II.ÚS 2210/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2210/14 ze dne 27. 1. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) I. H., zastoupené JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem se sídlem Hlavní třída 1196, Ostrava-Poruba, a 2) nezl. I. B., směřující proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 9. 2013, č. j. P 190/2009-399, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 28. 3. 2014, č. j. 15 Co 43/2014-457 (P 190/2009), za účasti Okresního soudu v Pelhřimově, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností, podanou elektronicky dne 30. 6. 2014, brojí stěžovatelé proti v záhlaví citovaným rozsudkům Okresního soudu v Pelhřimově a Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, neboť mají za to, že jimi byly porušeny ústavní principy a základní práva, vyplývající zejména z čl. 10 odst. 2; čl. 32 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 3 odst. 1; čl. 5; čl. 7; čl. 8 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte. Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovných poměrů matky (stěžovatelky 1), otce (D. B.) a prarodičů ze strany otce (H. B. a R. B.) k nezletilé I. (stěžovatelka 2). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, z připojených listin a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Pelhřimově zn. P 190/2009, Okresní soud v Pelhřimově nejdříve rozsudkem ze dne 22. 12. 2008, č. j. 3 Nc 182/2008-57, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky Tábor ze dne 30. 4. 2009, č. j. 15 Co 124/2009-95, v rámci řízení o úpravě poměrů rodičů k nezletilým dětem, I. a její sestře D., rozhodl tak, že nezletilá I. se pro dobu před a po rozvodu rodičů svěřuje do výchovy otce (výrok I.), přičemž stěžovatelce 1) byl jednak upraven styk s nezletilou I. vždy v každý třetí týden v měsíci, a to v sobotu od 14:00 hod. do 18:00 hod. (výrok VIII.), jednak jí byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé I. částkou 800 Kč měsíčně, počínaje dnem 4. 8. 2008 (výrok II.) a rovněž uhradit dlužné výživné ve výši 3.920 Kč (výrok III.). Ve vztahu k nezletilé D. pak okresní soud rozhodl tak, že se pro dobu před a po rozvodu rodičů svěřuje do výchovy stěžovatelky 1) (výrok IV.) se stanoveným dohledem (výrok V.), přičemž otci byl jednak upraven styk s nezletilou D. vždy v každý první týden v měsíci, a to v sobotu od 14:00 hod. do 17:00 hod. (výrok XI.), jednak mu byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé D. částkou 1.700 Kč měsíčně, počínaje dnem 4. 8. 2008 (výrok VI.), a rovněž uhradit dlužné výživné ve výši 8.330 Kč. (výrok VII.). 3. Své rozhodnutí o svěření nezletilé I. do výchovy otce v době před i po rozvodu manželství okresní soud mj. zdůvodnil tím, že "rodiče spolu od 4. 8. 2008 nesdílí společnou domácnost a společně nehospodaří, přičemž nezl. D. je od té doby ve faktické péči matky, otec na ni od začátku srpna 2008 ničím nepřispívá, nezl. I. je od uvedené doby ve faktické péči otce, který o ni pečuje za pomoci své matky, matka na výživu nezl. I. od začátku srpna 2008 otci rovněž nepřispívá. (...) Soud je tak přesvědčen, že je v zájmu nezl. I. , aby nadále setrvala ve svém současném výchovném prostředí (...), v péči otce nebyly shledány žádné nedostatky (...). Soud při tom bral rovněž v potaz to, že nezl. I. není od počátku srpna 2008 s matkou (až na výjimku jedné návštěvy a několika krátkých telefonických rozhovorů) prakticky v žádném kontaktu a že současné výchovné prostředí matky vůbec nezná" (str. 7 rozsudku). 4. Následně dne 18. 9. 2009 podala stěžovatelka 1) návrh na změnu výchovných poměrů k nezletilé I. tak, aby jí byl rozšířen styk s nezletilou, který ovšem Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 2. 5. 2011, č. j. P 190/2009-218, zamítl, neboť dospěl k závěru, že z provedeného dokazování (mj. byl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru klinické psychologie ze dne 22. 3. 2001, vypracovaný PhDr. J. Címovou) je zřejmé, že "od poslední úpravy výchovných poměrů k nezletilé I. nedošlo k žádné výrazné změně. Nezletilá je i nadále fixována na výchovné prostředí otce, současné prostředí matky téměř vůbec nezná. I když oba rodiče jsou schopni zabezpečit řádnou výchovu nezletilé I. , není v zájmu jejího dalšího psychického vývoje, aby bylo její výchovné prostředí, na které je zvyklá, změněno" (str. 2 rozsudku). 5. Dne 5. 10. 