II.ÚS 1755/16

Ústavnímu soudu byla dne 31. 5. 2015 doručena ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015 č. j. 5 Tdo 799/2015, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. 8 To 509/2014 a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 6. 2014 sp. zn. 3 T 22/2014. Stěžovatel byl v tomto trestním řízení uznán vinným ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a přečinem zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36. odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud zrušil všechna napadená rozhodnutí obecných soudů.

Před věcným posouzením ústavní stížností napadených rozhodnutí je Ústavní soud vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů je opožděná.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s uplatněním kterého je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Lhůtu pro podání ústavní stížnosti podle § 72 zákona o Ústavním soudu je tak v posuzovaném případě nutno počítat od doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Toto usnesení Nejvyššího soudu bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 17. 3. 2016 (Ústavní soud si den doručení ověřil u Okresního soudu v Třebíči). Lhůta k podání ústavní stížnosti proto uplynula dne 17. 5. 2016. Stěžovatel však Ústavnímu soudu zaslal svoji ústavní stížnost až dne 31. 5. 2016, tj. 14 dní po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.

Z řečeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako opožděnou podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.