I.ÚS 967/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 967/10 ze dne 20. 7. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného JUDr. Michalem Moškem, advokátem se sídlem v Praze, Myslíkova 28, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2010, č. j. 180 EC 211/2009-42, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Freedom Investment s. r. o., se sídlem Václavské nám. 846, Praha, zastoupené Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 6/11, jako vedlejšího účastníka řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2010, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Svou ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen "o. s. ř.") a návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dne 14.11.2005 "nejspíše" jel bez jízdního dokladu v tramvaji Dopravního podniku v Ostravě a byla mu uložena přirážka k jízdnému ve výši 1000,- Kč, kterou zapomněl zaplatit. Dne 20.5.2009 podal vedlejší účastník návrh na vydání platebního rozkazu, ve kterém se domáhal zaplacení této pokuty s příslušenstvím a nákladů právního zastoupení. Dne 12. 1. 2010 proběhlo ve věci jednání, při kterém došlo k vydání rozsudku, kterým bylo v plném rozsahu vyhověno vedlejšímu účastníkovi. Stěžovatel namítá, že se v písemném odůvodnění rozsudku soudkyně nevypořádala s jeho právní argumentací a celou ji opomenula (uvedla pouze, že stěžovatel namítal promlčení), takže stěžovatel do této chvíle neví, z jakých důvodů soud v jeho věci rozhodl. Tím, že se v odůvodnění rozsudku soudkyně ani z části nevypořádala s právní argumentací stěžovatele a právní odůvodnění rozsudku pouze popisuje, dle jakých ustanovení zákona soud rozhodl, a už neuvádí, jak dospěl k rozhodnutí, což neodpovídá ani zákonným, jakož i ústavním kritériím odůvodnění rozhodnutí, porušila právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za překvapivé, v této souvislosti vzhledem k tomu, že proti rozsudku nelze podat odvolání, odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. US 618/04 a sp. zn I. ÚS 122/05. Stěžovatel má zato, že tím, že ho soudkyně před vynesením rozsudku, proti kterému již nelze podat opravný prostředek, neseznámila se svým právním názorem a neumožnila mu tak se k němu vyjádřit, zasáhla do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel dále usuzuje, že ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. přímo suspenduje princip dvojinstančnosti řízení a porušuje tak ústavní princip práva na spravedlivý proces a je v přímém rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, proto navrhuje, aby Ústavní soud toto ustanovení ve smyslu § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zrušil. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 180 EC 211/2009, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Dne 28. 7. 2009 vydal Okresní soud v Ostravě pod č. j. 180 EC 211/2009-7 elektronický platební rozkaz, kterým uložil stěžovateli zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 1000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal stěžovatel dne 18. 9. 2009 odpor, který doplnil podáním ze dne 7. 12. 2009, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby z důvodu promlčení. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. ledna 2010, č.j. 180 EC 211/2009 - 42, bylo žalobě vyhověno a stěžovateli bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 1000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu umožnil Ústavní soud účastníkům řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Okresní soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, neboť vždy ve věci postupoval v souladu s o.s.ř., a stěžovatel na žádných svých právech postupem soudu zkrácen nebyl. Stěžovatel byl u ústního jednání řádně v souladu s § 118b) a § 119a) o.s.ř. poučen o koncentraci řízení, k listinným důkazům, které byly provedeny, neměl žádné námitky. Stěžovatel na svou obranu vznášel námitku promlčení tak, že není možné, aby v jednu chvíli vznikl závazek z přepravy a ve stejnou chvíli došlo k uznání, za dané situace tedy nebyl žádný zákonný důvod proto, aby soudce poučoval stěžovatele dle ust. § 118a) odst. 2 o.s.