2012 pak stěžovatelka 1) podala nový návrh na změnu výchovných poměrů k nezletilé I. tak, aby byla svěřena do její výlučné péče. Dne 24. 10. 2012 podali návrh na změnu výchovných poměrů k nezletilé I. rovněž její prarodiče tak, aby byla svěřena do jejich výlučné péče, neboť se v jejich péči fakticky nachází od doby, kdy byla svěřena do výlučné péče otci, jejich synovi. 6. V mezidobí Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 16. 1. 2013, č. j. P 190/2009-319, zbavil otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé D. podle ustanovení § 44 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, v tehdy platném znění (dále jen "zákon o rodině"), neboť "z předchozích řízení je zřejmé, že se o nezletilou nezajímá, neplní žádnou ze svých rodičovských povinností (dluh na výživném přesáhl částku 30.000 Kč) a svou rodičovskou zodpovědnost vůči nezletilé nevykonává." 7. O těchto předmětných návrzích stěžovatelky 1) a prarodičů nezletilé I. rozhodl Okresní soud v Pelhřimově ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 26. 9. 2013 tak, že návrhu prarodičů vyhověl a nezletilou I. jim svěřil do společné výchovy (výrok I.) se současným vymezením rozsahu jejich práv a povinností při zajištění výkonu péče o nezletilou I. (výrok II.). Naopak návrh stěžovatelky 1) zamítl a upravil její styk s nezletilou I. vždy v každý první víkend v měsíci v době od pátku od 16:00 hod. do neděle do 16:00 hod.; v lichém roce o jarních prázdninách v době od soboty předcházející jarním prázdninám od 11:00 hod. do následné soboty do 16:00 hod.; a po dobu tří týdnů o hlavních letních prázdninách (výrok VI.), současně jí byla snížena povinnost přispívat na výživu nezletilé I. částkou 400 Kč měsíčně (výrok V.). Okresní soud rovněž stanovil otci nezletilé I. povinnost přispívat na její výživu částkou 1.600 Kč měsíčně (výrok IV.). 8. Okresní soud při formulaci svého závěru o změně výchovných poměrů k nezletilé I. vycházel ze skutečnosti, že jak prarodiče, tak stěžovatelka 1) mají vytvořeny předpoklady pro řádnou výchovu nezletilé I. : "Faktickou péči o nezletilou I. v podstatě od doby rozvodu rodičů zabezpečují navrhovatelé. Tito, ačkoliv jsou prarodiče, převzali roli rodičů, což není, jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku, pro další psychický vývoj nezletilé vhodné. (...) Stěžovatelka 1) "si v mezidobí od posledního rozhodování o výchovném prostředí nezletilé upravila své bytové podmínky, uzavřela manželství s bývalým partnerem, z něhož se narodila další dcera M. , a péče matky o obě nezletilé dcery je dobrá. Nezletilá I. má k matce vytvořen pozitivní vztah, vztah mezi ní a její sestrou D. a polorodou sestrou M. není také nikterak narušen. Matka je schopna jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické, péči o nezletilou v celém rozsahu převzít." Při samotné úvaze o úpravě výchovných poměrů k nezletilé I. a jejímu svěření do společné výchovy prarodičů pak okresní soud konstatoval, že "znalkyně sice vytýká prarodičům, že převzali roli rodičů, nezletilá je zmatená v mateřské roli, což bude pro další její psychický vývoj problematické, a doporučuje změnu výchovného prostředí k vlastní matce, a to i bez postupného navazování kontaktů s rodinnou matky." Přesto okresní soud dospěl k závěru, že "násilná cesta ke změně výchovného prostředí není pro nezletilou za současné situace vhodná. Vztahy mezi nezletilou a matkou, sourozenci nezletilé a manželem matky nejsou nikterak prohlubovány pravidelným stykem (...). Soud se domnívá, že v případě svěření nezletilé do výchovy matky by opustila veškeré jistoty, které ve stávajícím výchovném prostředí má, její další život by se v podstatě změnil ze dne na den od základu" (str. 6 - 7 rozsudku). Okresní soud se tak přiklonil k "postupné adaptaci" nezletilé I. na výchovné prostředí stěžovatelky 1) a její rodiny, na městské prostředí (z prostředí vesnického) a na jiné kamarády. Nadto zdůraznil, že nelze také pominout "stanovisko nezletilé, které bylo v průběhu řízení soudem zjišťováno, a která si přeje i nadále zůstat v péči prarodičů." Okresní soud tak - "s vědomím, že nositeli rodičovské zodpovědnosti jsou rodiče, kteří jsou oprávněni a současně povinni dítě vychovávat, když výchova prarodičů je považována za náhradní rodinnou péči" - svěřil nezletilou I. do společné výchovy prarodičů, kterým ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona o rodině vymezil rozsah práv a povinností k nezletil