II.ÚS 1316/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1316/19 ze dne 6. 11. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti K. V., zastoupené Mgr. Veronikou Bočanovou, advokátkou, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019 č. j. 21 Cdo 2676/2018-223 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. února 2018 č. j. 27 Co 392/2017-195, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 4. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i principů podle čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatelka byla od 1. 10. 2006 právní čekatelkou na Okresním státním zastupitelství v Hradci Králové. Pracovní poměr k České republice - Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "žalovaná") jí vznikl na základě pracovní smlouvy a později byl změněn na dobu neurčitou. 3. Dne 23. 11. 2015 stěžovatelka obdržela od Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "krajské státní zastupitelství") výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, především neuspokojivých odborných znalostí. Bylo jí vytčeno, že má nevyřízeno 66 trestních věcí a že se v září a říjnu 2015 dopouštěla průtahů, ačkoli šlo o nesložité agendy. Problémem měly být i dva případy z praktické činnosti. Stěžovatelka dále neměla dodržovat obsah slibu právního čekatele podle § 33 odst. 6 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Neměla ani splňovat požadavky dané zákonem pro řádný výkon své pracovní činnosti, a to pokud jde o odpovídající odborné znalosti, o čemž měla svědčit neúspěšná účast na pěti výběrových řízeních, v nichž měly být zjištěny její podprůměrné znalosti, které nedostačují pro výkon funkce státního zástupce. Tato výběrová řízení se uskutečnila dne 14. 10. 2010 (o místo na Okresním státním zastupitelství v Hradci Králové), dne 25. 10. 2011 (o místo na Okresním státním zastupitelství v Hradci Králové nebo Okresním státním zastupitelství v Trutnově), dne 3. 12. 2013 (o místo na Okresním státním zastupitelství v Trutnově), ve dnech 16. a 17. 2. 2015 (o místo na Okresním státním zastupitelství v Trutnově) a v září 2015 (o místo na Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 1, Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 3, Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 5, Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 6 nebo Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 9). U posledních tří výběrových řízení si Krajský státní zástupce v Hradci Králové obstaral hodnocení znalostí stěžovatelky zjištěných v těchto výběrových řízeních, která byla negativní. 4. K prověření odborných znalostí stěžovatelky došlo dne 22. 1. 2016, kdy se s ní uskutečnil dvouhodinový pohovor před komisí. Podle záznamu z tohoto pohovoru disponuje stěžovatelka v oblasti trestní působnosti státního zastupitelství pouze základními znalostmi, spíše v rovině teoretické, a užívá nesprávné právní termíny či pojmy. Zjištěny byly i neznalosti v oblasti netrestní působnosti. Komise konstatovala, že většinu z položených dotazů nebyla stěžovatelka schopna zodpovědět vyčerpávajícím způsobem, byť základní úpravu znala. Navzdory délce vykonané čekatelské praxe a absolutoriu závěrečné zkoušky u ní měly přetrvávat základní neznalosti. Úroveň jejích znalostí odpovídá spíše znalostem uchazeče o místo právního čekatele na státním zastupitelství. Stěžovatelce podle provedeného hodnocení chybí schopnost sebereflexe, neopakovat stejné chyby a průběžně studovat právní předpisy. Její odborné znalosti neskýtají záruku, že by byla reálně schopna výkonu funkce státní zástupkyně. 5. Dopisem krajského státního zastupitelství s názvem "Rozvázání pracovního poměru výpovědí" ze dne 16. 2. 2016 č. j. 2 SPR 81/2016, který byl stěžovatelce doručen téhož dne, jí byla dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen "zákoník práce"). Pracovní poměr jí měl skončit uplynutím dne 30. 4. 