II.ÚS 1066/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1066/17 ze dne 23. 5. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele BYTOVÉ DRUŽSTVO - JIŽNÍ SVAHY, se sídlem Josefa Kainara 904, Ostrava - Svinov, zastoupeného Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 55, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2017, č. j. 26 Cdo 2323/2016-294, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015, č. j. 14 Cmo 355/2014-261, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2014, č. j. 48 Cm 131/2009-228, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z listin přiložených k ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel se (jako vlastník několika jednotek v budově č. p. X, postavené na pozemku v katastrálním území Benátecká Vrutice, v obci M. - dále jen "předmětný dům", resp. "dům") žalobou především domáhal, aby žalovanému Společenství SPOJOVACÍ č. p. X (dále též jen "Společenství") byla uložena povinnost konat shromáždění vlastníků jednotek, které projedná vyúčtování tam uvedených nákladů a stanoví nedoplatky a přeplatky. Dále se domáhal, aby Společenství byla uložena povinnost podat k věcně a místně příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na změnu údajů v katastru nemovitostí tak, aby příslušný katastrální zápis odpovídal tam specifikovanému kolaudačnímu rozhodnutí. 3. První část žaloby stěžovatel odůvodnil zejména tvrzením, že výbor Společenství, jež vzniklo v domě a jehož je členem, mu upírá právo předložit shromáždění vlastníků jednotek zmíněné vyúčtování, které potřebuje pro vzájemné vypořádání bezdůvodného obohacení, jež získali na jeho úkor vlastníci jednotek, kteří se - na rozdíl od něj - odmítli podílet na nákladech spojených s rekonstrukcí domu provedenou v roce 2003. Druhou část žaloby odůvodnil konstatováním, že Společenství nesplnilo ohlašovací povinnost, neboť v katastru nemovitostí jsou podle prohlášení vlastníka vedeny sklepy nacházející se v předmětném domě jako nebytové prostory, ačkoliv podle kolaudačního rozhodnutí mají (správně) být příslušenstvím jednotlivých bytů (bytových jednotek). 4. Krajský soud v Praze nyní napadeným rozsudkem výroky I. až III. zamítl první část žaloby a výrokem IV. zamítl druhou část žaloby; výrokem V. pak rozhodl o nákladech řízení účastníků. 5. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem citovaný rozsudek krajského soudu potvrdil v zamítavých výrocích I. až IV. (dále též jen "potvrzující výrok") a změnil ho v nákladovém výroku V. ohledně výše náhrady nákladů řízení. 6. Ve vztahu k první části žaloby oba soudy dovodily, že společenství vlastníků jednotek nelze soudním rozhodnutím uložit povinnost konat shromáždění vlastníků. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo povinností statutárního orgánu (zde výboru) svolat shromáždění též v případě, že o to požádali vlastníci jednotek, kteří mají alespoň čtvrtinu všech hlasů. Jestliže tak statutární orgán neučinil, byli tito vlastníci oprávněni svolat shromáždění sami; jiný postup zákon neumožňoval. Odvolací soud uvedenému právnímu názoru přisvědčil a v poměrech nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 dodal, že zakotvuje možnost, aby kvalifikovaná menšina vlastníků jednotek svolala sama shromáždění. Není-li tedy soud oprávněn uložit společenství povinnost konat shromáždění vlastníků, pak nemůže ani zasahovat do programu takového zasedání. Pouze v případě, že shromáždění byla řádně předložena záležitost, o níž nebylo rozhodnuto (pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se), může se vlastník jednotky obrátit na soud s žádostí, aby o záležitosti rozhodl, je-li pro to důležitý důvod [srov. k tomu ustanovení § 1209 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "občanský zákoník"]. Takovou žádost však stěžovatel podle krajského soudu neuplatnil. 