II.ÚS 1507/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1507/17 ze dne 5. 9. 2017 N 167/86 SbNU 721 Formalistické odmítnutí žaloby na odstranění závadného stavu pro nekonkrétnost petitu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 5. září 2017 sp. zn. II. ÚS 1507/17 ve věci ústavní stížnosti Hartmanna Hampela, zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Tyršova 64, Náchod, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017 č. j. 25 Cdo 1743/2016-294, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2015 č. j. 25 Co 280/2015-278 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 4. 2015 č. j. 30 C 34/2012-239, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelově žalobě o stanovení povinnosti vedlejším účastníkům provést úpravu opěrné zdi ohrožující stěžovatelovy nemovitosti, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově jako účastníků řízení a 1. obce Horní Maršov, Bertholdovo nám. 102, 2. Ing. Miloše Holuba, a 3. Povodí Labe, státního podniku, se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého 951, jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017 č. j. 25 Cdo 1743/2016-294, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2015 č. j. 25 Co 280/2015-278 a rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 4. 2015 č. j. 30 C 34/2012-239 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Shrnutí obsahu ústavní stížnosti a výsledků řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2017, stěžovatel napadá výše označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové (dále též jen "odvolací soud") a Okresního soudu v Trutnově (dále též jen "soud prvního stupně"). Tvrdí, že vedla k porušení základních atributů právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud uvedená rozhodnutí obecných soudů zrušil. 2. Stěžovatel se žalobou u okresního soudu jako vlastník níže identifikovaných nemovitostí domáhal stanovení povinnosti žalovaným provést "takovou úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku p. č. X1 a ostatní plochou na pozemku p. č. X2, obojí v obci Horní Maršov a katastrálním území Temný Důl, která zabrání sesuvu půdy z pozemku st. p. č. X3 a případně i porušení statiky domu č. p. Y postaveného na pozemku st. p. č. X3, obě nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí pro obec Horní Maršov a katastrální území Temný Důl, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku". Dvě posledně uvedené nemovitosti jsou ve vlastnictví stěžovatele, pozemek parc. č. X2 je vlastnictvím druhého vedlejšího účastníka a vodní koryto řeky Úpy (pozemek parc. č. X1) je ve správě třetího vedlejšího účastníka. Stěžovatel tvrdil, že opěrná zeď je podemletá, její stav se zhoršuje a hrozí její zborcení a sesuv půdy, což by vedlo k závažné škodě na jeho domě a pozemku, a ještě na počátku řízení doplnil svou žalobu o druhou část petitu, podle níž jsou žalobci "povinni zdržet se ohrožování" nemovitostí, jež vlastní, a to "zanedbáváním údržby opěrné zdi". 3. Soud prvního stupně poté stěžovateli usnesením ze dne 6. 11. 2012 uložil, aby doplnil žalobní petit o vymezení konkrétního způsobu úpravy či opravy opěrné zdi v zájmu vykonatelnosti rozhodnutí, přičemž upozornil stěžovatele na možnost odmítnutí žaloby ve stanovené lhůtě, jestliže jeho pokyn nebude splněn. Stěžovatel však trval na znění svého žalobního petitu. 4. Usnesením ze dne 6. 6. 2013 poté soud prvního stupně žalobu stěžovatele v části, v níž se domáhal stanovení povinnosti žalovaným provést úpravu opěrné zdi (viz bod 2 shora), odmítl. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že dle názoru soudu "mohl žalobce např. sdělit, že konkrétní způsob úpravy či opravy zdi upřesní podle výsledků dokazování". Následovalo odvolání stěžovatele, odvolací soud však usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V řízení tak zůstal neprojednán petit žaloby v části, v níž stěžovatel žádal, aby byli žalovaní povinni zdržet se ohrožování nemovitostí v jeho vlastnictví (bod 2 in fine). 