2016. Ve výpovědi bylo poukázáno na opakovanou neúspěšnost stěžovatelky ve výběrových řízeních vyhlašovaných za účelem obsazení místa státního zástupce a na výstupy z provedeného pohovoru, z něhož vyplynulo, že stěžovatelka neodstranila vytýkané nedostatky a nadále tak nesplňuje požadavky pro řádný výkon práce. Krajské státní zastupitelství zdůraznilo, že smyslem čekatelské praxe je odborná příprava právního čekatele na výkon funkce státního zástupce, k čemuž se stěžovatelka zavázala v rámci slibu. S ohledem na její nadále se prohlubující odborné neznalosti, když zákonnou zkoušku absolvovala již v roce 2009, není dán reálný předpoklad úspěšného absolvování výběrového řízení na místo státního zástupce a výkonu funkce státního zástupce. 6. Stěžovatelka považovala výpověď z pracovního poměru za neplatnou, což dopisem ze dne 4. 4. 2016 sdělila krajskému státnímu zastupitelství. Následně podala žalobu na určení její neplatnosti, o níž Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") rozhodl rozsudkem ze dne 7. 9. 2017 č. j. 18 C 249/2016-144 tak, že určil neplatnost této výpovědi (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 47 637,28 Kč (výrok II.). 7. Podle okresního soudu sice výpověď splňovala formální náležitosti podle § 50 zákoníku práce, nikoli však také materiální předpoklady. Stěžovatelka totiž dále splňovala předpoklady pro řádný výkon práce právní čekatelky podle § 17 zákona o státním zastupitelství (státní občanství České republiky, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, vysokoškolské právnické vzdělání, úspěšné složení závěrečné zkoušky) a v rámci své praxe prováděla ty úkony, k nimž je právní čekatel oprávněn podle § 33 odst. 7 zákona o státním zastupitelství. Samotná skutečnost, že stěžovatelka nebyla úspěšná ve výběrových řízeních na pozici státního zástupce, ještě neznamená nesplnění uvedených předpokladů. Vytčené nedodržování slibu právního čekatele shledal okresní soud neurčitým. Ve vztahu k vytčeným průtahům v 66 spisech zase zjistil, že je stěžovatelka ve stanovené lhůtě odstranila, přičemž zbylé nedostatky ve 2 trestních věcech nedosahují takové intenzity, aby byly způsobilým výpovědním důvodem. Mimoto stěžovatelka nebyla informována, že pohovor bude prováděn v takovém rozsahu. Nebylo ani prokázáno, že by se tímto způsobem prováděly pohovory s ostatními právními čekateli, kteří jsou v pracovním poměru u žalované, v důsledku čehož došlo minimálně k nerovnému přístupu žalované k stěžovatelce. 8. K odvolání žalované byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 2. 2018 č. j. 27 Co 392/2017-195 změněn rozsudek okresního soudu tak, že žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení předmětné výpovědi, se zamítá (výrok I.). Žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, ani náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 9. Krajský soud zdůraznil, že smyslem čekatelské praxe právního čekatele je příprava na výkon funkce státního zástupce, a proto by bylo popřením smyslu § 33 a násl. zákona o státním zastupitelství, pokud by odborná příprava právního čekatele mohla trvat neomezeně dlouho. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že počínaje rokem 2010, kdy stěžovatelka poprvé neuspěla ve výběrovém řízení, zaměstnavatel průběžně vyjadřoval pochybnosti o její odborné úrovni a znalostech. V prosinci 2013 jí již byly vytčeny zásadní neznalosti z oblasti trestního práva a bylo jí zdůrazněno, že nemá automaticky nárok na místo státního zástupce. Podle krajského soudu byl tedy neúspěch stěžovatelky ve výběrových řízeních projevem a vyústěním jejích nedostatečných odborných znalostí a vědomostí a popřením smyslu slibu právního čekatele svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce. 10. Završením vysledovaného procesu dlouhodobé stagnace odborné úrovně stěžovatelky pak bylo její formální přezkoušení dne 22. 1. 2016. Vyplynulo z něj, že stěžovatelka po dlouholeté čekatelské praxi a složení závěrečné zkoušky disponuje pouze základními znalostmi, a to spíše v rovině teoretické. I když lze připustit, že jí nebylo zcela korektně zaměstnavatelem sděleno, jaký bude obsah a rozsah pohovoru, měla být schopna v něm bez pochybností obstát alespoň na úrovni velmi dobrého, když ne výborného uchazeče o výkon funkce státního zástupce. Vzhledem k tomu, že nedostatek v