ř. , neboť v daném případě se jednalo o právní, nikoli skutkové posouzení věci, a to posouzení případného promlčení nároku; k tomuto nebylo žádným způsobem třeba doplňovat skutková tvrzení. Soud tedy neshledal důvod vyzývat stěžovatele k doplnění tvrzení ani důkazů, skutkově bylo vše nesporné, právní hodnocení je pak na soudu. Po vyhlášení rozsudku soud řádně vyhlášený rozsudek ústně dostatečně odůvodnil a poučil stěžovatele o tom, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Stěžovateli bylo soudem sděleno, že námitku promlčení soud neshledal důvodnou, neboť ke vzniku závazku, v daném případě tedy zaplatit jízdné, došlo již při nastoupení do prostředku městské hromadné dopravy. Skutečnost, že tuto svou povinnost stěžovatel nesplnil, pak byla zjištěna při kontrole, při této kontrole se pak stěžovatel zavázal uhradit dlužné jízdné, přirážku k jízdnému v listině nazvané Dohoda s cestujícím, která dle svého obsahu splňuje náležitosti uznání dluhu ve smyslu ust. § 558 občanského zákoníku. Soud konstatoval, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka vůči věřiteli, který lze učinit poté, kdy dluh vznikl, dříve než nastane jeho splatnost. Soud posoudil tuto dohodu jako platné uznání dluhu, má zato, že nedošlo k promlčení dluhu v souvislosti s ust. § 110 odst. 1 o. z., kdy právo dlužníkem písemně uznané co do důvodu a výše se promlčuje pak až za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo. Na základě těchto právních závěrů tedy soud zavázal stěžovatele k úhradě dlužné částky včetně úroků z prodlení a nákladů řízení tak, jak je v rozsudku uvedeno. Pokud jde o písemné odůvodnění rozsudku, pak toto je rovněž v souladu s platným občanským soudním řádem dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., kdy se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), soud u tohoto odůvodnění rozhodnutí uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, tedy pokud jde o právní posouzení věci, uvede, z jakých právních ustanovení při posouzení při rozhodování vycházel. Z těchto důvodů Městský soud v Praze navrhuje, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že skutečnost, že stěžovatel cestoval bez platné jízdenky, byla prokázána originálem dohody cestujícím č. E464657, kterou stěžovatel vlastnoručně podepsal. Dohoda s cestujícím splňuje náležitosti uznání dluhu co do důvodu i výše, což znamená, že promlčecí doba uplatněné pohledávky činí deset let, a pohledávka tedy promlčena není. V dohodě s cestujícím je uvedeno i číslo řídičského průkazu stěžovatele, kterým stěžovatel prokázal svou totožnost. Žádné relevantní skutkové či právní argumenty stěžovatel - poté co vedlejší účastník uplatnil nárok na jízdné a přirážku u soudu - netvrdil. Lze tedy konstatovat, že z listinných důkazů, vyjádření žalobce (nyní vedlejšího účastníka), které okresní soud při ústním jednání přečetl, si stěžovatel mohl učinit jednoznačný závěr o výsledku sporu, který pro něho rozhodně nemohl vyznít překvapivě. Vedlejší účastník má za prokázáno, že to byl stěžovatel, kdo hrubě porušoval dobré mravy - cestoval bez lístku, následně, aby se vyhnul zaplacení přirážky nepravdivě informoval revizora o svém trvalém bydlišti a posléze u soudu tvrdil evidentně nepravdivé skutečnosti. Z tohoto hlediska vedlejší účastník trvá na svém shora uvedeném procesním návrhu. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků řízení stěžovateli, aby se k nim mohl vyjádřit. Stěžovatel ve své replice k vyjádření Okresního soudu v Ostravě uvedl, že i z tohoto vyjádření vyplývá, že došlo k porušení § 118 a) odst. 2 o.s.ř. a současně také o zásah do práva na spravedlivý proces. Pokud soud vyjadřuje přesvědčení, že nebylo třeba již provádět procesní dokazování a dokument nazvaný "Dohoda s cestujícím" považuje za uznání dluhu, dopouští se dle stěžovatele porušení zásady kontradiktornosti civilního řízení sporného, jelikož nedal svým postupem možnost stěžovateli prokázat svá tvrzení. Stěžovatel dále nesouhlasí s