II.ÚS 143/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 143/16 ze dne 14. 4. 2016 N 67/81 SbNU 167 Aplikace zásady ne bis in idem v rámci trestního řízení v schengenském prostoru; respektování účelu předvolání, na základě kterého se osoba z cizího státu dostaví na území České republiky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 14. dubna 2016 sp. zn. II. ÚS 143/16 ve věci ústavní stížnosti E. U., zastoupené Mgr. et. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou, se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2015 č. j. 1 KZV 73/2015-34 a usnesení Policejního prezidia České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 26. 10. 2015 ČTS:NPC-1435/TČ-2015-2200E3, kdy bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Policejního prezidia České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení. I. Usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2015 č. j. 1 KZV 73/2015-34 a usnesením Policejního prezidia České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 26. 10. 2015 ČTS:NPC-1435/TČ-2015-2200E3 byla porušena práva stěžovatelky zaručená čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Proto se obě rozhodnutí ruší. III. Stěžovatelce se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti 1. Ústavnímu soudu byl dne 13. 1. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených usnesení v její trestní věci, neboť v nich spatřuje porušení svých základních práv garantovaných čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 a 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 8 odst. 1, 2, 3, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá, že stěžovatelka byla dne 26. 10. 2015 zadržena na Krajském soudu v Ústí nad Labem, když se dobrovolně na základě předvolání soudu dostavila ze Spolkové republiky Německo (dále jen "SRN"), kde již žije trvale více než 23 let, svědčit. Zde byla zadržena Policií České republiky a bylo proti ní zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měla dopustit jako člen organizované skupiny, kdy tato skupina měla od 1. 12. 2013 do 7. 8. 2014 bez povolení vyvážet z České republiky do SRN omamné a psychotropní látky. Stěžovatelka podala v zákonné lhůtě stížnost. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 11. 2015 rozhodlo o zamítnutí stížnosti a dne 28. 11. 2015 bylo rozhodnutí doručeno stěžovatelce. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz (SRN) sp. zn. 16 Ls 840 Js 15554/14, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2015, byla stěžovatelka odsouzena pro zločin dle § 29a zákona o omamných látkách (BtMG), přesněji ve výroku specifikovaný jako "napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém v 7 případech vícečinného souběhu ve vícečinném souběhu s nedovoleným držením omamných látek v množství větším než malém". Za to jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let podmíněně odložený, neboť jak bylo odůvodněno, byla poprvé odsouzena k trestu odnětí svobody, který byl podmíněně odložen, silně na ni zapůsobila vyšetřovací vazba, byla si vědoma odpovědnosti za své děti a bylo možno očekávat, že jí toto poslouží jako varování, že i bez působení výkonu trestu nebude již páchat trestné činy. Dále bylo přihlédnuto k tomu, že byla tzv. spolupracující osobou při vyšetřování a plně se ke všemu doznala. 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že orgány činnými v trestním řízení je jí dáváno za vinu opětovně jednání pro drogové delikty, kterých se měla "skupina" dopouštět v období od 1. 12. 2013 do 7. 8. 2014, a to tím, že měli bez příslušných povolení dovážet do SRN omamné a psychotropní látky; tedy je jí dáváno za vinu v podstatě totéž, za co byla již v SRN odsouzena, respektive trestní stíhání bylo pro zbývající drogové delikty zastaveno. Jednání orgánů činných v trestním řízení je tak podle jejího přesvědčení v rozporu se zásadou, že nikoho nelze trestat pro stejný pokračující trestný čin dvakrát. Podle stěžovatelky nejsou v rozsudku Okresního soudu v Chemnitz uvedeny všechny skutky, což je v německém právním řádu možné, neboť státní zástupce trestní stíhání pro zbývající skutky zastavil nařízením ze dne 29. 4. 2015 sp. zn. 840 Js 15554/14, a proto nemůže být znovu pro stejné skutkové jednání obviněna. 5. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že trestní stíhání bylo zahájeno v rozporu s ustanovením § 44 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Orgány činné v trestním řízení nepostupovaly dle příslušných ustanovení citovaného zákona, ačkoli tak postupovat měly s ohledem na osvědčený dlouhodobý pobyt stěžovatelky na území cizího státu. Osoba, která se dostaví z cizího státu na území České republiky na základě předvolání, nesmí být trestně stíhána nebo omezena na osobní svobodě pro trestný čin, který spáchala před vstupem na území České republiky. Dle § 44 zákona č. 104/2013 Sb. tedy mělo být umožněno stěžovatelce dobrovolně se vrátit do SRN, protože zadržena, trestně stíhána a umístěna do vazby byla v rozporu se zákonem a mezinárodními předpisy. K samotnému doručování předvolání ke svědecké výpovědi stěžovatelka uvádí, že státní zástupkyni sdělovala krom své adresy v SRN rovněž adresu své matky v České republice pro účely doručení s tím, že jí matka zavolá termín, pokud by jí vzhledem k tomu, že bylo krátce před soudním jednáním, nebylo řádně doručeno v SRN. V České republice bylo předvolání doručováno na adresu matky stěžovatelky do B. a obálka byla vhozena do poštovní schránky bez doručování do vlastních rukou, tedy není možné, aby státní zástupkyně tvrdila, že bylo doručeno stěžovatelce v České republice, a z toho dovozovala, že zde také trvale bydlí. Trvalé bydliště stěžovatelky je pouze fiktivní adresou, kde se fakticky stěžovatelka nezdržuje vzhledem k tomu, že se od svých 15 let zdržuje v SRN. 6. K samotnému usnesení o zahájení trestního stíhání pak stěžovatelka uvádí, že v něm není popsána subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, nejedná se o trestný čin a stěžovatelka je stíhána v rozporu se zákonem. II. Vyjádření účastníků řízení 7. K obsahu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem uvedla, že mezinárodní předpisy či zákon o mezinárodní justiční spolupráci jsou nepoužitelné v této kauze, neboť se jedná o českou občanku (nikdy neměla státní příslušnost SRN či na průkaze totožnosti vyznačenou adresu pobytu v SRN), s platným občanským průkazem vydaným Českou republikou, v něm uvedenou adresou trvalého pobytu v B., na které si rovněž převzala obsílku k jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci 50 T 8/2015. Do vyšetřovacího spisu bylo založeno vyjádření státního zástupce a stejnopis zprávy podané státnímu zástupci SRN dne 20. 10. 2014, z nichž je patrno, že tuto informaci si vyžádal formou vyjádření v říjnu 2014 tamní státní zástupce na pracovním setkání v Chemnitz, tato však nemá povahu zavazující listiny ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., zejména vyšly-li najevo nové skutečnosti. Policejní orgán měl k dispozici při zahájení trestního stíhání pravomocný rozsudek Okresního soudu v Chemnitz, z něhož bylo zjištěno, že pro dílčí skutky vyjmenované v usnesení o zahájení trestního stíhání v České republice ze dne 26. 10. 2015 nebyla na území SRN, kde žila se svým manželem, obviněným H. U., stěžovatelka odsouzena. Stěžovatelka byla odsouzena Okresním soudem v Chemnitz za jiné dílčí skutky, které tvoří pouze část protiprávního jednání obviněné tak, jak jsou vymezeny v usnesení ze dne 26. 10. 2015. Z výslechů spolupachatelů, vedených v její trestní věci, vyplývá hlavní organizátorská role obviněné, tato je dokumentována rovněž všemi záznamy telekomunikačního provozu, z nichž je rovněž patrna velká frekvence po