II.ÚS 1152/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1152/17 ze dne 11. 6. 2018 N 107/89 SbNU 579 K principu subsidiarity trestní represe   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudců Kateřiny Šimáčkové a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 11. června 2018 sp. zn. II. ÚS 1152/17 ve věci ústavní stížnosti P. H., právně zastoupeného Mgr. Robertem Plickou, advokátem, AK se sídlem Národní 58/32, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. 7 Tdo 51/2017, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. 7 To 397/2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 8. 2016 sp. zn. 2 T 33/2016 o uznání stěžovatele vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. 7 Tdo 51/2017, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. 7 To 397/2016 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 8. 2016 sp. zn. 2 T 33/2016 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i zásada subsidiarity trestní represe, a tím čl. 39 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Průběh předchozího řízení a stížnostní námitky 1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 4. 2017, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů, a to pro tvrzené porušení základního práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomuto porušení mělo dojít z důvodu závažných procesních vad, kterých se dopustily orgány činné v trestním řízení vedeném proti stěžovateli. 2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 8. 2016 sp. zn. 2 T 33/2016 byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník"), za který mu byl uložen podle § 337 odst. 1 trestního zákoníku a § 45 odst. 1 trestního zákoníku společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Stěžovatel byl odsouzen pro skutek, který podle výroku Obvodního soudu pro Prahu 5 spočíval (zkráceně) v tom, že stěžovatel v době od 21. 12. 2015 do 9. 3. 2016 po pozemní komunikaci v blízkosti místa svého bydliště řídil celkem v 28 případech, blíže popsaných v jednotlivých bodech, různá motorová vozidla, ačkoli věděl, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10 2015 sp. zn. 2 T 116/2014, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2015, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců. 3. K odvolání stěžovatele byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. 7 To 397/2016 ve výroku o trestu a nově bylo rozhodnuto tak, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody (tedy nikoli trest společný) v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako zjevně neopodstatněné dle § 265i odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád"). 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Městský soud v Praze jako odvolací soud pochybil, když nepostupoval v souladu s čl. 90 Ústavy a neposkytl zákonem stanoveným způsobem ochranu základním právům stěžovatele. Městský soud v Praze měl v rámci své činnosti, kdy kontroloval, zda nedošlo k vadám řízení, které by mohly mít vliv na správnost či zákonnost rozsudku, zjistit, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v řízení protiústavně a svým postupem při získávání důkazů porušily jeho základní práva a svobody. Konkrétně nedovoleným zásahem do základního práva na ochranu tajemství zprávy podávané telefonem podle čl. 13 Listiny a důsledně vzato i zásahem do základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, kdy důkaz pořízený protizákonně je třeba považovat za nepřípustný, včetně všech dalších důkazů získaných na jeho základě. 5. Stěžejním a v podstatě jediným důkazem obžaloby měl být podle tvrzení stěžovatele videozáznam pořízený v rámci sledování osob a věcí za pomoci technických prostředků ve smyslu § 158d odst. 1 a 2 trestního řádu, který byl pořízen na základě návrhu Policie České republiky č. j. V50-18-2015-KRPA/12OOK3, č. j. KRPA-283268/TČ-2015-001273 ze dne 6. 11. 2015 a svolení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 12. 11. 2015 č. j. V28-13/2015-2ZN4712/2015. Povolení ke sledování osob bylo vydáno pro období od 12. 11. 2015 od 00.00 hod. do 12. 3. 2016 do 00.00 hod. Povolení ke sledování osob však nebylo podle názoru stěžovatele dostatečně odůvodněno a neobsahovalo mimo obecných a nepodložených tvrzení žádné indicie, ze kterých by mohlo vyplývat alespoň důvodné podezření, že k trestným činům došlo. Pokud je řízení vedeno pouze na základě podezření, musí být v odůvodnění vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá. Pouhé trestní oznámení samo o sobě, není-li doloženo alespoň indiciemi, z nichž lze důvodné podezření dovozovat, by nemělo v právním státě postačovat k nařízení odposlechů nebo sledování osob a věcí. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti upozorňuje, že pokud by takto policejní orgán postupoval vždy, docházelo by k získání důkazů proti takřka jakékoliv osobě. V případě každé osoby dochází v běžném životě k mnoha drobným proviněním zanedbatelného charakteru, která mohou být postupem, kdy se opatřují dlouhodobě důkazy, vykládána jako trestná činnost pokračujícího charakteru. Aby k takovémuto jednání ze strany orgánů činných v trestním řízení nedocházelo, existuje zákonná úprava, která povoluje narušení soukromí osob pouze v případech závažné trestné činnosti. Odposlechy a sledování osob nejsou určeny pro odhalování přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se nějaká osoba dopouštěla v uzavřeném areálu přeparkováním automobilu, a to v rámci svého povolání automechanika. Obzvláště v situaci, kdy ze strany stěžovatele nedocházelo k závažnému porušování zákazu řízení motorových vozidel. 7. Stejnými námitkami stěžovatele, které uplatnil i v ústavní stížnosti, se blíže zabýval již dovolací soud. Z jeho usnesení se podává, že v posuzované věci byly úkony trestního řízení zahájeny dne 28. 3. 2015 ve věci neznámého pachatele pro podezření z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 trestního zákoníku, neboť byl zjištěn neoprávněný zásah do identifikátoru (identifikačního čísla VIN) kontrolovaného motorového vozidla. Dne 15. 9. 2015 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezřelého (později obviněného) stěžovatele jednak pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Dne 15. 10. 2015 byl vydán soudcem Obvodního soudu pro Prahu 5 příkaz k vydání údajů o telekomunikačním provozu obviněného. Z návrhu na vydání povolení ke sledování osob a věcí ze dne 6. 11. 2015 vyplývá, že návrh byl podán v řízení pro trestné činy výše uvedené a dále pro trestné činy krádeže podle § 205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku a podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přičemž jako podezřelí jsou v žádosti uvedeni M. V. a (později obviněný) stěžovatel. Objektem sledování měl být pozemek v okolí autodílny stěžovatele sloužící jako příjezdová cesta a odstavná plocha pro motorová vozidla. Návrh je podle dovolacího soudu podrobně skutkově odůvodněn, včetně podezření, že se stěžovatel opakovaně dopouští trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Rovněž povolení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 12. 11. 2015 má podle dovolacího soudu všechny náležitosti ve smyslu zákonných ustanovení, je skutkově odůvodněno a bylo vydáno v souladu se zákonem na dobu čtyř měsíců. Ve spisu je založen rovněž řádný protokol a vyhodnocení. 8. Podrobně se dovolací soud zabýval rovněž námitkou stěžovatele vztahující se k zásadě subsidiarity trestní represe. 9. Kromě teoretických východisek soud uvedl, že úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidia