Ústavní soud I.ÚS 955/24

Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele na zrušení opatření obecné povahy - Změny č. 2 územního plánu obce Radenín, schválené usnesením Zastupitelstva obce Radenín ze dne 22. 3. 2023, č. 2/M1/2023. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou zamítl Nejvyšší správní soud ("NSS") ústavní stížností napadeným rozsudkem.

Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Stěžovatel namítá, že dne 7. 9. 2023 doručil krajskému soudu vyjádření, jímž reagoval na vyjádření vedlejší účastnice. Krajský soud se tímto vyjádřením nezabýval a nevypořádal jej, neučinil to ani NSS. Dále stěžovatel namítá, že v důsledku změny územního plánu a zrušením zastavitelnosti jeho pozemků bylo zasaženo do jeho vlastnického práva. Odůvodnění této změny je nedostatečné a obecné a neprovázelo je posouzení přiměřenosti. Soudy rovněž pochybily, pohlížely-li na něj jako na zcela pasivního a akceptovaly minimalistické odůvodnění zásahu do jeho práv v situaci, kdy stěžovatel se procesu územního plánování účastnil a podal podnět k tomu, aby regulace jeho pozemků byla upravena. Ústavní soud také obdržel obsáhlé vyjádření samotného stěžovatele (čítající přes 70 stran textu), které doplňuje obsah ústavní stížnost a rozšiřuje ji o související okolnosti případu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Žádné ústavněprávní vady Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Stěžovatel reprodukuje námitky, jimiž se správní soudy již dostatečně zabývaly. Namítá-li, že krajský soud nezohlednil jeho vyjádření ze dne 7. 9. 2023, doručené v den vydání rozsudku, odkazuje Ústavní soud na body 20 až 24 rozsudku NSS, v nichž je přesvědčivě odůvodněno, že stěžovatel měl dostatečný prostor k reakci na vyjádření vedlejší účastnice a že jeho procesní práva zkrácena nebyla.

Rovněž na stěžovatelovu námitku ohledně nedostatečného odůvodnění přezkoumávaného opatření obecné povahy správní soudy odpověděly způsobem a v rozsahu, jemuž není z ústavněprávního hlediska co vytknout. V napadených rozhodnutích je vysvětleno, že stěžovatel byl při pořizování změny územního plánu pasivní, z čehož vyplývají nižší požadavky na jeho odůvodnění; nic na tom nemění skutečnost, že stěžovatel po vydání změny územního plánu podal návrh na její zrušení (srov. body 20 až 25 rozsudku krajského soudu a body 26 a 27 rozsudku NSS). Důvody posuzovaných změn územního plánu jsou vymezeny stručně, nicméně je z nich zřejmé, že záměrem vedlejší účastnice bylo uvést do souladu údaje uvedené v územním plánu se skutečným využitím pozemků a s údaji evidovanými v katastru nemovitostí (viz body 26 až 34 rozsudku krajského soudu a body 28 až 31 rozsudku NSS). Není úlohou Ústavního soudu tyto řádně odůvodněné závěry správních soudů dále přehodnocovat.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.