II.ÚS 1413/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1413/13 ze dne 7. 5. 2014 N 77/73 SbNU 373 Placení povinného ručení u neprovozovaného vozidla vedeného v centrální evidenci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka - ze dne 7. května 2014 sp. zn. II. ÚS 1413/13 ve věci ústavní stížnosti Jana Vočadla, zastoupeného JUDr. Janou Novákovou, advokátkou, se sídlem Neratovická 218, 277 13 Kostelec nad Labem, proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 12 EC 205/2012-63 ze dne 5. 2. 2013, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 7 521 Kč s příslušenstvím z důvodu neuzavření pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za účasti Okresního soudu v Mělníku jako účastníka řízení a České kanceláře pojistitelů, zastoupené Mgr. Ľubomírem Vdovcem, advokátem, se sídlem Šumavská 416/15, 602 00 Brno, jako vedlejšího účastníka řízení. Rozsudek Okresního soudu v Mělníku č. j. 12 EC 205/2012-63 ze dne 5. 2. 2013 se ruší. Odůvodnění I. 1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to zejména pro porušení ustanovení čl. 4 odst. 1 a 4 i čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). 2. V odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvedl, že Okresní soud v Mělníku učinil přepjatě formalistický právní závěr na pozadí ústavně nekonformní interpretace a aplikace ustanovení § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších změn, a sice, že je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit České kanceláři pojistitelů příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, aniž přitom soud vzal v úvahu, zda je vozidlo provozováno podle zákona č. 168/1999 Sb., resp. za jakých podmínek existuje povinnost pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb. 3. Ve spojitosti s tím stěžovatel poukázal na ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., dle něhož platí, že na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou veřejně nepřístupné účelové komunikace, smí provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle názoru stěžovatele z tohoto zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že pojistit odpovědnost za škodu je třeba pouze v případě, že se vozidlo pohybuje po pozemní komunikaci nebo stojí, resp. je na ní ponecháno. Stěžovatel trvá na tom, že u něho neexistovala povinnost pojistit odpovědnost za škodu podle zákona č. 168/1999 Sb. V uvedeném řízení se proto také bránil tím, že vozidlo neprovozoval, tedy že s ním nejezdil na pozemních komunikacích ani na nich nestál, a to již od 18. 9. 2008 dosud, neboť předmětné vozidlo nebylo nezpůsobilé k provozu, protože nemělo technickou kontrolu. Od té doby je vozidlo zaparkováno na jeho soukromém pozemku v Kostelci nad Labem. Pojištění z odpovědnosti přitom skončilo ke dni 7. 1. 2009. 4. Stěžovatel dále vyzdvihl, že předmětné vozidlo patří do kategorie vozů, pro které je stanovena pojistná částka od 8 000 Kč do 14 000 Kč. Pro stěžovatele jako důchodce, který nepoužívá vozidlo pro výdělečné účely, je tato částka dosti vysoká. Proto stěžovatel dle svých slov smlouvu na pojištění uzavíral na dobu určitou, nejčastěji na čtvrtletí, s tím, že poté chtěl dát registrační značku do depozita, aby nevznikaly zbytečné náklady v době neužívání vozidla, k čemuž nedošlo následkem odcizení registrační značky. Tak prý také bylo vyhotoveno povinné ručení v posledním čtvrtletí roku 2008, kdy bylo sjednáno pouze od 8. 9. 2008 do 7. 1. 2009. 5. Uvedená skutečnost byla známa i vedlejšímu účastníkovi. Stěžovatel tvrdí, že mu Česká kancelář pojistitelů zaslala výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ze dne 26. 7. 2011 a následně pak 28. 8. 2011. Stěžovatel se domníval, že jde o výzvu na totéž, neuvědomil si, že výzva ze dne 26. 7. 2011 se týká "nepojištěného" období od 8. 1. 2009 do 28. 2. 2009 (zn. 7000360664) a výzva ze dne 28. 8. 2011 se týká "nepojištěného" období od 1. 3. 2009 do 7. 4. 