II.ÚS 2108/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2108/14 ze dne 1. 9. 2015 N 160/78 SbNU 409 Hodnocení souladu smlouvy o smlouvě budoucí s dobrými mravy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 1. září 2015 sp. zn. II. ÚS 2108/14 ve věci ústavní stížnosti "F", družstva, se sídlem Filipova 9, Brno, zastoupeného JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem tř. Kpt. Jaroše 19, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2011 č. j. 26 Co 586/2006-367 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. 29 Cdo 521/2012, jimiž bylo opakovaně rozhodnuto v řízení o žalobě na uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, za účasti Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Ing. Milana Bárty, doc. Ing. Jana Tomka, CSc., a Ing. Pavla Peterky, všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Ječná 29a, Brno, jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2011 č. j. 26 Co 586/2006-367 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. 29 Cdo 521/2012 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Průběh řízení před Ústavním soudem, jím učiněná zjištění z vyžádaného spisového materiálu a rekapitulace návrhu stěžovatele I/A 1. Dne 20. 6. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti samotné, jakož i z napadených rozhodnutí plyne, že řízení před Městským soudem v Brně, vedené pod sp. zn. 42 C 19/98, bylo zahájeno k žalobě Ing. Milana Bárty, doc. Ing. Jana Tomka, CSc., a Ing. Pavla Peterky o stanovení povinnosti stěžovateli (v řízení před obecnými soudy žalovaného) uzavřít se žalobci ve stanovené lhůtě kupní smlouvu ohledně ideální části v žalobě označeného obytného domu. Povinnost uzavřít uvedenou kupní smlouvu žalobci opírali o smlouvu o smlouvě budoucí, jež byla mezi nimi a stěžovatelem uzavřena dne 3. 9. 1997. Podle této smlouvy měla být kupní smlouva se stěžovatelem uzavřena poté, co stěžovatel bude v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí. Stěžovatel, který jako právnická osoba vznikl mimo jiné za účelem převádění bytových jednotek do vlastnictví svých členů, koupil tyto od předchozího vlastníka Teplárny Brno, a. s., který byty přiděloval svým zaměstnancům (tzv. byty podnikové). Tito zaměstnanci, jako nájemci bytů, založili družstvo (tzn. stěžovatele) proto, aby bylo možno byty po vymezení bytových jednotek prohlášením vlastníka převést do jejich vlastnictví. Kupní cena za nemovitosti měla být společnosti Teplárny Brno, a. s., zaplacena z členských vkladů členů družstva, avšak s ohledem na to, že někteří nájemci neměli dostatek finančních prostředků na zaplacení členských podílů, a stěžovatel tak neměl k dispozici celou částku na zaplacení celé kupní ceny, poskytli shora jmenovaní žalobci, členové družstva a rovněž nájemci bytů, stěžovateli finanční částku 1 005 000 Kč jako půjčku. Tato půjčka jim byla v říjnu 1998 vrácena se 14% úrokem. Sami se pak na mimořádné schůzi družstva konané dne 11. 8. 1997 stali dalšími novými členy představenstva družstva, které s nimi následně jako s budoucími kupujícími uzavřelo předmětnou smlouvu o smlouvě budoucí, podle níž stěžovatel poté, co se stane vlastníkem nemovitostí, na ně převede do podílového spoluvlastnictví ideálních 3 x 36/1000 (9/250) označených nemovitostí. Stěžovatel ve stanovené lhůtě kupní smlouvu se žalobci neuzavřel, a tito se proto následně obrátili na soud se žalobou o nahrazení projevu vůle stěžovatele při uzavření kupní smlouvy. 3. Po provedeném dokazování Městský soud v Brně (v pořadí svým již druhým) rozsudkem ze dne 6. 12. 2000 č. j. 42 C 19/98-113 žalobu opakovaně zamítl zejména s odůvodněním, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "občanský zákoník") a je v rozporu s ustanovením § 23 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), v tehdy platném znění. Dovodil rovněž překročení pravomocí předsedy a člena představenstva družstva při uzavírání smlouvy s tím, že žalobci v době jejího podpisu museli vědět, že představenstvo družstva překročilo mandát daný mu členskou schůzí. 