II.ÚS 2323/22

Dne 22. 8. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky. Dne 14. 9. 2022 právní zástupce stěžovatelky namítl ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu podjatost soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy s tím, že se již v minulosti podílel na rozhodování o jiné ústavní stížnosti stejné stěžovatelky, jehož výsledkem bylo vydání usnesení, kterým byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Stěžovatelka je přesvědčena, že tímto rozhodnutím již Jaromír Jirsa projevil svůj názor a nelze proto očekávat, že by jej nyní, při novém rozhodování, změnil. Stěžovatelka proto navrhuje, aby byl Jaromír Jirsa pro jeho poměr k věci z projednávání a rozhodování této ústavní stížnosti vyloučen.

Soudce Jaromír Jirsa ve vyjádření k této námitce podjatosti ze dne 5. 10. 2022 uvedl, že se podjatým být necítí, neboť nemá žádný vztah k účastníkům, k vedlejším účastníkům, k právnímu zástupci stěžovatelky a ani k věci samé. S odkazem na § 14 odst. 4 o. s. ř. připomenul, že okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech nemohou být důvodem pro jeho vyloučení.

Ústavní soud předně konstatuje, že námitka podjatosti byla uplatněna nejen vůči soudci Jaromíru Jirsovi, který je zastupujícím členem II. senátu, nýbrž také proti soudcům Pavlu Šámalovi a Vladimíru Sládečkovi, kteří jako členové I. senátu rovněž rozhodovali o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1937/22 a právě (a pouze) v této okolnosti spatřuje stěžovatelka jejich "poměr k věci", zakládající jejich údajnou podjatost. Za této situace ovšem není třeba rozhodovat o námitce podjatosti uplatněné vůči soudcům, kteří se na rozhodování o předmětné ústavní stížnosti nebudou podílet (proto také ostatně stěžovatelka tuto námitku formulovala alternativně, tzn. pro případ, že by byl soudce Jaromír Jirsa vyloučen a na jeho místo by v souladu s rozvrhem práce nastoupil některý z těchto soudců). Na straně druhé je však zjevné, že o námitce podjatosti uplatněné proti soudci Jaromíru Jirsovi nemohli rozhodovat tito dva jmenovaní soudci a v souladu s § 10 odst. 1 Rozvrhu práce na období od 1. ledna 2022 (Org. 01/22) o ní proto rozhodoval III. senát Ústavního soudu.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - dále jen "Listina").

Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

Ústavní soud proto shledal, že stěžovatelkou uplatněná námitka podjatosti není důvodná. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je totiž nutné jednak vycházet z předpokladu, že podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, že je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, jednak je nutno zkoumat intenzitu možného vztahu soudce k projednávané věci. Takový poměr k věci však nevyplynul ani z vyjádření Jaromíra Jirsy, který podle vlastního vnitřního přesvědčení žádný osobní vztah k věci ani k účastníkům řízení nemá (k významu subjektivního přesvědčení viz bod 6 usnesení sp. zn. I. ÚS 1472/16 ze dne 21. 6. 2016 in fine; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), přičemž osobní vztah soudce nelze i s ohledem na výše citovaný § 14 odst. 4 o. s. ř. a na konstantní judikaturu zdejšího soudu vyvodit ani z jeho předchozí rozhodovací činnosti.

Jelikož Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodl o nevyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2323/22.