§ 220 trestní řád – Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 141/1961 Sb. · účinné od 1. 7. 2021 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 220 trestního řádu stanoví, že soud v hlavním líčení může rozhodovat pouze o skutku uvedeném v žalobním návrhu, přičemž se smí opírat jen o skutečnosti a důkazy projednané v hlavním líčení, ale není vázán právním posouzením skutku v obžalobě. (§ 220 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, znění účinné od 1. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 220 odkazuje 707 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Rozhodnutí soudu v hlavním líčení“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 141/1961 Sb.
(1) Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
(2) Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil.
(3) Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud nemůže odsoudit obžalovaného za jiný skutek, než který je popsán v žalobním návrhu státního zástupce.
- Rozhodnutí soudu musí vycházet výhradně z toho, co bylo projednáno a dokázáno přímo v soudní síni během hlavního líčení.
- Soud si může sám doplnit důkazy, pokud to považuje za nutné pro objasnění věci.
- Soud sice musí rozhodovat o skutku, jak je popsán v žalobě, ale není vázán tím, jak státní zástupce tento skutek právně kvalifikoval (např. zda jde o krádež nebo zpronevěru).
Na co si dát pozor
- Strany řízení (obžaloba i obhajoba) musí dbát na to, aby všechny relevantní skutečnosti a důkazy byly řádně předloženy a projednány v hlavním líčení, neboť soud k jiným přihlížet nesmí.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 220
Jak soudy aplikují § 220
Konečně obviněný poukazoval na skutečnost, že soud prvního stupně svým postupem porušil zásadu obžalovací vyjádřenou v § 2 odst. 8 ve spojení s § 220 odst. 1 tr. ř., neboť rozhodl o skutku, který nebyl předmětem obžaloby, resp. pro nějž nebylo v této věci zahájeno trestní „řízení“.
Pojem „totožnost skutku“ je institutem trestního práva procesního (je upraven v ustanovení § 220 tr. ř.), nikoliv trestního práva hmotného.
Zde je namístě uvést, že požadavek totožnosti skutku ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. neznamená, že mezi skutkem uvedeným ve sdělení obvinění a skutkem popsaným v žalobním návrhu obžaloby a skutkem uvedeným v rozsudku musí být plná shoda.
Právní otázky
Související
§ 220 Rozhodnutí soudu v hlavním líčení (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 220 Rozhodnutí soudu v hlavním líčení (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 65 Rozhodnutí soudu v hlavním líčení (Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprá)§ 211 (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 211 (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)