4. Krajský soud v Brně se s názory soudu prvního stupně neztotožnil a rozsudkem ze dne 30. 1. 2008 č. j. 26 Co 586/2006-280 citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Z podrobně rozvedených důvodů a s důrazem na to, že v době uzavření smlouvy dne 3. 9. 1997 nebyly v předmětných nemovitostech vymezeny bytové jednotky, nemohl dospět k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí se má týkat plnění nemožného a z tohoto důvodu že je neplatná (§ 37 odst. 2 občanského zákoníku). Poukázal také na to, že v době uzavření smlouvy nebylo rozhodování o majetkových dispozicích s nemovitostmi svěřeno do působnosti členské schůze zákonem a ani ze stanov stěžovatele, platných k uvedenému dni, nic takového nevyplývalo. 5. Dovolání podané stěžovatelem do rozhodnutí odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem zamítnuto rozsudkem ze dne 30. 6. 2009 č. j. 22 Cdo 3626/2008-304. Nad rámec dovolacího přezkumu učinil Nejvyšší soud závěr o tom, že dovolatel neuplatnil jako důvod neplatnosti rozpor sporné smlouvy s dobrými mravy, že předmětem daného řízení není odpovědnost členů představenstva žalovaného, kteří uvedenou smlouvu uzavřeli, a konečně že stěžovateli nic nebrání v tom, aby poté, co na základě sporné smlouvy bude proveden vklad do katastru nemovitostí, usiloval o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalobci a posléze o vytvoření jednotek ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., případně v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví formou vzniku jednotek podle uvedeného zákona. 6. Ke stěžovatelem podané ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud tak, že nálezem ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2600/09 [N 245/59 SbNU 499; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též pod http://nalus.usoud.cz] naposledy citované rozsudky krajského a Nejvyššího soudu zrušil. Ústavní soud konstatoval, že se obecné soudy nezabývaly námitkou absolutní neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, a to přesto, že stěžovatel se tohoto rozporu nepřímo dovolával již před soudem prvního stupně a výslovně pak v řízení před soudem odvolacím. Protože obecné soudy nedostály své povinnosti zkoumat tuto stěžovatelem vznesenou námitku, byla jejich rozhodnutí zatížena vadou, jež měla za následek porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. 7. Po tomto kasačním nálezu Ústavního soudu Krajský soud v Brně rozsudkem napadeným nyní projednávanou ústavní stížností žalobě vedlejších účastníků o povinnosti uzavřít kupní smlouvu opětovně vyhověl. V odůvodnění zejména uvedl, že na právní jednání je třeba nahlížet jako na rozporná s dobrými mravy, pokud porušují nebo ohrožují hodnoty, které jsou podle všeobecně uznávaného názoru nadřazeny principu autonomie vůle (smluvní svobody). V posuzované smlouvě bylo ujednáno, že žalobci (vedlejší účastníci) na základě budoucí smlouvy kupní získají a zaplatí sjednaný ideální podíl na nemovitosti představovaný podílem připadajícím na obytnou plochu bytů č. 7/4, 9/2, 9/11, 11/2 a 11/6 (jedná se o byty jiných nájemců). Právě protože tyto byty užívali jiní nájemci na základě nájemního vztahu, bylo ve prospěch vedlejších účastníků sjednáno podílové spoluvlastnictví (převod odpovídající podílům na celé nemovitosti). Za takto získaný podíl měli vedlejší účastníci zaplatit odpovídající kupní cenu stanovenou z celkové kupní ceny celé nemovitosti. Poněvadž takto získané finanční prostředky musel stěžovatel použít na zaplacení části kupní ceny za nemovitost Teplárnám Brno, a. s., bylo zároveň ujednáno, že vedlejší účastníci na úhradu budoucí kupní ceny složí zálohu ve stoprocentní výši právě při podpisu budoucí smlouvy kupní, a to dne 3. 9. 1997. Budoucí kupní cena za sjednaný ideální podíl na nemovitosti (ideální 3 × 36/1000 nemovitosti) se odvíjela od kupní ceny sjednané za celou nemovitost (4 485 000 Kč) jako 3 × 36/1000 z celkové po