7. Ve vztahu ke druhé části žaloby odvolací soud zejména podotkl, že okolnost, že v katastru nemovitostí jsou podle prohlášení vlastníka vedeny sklepy nacházející se v předmětném domě jako nebytové prostory (nebytové jednotky), ačkoliv podle kolaudačního rozhodnutí mají (správně) být příslušenstvím jednotlivých bytů (bytových jednotek), nepředstavuje "změnu", jež by zakládala ohlašovací povinnost Společenství vůči katastrálnímu úřadu. Byly-li totiž (bytové) jednotky zapsány do katastru nemovitostí (na základě prohlášení vlastníka), nelze v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 již prohlásit prohlášení vlastníka za neplatné. Případné vady prohlášení může soud odstranit pouze postupem podle ustanovení § 1168 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož platí, že vymezuje-li prohlášení jednotku neurčitým nebo nesprávným způsobem a neodstraní-li je původce prohlášení bez zbytečného odkladu poté, co ho na vadu upozornila osoba, která na tom má právní zájem, mohou vadu odstranit vlastníci dotčených jednotek společným prohlášením. Nedojde-li k tomu, rozhodne o odstranění vady soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Soud tedy nemůže Společenství uložit povinnost ohlásit katastrálnímu úřadu změnu údajů katastru nemovitostí, aniž by bylo prohlášení vlastníka účinně (tj. zákonem stanoveným způsobem) změněno. Za tohoto stavu soudy obou stupňů žalobu v celém rozsahu zamítly. 8. O dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že je částečně odmítl (a to ve vztahu, byl-li odvolacím soudem potvrzen výrok IV rozsudku nalézacího soudu) a částečně dovolání zamítl (to do části, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí nalézacího soudu v jeho výrocích I až III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Proti části výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku IV. (tedy ve vztahu k druhé části žaloby), totiž nebylo dovolání přípustné, neboť rozhodné právní otázky byly v judikatuře dovolacího soudu již řešeny a odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil. Nejvyšší soud již ve své judikatuře dovodil, že byly-li bytové jednotky zapsány do katastru nemovitostí (na základě prohlášení vlastníka) a vlastnické právo k nim nabyly další osoby, nelze po 1. 1. 2014 prohlášení vlastníka prohlásit za neplatné ani určit, že vlastnické právo dalších osob k bytovým jednotkám nevzniklo, a to bez ohledu na to, že prohlášení vlastníka i vlastnické právo k jednotkám byly vloženy do katastru nemovitostí před 1. 1. 2014. Případné vady prohlášení lze odstranit jen postupem podle § 1168 občanského zákoníku, jak vysvětlil již odvolací soud. 9. Naproti tomu však dovolací soud dospěl k závěru, že směřuje-li dovolání proti části výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I. až III. (týkajících se první části žaloby), dovolání přípustné je, neboť tam posuzovaná otázka dosud nebyla vyřešena. K možnosti nařídit společenství vlastníků jednotek konání shromáždění vlastníků pak Nejvyšší soud zejména dovodil, že v mezích právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 byla právním prostředkem ochrany individuálního vlastníka jednotky před nečinností dotčených orgánů společenství žaloba, kdy nerozhodlo-li řádně svolané shromáždění vlastníků o předložené záležitosti, rozhodl o ní na návrh kteréhokoli vlastníka jednotky soud. Ani v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se pak vlastník jednotky nemůže u soudu úspěšně domáhat, aby společenství vlastníků jednotek byla uložena povinnost konat shromáždění vlastníků k projednání určité záležitosti; může pouze navrhnout, aby soud rozhodl o určité záležitosti, neboť Společenství nebylo schopno se usnášet a je-li pro rozhodnutí soudu důležitý důvod [srov. ust. § 1209 odst. 2 občanského zákoníku]. Takto limitovaná ochrana vlastníka jednotky přitom plně odpovídá zvláštní povaze vzájemných vztahů jednotlivých vlastníků, jejichž zájmy se nevyhnutelně ocitají ve vícestranných interakcích. Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je tedy z podstaty věci mj. nutně omezeno jednak v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem a jednak vlastnickým právem ostatních vlastníků. 10. St