnost soupisu věcí, jejichž vyloučení se vedlejší účastnice domáhala, stěžovatelka nezpůsobila (soupis věcí prováděl vykonavatel soudu) a ani jinak ho nemohla ovlivnit; to proto, že exekuční soud nezachoval její právo být přítomna soupisu v souladu s ustanovením § 326 odst. 4 o. s. ř., o jehož konání nebyla vyrozuměna. Exekuční soud rovněž pochybil v tom, že nevyužil možnosti dané mu § 265 odst. 2 o. s. ř., tedy možnosti vyloučit vedlejší účastnící zvolené věci ze soupisu věcí v rámci kontroly práce soudního vykonavatele, takže při dodržení tohoto postupu nemuselo k podání vylučovací žaloby dojít. Stěžovatelka rovněž připomněla zásadu plynoucí z ustanovení § 6 o. s. ř., jíž se obecné soudy neřídily. Ačkoliv podala vedlejší účastnice podle názoru stěžovatelky vylučovací žalobu s velkým zpožděním, nepokusila se o dohodu se stěžovatelkou. Pochybení okresního soudu a krajského soudu nachází stěžovatelka konečně i ve vybočení těchto soudů z dosavadní rozhodovací praxe obecních soudů. II. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 13 C 24/2007. Z něho zjistil, že vedlejší účastnice J. M. podala dne 22. 1. 2007 u Okresního soudu v Teplicích návrh na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod spisovou značkou 35 E 2121/97 [jednalo se o v návrhu specifikovaný televizor, radiomagnetofon, skleník, skener, lednici, mikrovlnnou troubu a mobilní telefon; budiž zde poznamenáno, že výkon rozhodnutí směřoval proti manželovi vedlejší účastnice]. Vyloučení předmětných věcí vedlejší účastnice odůvodňovala tím, že se jedná o věci, jež nepatří do společného jmění manželů (v případě ledničky jde navíc o věc sloužící k uspokojování základních životních potřeb - proto neměla být do výkonu rozhodnutí vůbec pojata). Nadto skutečná hodnota sepsaných věcí by nepostačovala ani k pokrytí nákladů, které vzniknou samotným prodejem, natož pak k pokrytí nákladů spojených s výkonem rozhodnutí. Ze spisu exekučního soudu (tj. Okresního soudu v Teplicích), sp. zn. 35 E 2121/97 soud prvního stupně zjistil, že usnesením exekučního soudu ze dne 1. 10. 1998 byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí proti manželovi vedlejší účastnice pro pohledávku podle vykonatelného platebního rozkazu ze dne 21. 1. 1994 (jenž nabyl právní moci dne 13. 2. 1994) a pro pohledávku podle vykonatelného rozsudku ze dne 28. 5. 1996 (jenž nabyl právní moci 16. 7. 1996). Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán dne 30. 10. 1997 společností Pramen, státní podnik v likvidaci. Usnesením exekučního soudu ze dne 11. 12. 2003, č. j. 2121/97-44, bylo rozhodnuto, že na místo dosavadního oprávněného (společnosti Pramen, státní podnik v likvidaci) vstupuje do řízení společnost Joka Agentura, s. r. o. Dne 30. 11. 2004 - podle rozsudku okresního soudu - byl proveden soupis movitých věcí povinného v bytě vedlejší účastnice [pozn.: vedlejší účastnice i povinný (její manžel) mají každý od začátku sňatku (tedy od 25. 7. 1998) svoji vlastní domácnost, povinný v bytě manželky občas pobývá]. Soupis věcí probíhal podle zjištění prvostupňového soudu za přítomnosti povinného, v nepřítomnosti stěžovatelky či jejího právního zástupce a v nepřítomnosti manželky povinného. Okresní soud v Teplicích pak rozhodl svým usnesením ze dne 28. 10. 2008, sp. zn. 13 C 24/2007, tak, že žalobě vyhověl. Vedlejší účastnici se sice podle mínění soudu nepodařilo - vzhledem v dlouhému časovému odstupu od pořízení předmětných věcí - jednoznačné prokázat, že věci, které požadovala vyloučit z výkonu rozhodnutí, jsou výlučně v jejím vlastnictví, avšak z provedených důkazů je podle soudu nepochybné, že pohledávky povinného vznikly dříve, než povinný a vedlejší účastnice uzavřeli manželství. Před uzavřením manželství byly také právní předchůdkyni stěžovatelky tyto pohledávky přiznány vykonatelnými exekučnímu tituly a byl podán návrh na výkon rozhodnutí. Takovéto pohledávky tedy nemohou být uspokojeny ani z prodeje movitých věcí náležejících do společného jmění manželů. Vedlejší účastnice se tak podle okresního soudu oprávněně domáhala ochrany svých vlastnických práv. O nákladech řízení rozhodl okresní soud na základě ustanovení § 142 o. s. ř., neboť vedlejší účastnice měla plný úspěch ve věci; okresní soud jí tedy plně přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 13.495,- Kč. Skutečnost, že stěžovatelka neprováděla soupis movitých věcí a v exekučním řízení nevyužila svého práva účastnit se soupisu věcí zařazených do výkonu rozhodnutí a možnosti ovlivnit tak seznam těchto zapsaných věcí, není takovým důvodem, aby byla vedlejší účastníci s odvoláním na § 150 o. s. ř. náhrada nákladů řízení odepřena. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání stěžovatelky napadeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 952,- Kč. Vyšel zejména z ustanovení § 150 o. s. ř. Stěžovatelka shledávala důvody zvláštního zřetele hodné především v tom, že vedlejší účastnice při soupisu movitých věcí neuplatnila námitky, ačkoli tak učinit měla a mohla. Toto tvrzení stěžovatelky však podle krajského soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Z protokolu o soupisu movitých věcí je naopak patrné, že jak vedlejší účastnice, tak i její manžel namítali, že byt, ve kterém je prováděn soupis, patří včetně zařízení vedlejší účastnici. K prokázání svého tvrzení předložili při soupisu notářský zápis o zúžení společného jmění manželů. Pokud pak stěžovatelka poukazovala na to, že nemohla využít svého práva být přítomna soupisu a vyjádřit se k sepisovaným věcem, je třeba k tomu uvést, že stěžovatelka nikdy v průběhu řízení před soudem prvního stupně tuto námitku nevznesla; po celou dobu řízení se bránila pouze tím, že soupis prováděl soudní úředník a ona na něj neměla vliv. Jelikož je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, nemohl se odvolací soud tímto tvrzením stěžovatelky zabývat. Podle krajského soudu navíc z protokolu o soupisu movitých věcí vyplývá, že ani stěžovatelka ani její právní zástupce se k soupisu toliko nedostavili, nikoli to, že o jeho konání nebyli vyrozuměni. Stěžovatelka přitom proti tomuto důkazu nevznesla žádné námitky, a to i přes to, že měla možnost kdykoli nahlédnout do spisu vedeného pod sp. zn. 35E 2121/97 u Okresního soudu v Teplicích. V tomto spise by se stěžovatelka mohla seznámit i s námitkami uplatněnými jak povinným, tak i jeho manželkou (vedlejší účastnici). Za tohoto stavu nelze - podle krajského soudu - dovodit, že stěžovatelka neměla možnost podání vylučovací žaloby předejít. Ani tuto okolnost tedy nelze vnímat jako důvod zvláštního zřetele hodný. Proto odvolací soud neshledal v dané věci důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu §