II.ÚS 254/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 254/08 ze dne 18. 11. 2008 N 197/51 SbNU 393 Trestný čin nedovolené výroby omamných a psychotropních látek   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 18. listopadu 2008 sp. zn. II. ÚS 254/08 ve věci ústavní stížnosti M. M. a H. T. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007 sp. zn. 3 Tdo 575/2007 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006 sp. zn. 10 To 291/2006, kterými bylo rozhodnuto ve věci spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů stěžovateli v souvislosti s pěstováním konopí setého, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení. Výrok I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2007 č. j. 3 Tdo 575/2007 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006 č. j. 10 To 291/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na osobní svobodu, garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Proto se tato rozhodnutí ruší. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a (po odstranění vad i) řádnou ústavní stížností (sp. zn. II. ÚS 254/08) domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Rovněž stěžovatelka napadla tato rozhodnutí včasnou a řádnou ústavní stížností (sp. zn. IV. ÚS 258/08). Obě ústavní stížnosti spojilo plénum Ústavního soudu usnesením ze dne 2. 4. 2008 ke společnému řízení a rozhodnutí (§ 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 občanského soudního řádu) s tím, že nadále bude řízení vedeno pod sp. zn. II. ÚS 254/08. Stěžovatelé brojili proti rozhodnutím, kterými byli v souvislostí s pěstováním konopí setého uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 odst. 1 trestního zákona), kdy namítali porušení zákazu změny rozhodnutí k tíži obviněného v důsledku podání opravného prostředku výhradně obviněným (zákaz reformationis in peius), vadné posouzení společenské nebezpečnosti, zásah do obhajovacích práv, v čemž spatřovali porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). 2. Nejvyšší soud měl podle stěžovatelů porušit jejich základní práva tím, že jejich druhá dovolání odmítl, ačkoli Krajský soud v Hradci Králové nesplnil úkoly uložené Nejvyšším soudem. Tím Nejvyšší soud porušil základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces a na řádné projednání věci (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny). Odvolací soud nemůže obejít úkol uložený dovolacím soudem za zcela konkrétního skutkového stavu věci. Nejvyšší soud nejprve považoval za nezbytné doplnění dokazování o zjištění, jakým způsobem stěžovatelé s předmětnými rostlinami dále nakládali a zda se případně již jednalo o proces, který již bylo možno považovat za výrobu omamné látky. Krajský soud na základě stejné důkazní situace znovu rozhodl o vině a trestu a jen zmírnil právní kvalifikaci. Tento postup označila za porušení práva na spravedlivý proces i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. 3. Vadné vymezení skutku podle stěžovatelů provázelo celé trestní řízení. V rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny nebyl skutek řádně popsán, ačkoli klíčovou důležitost má otázka, zda stěžovatelé vyrobili omamnou látku. Krajský soud odstranil vytčené vady tak, že výrazně změnil popis skutku, když jej rozšířil o dovětek hovořící o dalším zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě (sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů). Byl rovněž porušen zákaz reformationis in peius, neboť dovolání úspěšně namítalo odsouzení za jednání, které není trestným činem a je logicky vadné, je-li odsouzení za jiný skutek považováno za jednoznačně příznivější výsledek. Stěžovatelé na změnu náhledu mohli reagovat jen při krátkém jednání odvolacího soudu, a nemohli tak účinně navrhovat důkazy ke své obhajobě. Nevypořádána zůstala námitka, že ona sušená drť, o niž byl rozšířen popis skutku, byla odňata a poté byla stěžovatelce soudem vrácena (v jiném řízení zahájeném v roce 1997). Nelze o ní znovu rozhodovat. Z označení zelená drť nelze zjistit, co vlastně bylo odebráno. Stěžovatelé také setrvale v průběhu celého trestního řízení namítali nenaplnění zákonem vyžadované míry společenské nebezpečnosti a stěžovatel vedle námitky procesní vadnosti úvodní domovní prohlídky dále namítl, že nebylo prokázáno, že by se na stíhaném jednání podílel. Důkazy byly hodnoceny