2009 (zn. 700625099). Proti posledně uvedené výzvě se stěžovatel dle svých slov "odvolal" s tím, že vozidlo má propadlé schválení technické způsobilosti a nesmí být provozováno. K tomuto odvolání stěžovatel přiložil kopii technického průkazu, kde je jasně potvrzeno skončení technické způsobilosti vozidla. Po tomto odvolání stěžovatel obdržel od vedlejšího účastníka potvrzení o ukončení případu ze dne 31. 10. 2011, kde je uvedeno, že na základě sdělených skutečností vedlejší účastník potvrzuje, že případ VS 700625099 ukončil a s ním spojenou úhradu zákonného příspěvku nepojištěných dle § 24c zákona č. 168/2000 Sb. nepožaduje. Stěžovatel tak pokládal záležitost za uzavřenou. Nevšiml si však, že vedlejší účastník zaslal ve skutečnosti dvě výzvy a že potvrzení o ukončení případu se týká pouze té, která byla označena zn. 700625099 (tj. výzva ze dne 28. 8. 2011 k "nepojištěnému" období od 1. 3. 2009 do 7. 4. 2009). Stěžovatel v této spojitosti podotkl, že nerozumí tomu, proč mu vedlejší účastník "odpustil neplacení" za období od 1. 3. 2009 do 7. 4. 2009 a proč podal žalobu za "neplacení" za období od 8. 1. 2009 až 28. 2. 2009. 6. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí soudu rovněž za nespravedlivé a neadekvátní, a to i s ohledem na přisouzené náklady řízení, které jsou téměř dvakrát vyšší než jistina. I z tohoto pohledu má stěžovatel za to, že rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy a v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Stěžovatel je dle svých slov starobní důchodce, částky, ke kterým byl odsouzen, naruší jeho již tak napjatý finanční rozpočet. Přiznané náklady jsou dle něj v hrubém nepoměru k hodnotě sporu, čímž dochází ke stanovení sankce bez zákona, a tedy i ke kolizi s čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti lze ukládat jen na základě zákona a v jeho mezích. Stěžovatel připomněl, že tato skutečnost, stejně jako rozpor s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), který stanoví jako kritérium přiznání náhrady nákladů řízení účelnost vynaložení těchto nákladů, vedla Ústavní soud dne 25. 4. 2013 k rozhodnutí zrušit vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek. 7. Stěžovatel též uvedl, že soud mu měl doporučit, aby se v soudním řízení nechal zastoupit právním zástupcem z řad advokátů, resp. měl stěžovateli právního zástupce sám ustanovit. Právní zástupce by v uvedeném řízení, kromě jiného, též dle jeho názoru uplatnil námitku promlčení žalované pohledávky s tím, že "[p]ro jistotu stěžovatel namítá promlčení žalované pohledávky". 8. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Mělníku zrušil. II. 9. Ústavní soud si k projednání věci vyžádal spis Okresního soudu v Mělníku vedený pod sp. zn. 12 EC 205/2012, z něhož, jakož i obsahu napadeného rozhodnutí zjistil následující skutečnosti. 10. Vedlejší účastník se žalobou podanou u jmenovaného soudu vůči stěžovateli domáhal zaplacení částky 7 521 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že stěžovatel neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s nejvyšší přípustnou hmotností do 12 000 kg v době od 8. 1. 2009 do 28. 2. 2009, a je tedy povinen hradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti. Vedlejší účastník k tomu uvedl, že vyzval stěžovatele k uhrazení příspěvku a nákladů na jeho uplatnění a vzhledem k tomu, že stěžovatel nereagoval na výzvu k úhradě zákonného příspěvku a ani na upomínku, byl nucen přistoupit k vymáhání příspěvku spojenému s dalšími náklady. 11. Věc byla původně vedena u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 EC 699/2011, který usnesením ze dne 2. 1. 2012 č. j. 4 EC 699/2011-7 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Mělníku jako soudu místně příslušnému. 12. Ve věci následně rozhodl Okresní soud v Mělníku v záhlaví označeným rozsudkem, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel byl v žalovaném období vlastníkem výše specifikovaného