5. Soud prvního stupně poté ustanovil znalce ing. Vladimíra Pažouta z oboru stavebnictví, specializace vodní stavby; znalci byly položeny otázky ke stavu opěrné zdi a následně byl vyslechnut při jednání soudu. Znalec doprovodil své závěry rozsáhlou a instruktivní fotodokumentací a konstatoval, že pravděpodobnost vzniku škody na nemovitostech stěžovatele s ohledem na aktuální stav zdi je zcela závislá na budoucích stavech vodní hladiny a průtocích řeky v daném profilu (což zase závisí na srážkových poměrech). Současně zdůraznil, že současný stav základové konstrukce zdi - narušení betonového základu a vznik kaverny - je třeba řešit neprodleně. Znalec doprovodil své zjištění návrhem řešení stávající situace, včetně fotografického znázornění a výpočtu odhadovaných nákladů oprav a úprav zdi (přibetonování podélného železobetonového prahu). Pozoruhodný je též obsah znalcovy výpovědi před soudem, v níž znalec na otázku druhého žalovaného odpověděl, že "aktuálně sesuv zdi nehrozí", poté pak k dotazu zástupce žalobce uvedl, že nemůže vyloučit, "že se zeď zbortí letos, vše je závislé na klimatických podmínkách". 6. Obecné soudy, nalézací i odvolací, v dalším průběhu řízení svými nyní napadenými rozsudky žalobě stěžovatele ve zbylém znění petitu nevyhověly; dovolací soud pak dovolání stěžovatele odmítl se závěrem, že stěžovatel brojí proti skutkovým zjištěním nižších instancí. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací nalezly oporu ve znaleckém posudku a konstatovaly, že stav předmětné opěrné zdi není takový, že by mělo hrozit reálné a vážné ohrožení majetku žalobce. Při právním posouzení věci se soud prvního stupně vyslovil k otázce pasivity žalovaných ve vztahu k potenciálnímu ohrožení stěžovatelových nemovitostí a dovodil, že nárok žalobce na preventivní opatření není dán ani ve smyslu ustanovení § 1012 a 1018 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), ani podle § 2903 odst. 2 občanského zákoníku. Odvolací soud těmto závěrům přisvědčil a doplnil k tomu, že pozemek tvořící říční koryto je ve vlastnictví státu a vůči správci vodního toku se podle něj nelze domáhat plnění veřejnoprávní činnosti civilní žalobou. II. Vyjádření účastníků řízení 7. Ústavní soud se obrátil na účastníky řízení s výzvou k vyjádření se k ústavní stížnosti. Nejvyšší soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta. Krajský soud se vyjádřil ve shodě s odůvodněním svého rozsudku. Okresní soud také uvedl, že v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění svého rozsudku. Nedomnívá se, že by porušil práva stěžovatele. Ústavní soud k vyjádření vyzval také vedlejší účastníky řízení. Ti však využili svého práva a vzdali se postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení. III. Právní posouzení 8. Ústavní stížnost splňuje všechny požadované náležitosti a podmínky pro její projednání, které stanoví Ústava a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 9. Po zvážení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, znění napadených rozhodnutí i zjištění o průběhu řízení před obecnými soudy, patrného z vyžádaného nalézacího spisu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. III./a Obecná východiska 10. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva se průběžně a opakovaně zabývá obsahovými náležitostmi podání účastníků řízení z hlediska práva na přístup k soudu; jde o naplnění požadavku na řádnou formulaci toho, čeho se dotyčný (typově žalobce) svým podáním domáhá. Z judikatury vůči České republice stojí za zmínku rozsudek ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004 č. 57567/00, z jehož textu se podává, že nadměrně formalistickým výkladem daného procesního pravidla bylo stěžovateli upřeno práva na přístup k soudu; na stěžovatele bylo uvaleno "nepřiměřené břemeno, porušující spravedlivou rovnováhu mezi legitimní potřebou zajistit dodržování formálních podmínek při podávání návrhů ... na straně jedné a právem na přístup k soudu ... na straně druhé" (§ 34, 35 rozsudku; citováno in Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 642 a násl.). 11. Podobně P. Molek označuje neoprávněné či formalistické zastavení řízení za takový postup soudu, jímž se protiústavně omezuje právo na přístup k ně