Ústavní soud II.ÚS 2711/25

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí a zákazu pokračování v údajném porušení jeho práv nepředložením spisu k projednání jeho námitek podjatosti, přičemž tvrdí, že byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva.

Z ústavní stížnosti a z přiložených dokumentů se podává, že v předmětné věci se Asociace pro poskytování právní ochrany z. s. domáhá proti stěžovateli zaplacení částky 120 020 Kč s příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 18. 8. 2025, č. j. 7 C 107/2024-424 žalobu částečně zamítl a částečně jí vyhověl a stěžovateli uložil povinnost zaplatit blíže specifikovanou částku s příslušenstvím. Stěžovatel v průběhu řízení vznesl tři námitky podjatosti, o kterých rozhodoval odvolací soud a shledal je nedůvodnými. V odůvodnění rozsudku obvodní soud mimo jiné uvedl, že stěžovatel (sám advokát) vznesl na samém konci řízení další dvě námitky podjatosti vůči samosoudci. Vzhledem k tomu, že byly stěžovatelem vzneseny po poučení podle § 119a o. s. ř. a před jednáním, na kterém mělo dojít k rozhodnutí věci, soudce se k nim ve smyslu § 15b odst. 2 o. s. ř. rozhodl nepřihlížet a vyřídil je úředním záznamem do spisu. Vzhledem k okolnostem je vyhodnotil jako zjevné zneužití procesních práv stěžovatele mající za cíl toliko oddálení rozhodnutí ve věci samé.

Následně podaný stěžovatelův návrh na určení lhůty k provedení procesních úkonů k předložení spisu s námitkami podjatosti Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl. Dospěl k závěru, že návrh nesměřuje k odstranění průtahů v řízení, ale naopak k jejich působení.

Stěžovatel tvrdí, že obvodní soud měl i jeho další námitky podjatosti předložit městskému soudu k rozhodnutí. Pokud tak neučinil, měl jeho pochybení napravit městský soud k návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Pokud soudy uvedený postup nezvolily, zasáhly podle jeho názoru do jeho útavně zaručených práv.

Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením jeho návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Uvedené ustanovení představuje institut pro systémové řešení průtahů při soudcovském rozhodování. Ústavní soud se touto problematikou zabýval již v nálezu ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 60/04 (N 96/37 SbNU 297).

Ústavní soud připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není pokračováním sporného řízení. Tímto návrhem je vyvoláno specifické řízení, jehož předmětem je pouze posouzení toho, zda v řízení před soudem nedochází k neodůvodněným průtahům. Toto řízení proto nemůže sloužit k vynucování procesních úkonů, které soud provést nechce, jelikož pro jejich učinění neshledává žádné důvody.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že městský soud při rozhodování nevybočil ze zákonného rámce a své rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tak nedošlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele. Závěr městského soudu, že obvodní soud není v prodlení s požadovanými úkony, je ústavně souladný. I předchozí postup obvodního soudu při vyřízení opakovaných námitek podjatosti vznesených v závěrečné fázi řízení plně odpovídá procesním mezím stanoveným občanským soudním řádem (§ 15b odst. 2 a § 41a odst. 3 o. s. ř.).

Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.