v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavním stížnostem vyjádřil předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Josef Mazák, který sdělil, že základní práva a svobody stěžovatelů nebyly porušeny. Stěžovatelé byli v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu přesně obeznámeni s tím, co bude předmětem dalšího dokazování před krajským soudem a bylo jim vysvětleno, že zákaz reformationis in peius umožňuje upřesnění a doplnění vymezení skutku. Obžalovací zásada není porušena, je-li zachována totožnost jednání nebo následku. Usnesení o zahájení trestního stíhání splňuje jak náležitosti předepsané § 160 odst. 1 tr. ř., tak i nároky spravedlivého procesu, neboť stěžovatelům bylo z jeho obsahu jednoznačně známo, pro jaké jednání a z jakých důvodů jsou stíháni. Upřesnění popisu skutku zachovalo jeho totožnost ve vztahu k obžalobě i k usnesení o zahájení stíhání a nevedlo k rozhodnutí o jiném skutku. Soud se řádně zabýval i otázkou materiálního znaku, kdy z pohledu nového posouzení (pěstování není výroba) neshledal podmínky pro aplikaci vyšší trestní sazby (množství, doba od spáchání, menší nebezpečnost marihuany). Krajský soud trval na tom, že: "Přes relativně nižší nebezpečnost vyrobené drogy nelze již vzhledem k velkému množství neoprávněně pěstovaného konopí ... jednání bagatelizovat." (soud odkázal i na rozhodnutí R 1/2006 SbRt). 5. Vyjádřil se též i předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Eduard Teschler s tím, že k zásahu do základních práv stěžovatelů nedošlo. Námitku porušení zákazu reformationis in peius Nejvyšší soud posoudil shodně se svým usnesením ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 11 Tdo 1158/2005, kde konstatoval, že tento zákaz (§ 259 odst. 4 tr. ř.) nijak nebránil nápravě zjištěných vad, protože zákaz nebrání doplnění rozhodných skutkových zjištění do výroku o vině, které nebyly dostatečně vyjádřeny a popřípadě ani nebyly rozvedeny v odůvodnění. Takové doplnění samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, "pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti ... nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod.". Tyto zásady nebyly porušeny, neboť odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí neshledal důvody k použití původní (vyšší) trestní sazby [§ 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.], neboť pěstování rostlin považoval v intencích pokynu dovolacího soudu jen za přípravu výroby. Takové konečné posouzení je pro stěžovatele jednoznačně příznivější (oproti obžalobě či prvostupňovému rozsudku), což neodporuje ani nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 670/05 ze dne 24. 4. 2006 (N 88/41 SbNU 127). Dle předsedy senátu nebyla porušena ani zásada totožnosti skutku, neboť podle obžalovací zásady (§ 220 odst. 1 tr. ř.) nemusí být mezi vymezením skutku v obžalobě a ve výroku úplná shoda, některé skutečnosti mohou odpadnout a jiné přistoupit, nesmí se však změnit podstata skutku. Stěžovatelé předmětné rostliny nejen vypěstovali, ale i sklidili s cílem upravit je do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), což také zčásti uskutečnili. II. 6. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 117/2004, z něhož zjistil následující skutečnosti: a) Usnesením policejního orgánu SKPV Policie České republiky, Okresního ředitelství Hradec Králové ze dne 6. 9. 2002, ČTS: ORHK 1443/OK-2002 (č. l. 1 spisu), byli stěžovatelé a další osoba (zemřela před podáním obžaloby) obviněni z toho, že: "od přesně nezjištěné doby ve vegetačním období roku 2002 společně ... pěstovali rostliny konopí setého (Cannabis sativa), a to v nejméně větším rozsahu", v čemž bylo spatřováno spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle "§ 188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.".Ve vztahu k tomuto skutku byl v odůvodnění usnesení uveden pouze strohý odkaz na výslech obviněných a na "další materiály", čímž měl být "dostatečně odůvodněn závěr, že došlo ke spáchání výše uvedeného trestného činu.". b) Podle protokolu o domovní prohlídce ze dne 6. 9. 2002 ČVS: ORHK 1443/2002 (č. l. 68 a 69) byla dne 6. 9. 2002 provedena v nemovitosti stěžovatelky od 17:05 do 20:10 hodin domovní prohlídka, které byl přítomen stěžovatel a dvě osoby bez vztahu k věci; stěžovatelka mezi přítomnými uvedena není; seznam odňatých věcí uvádí živé rostliny