II.ÚS 3039/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3039/16 ze dne 23. 5. 2017 N 85/85 SbNU 465 K povinnosti soudu ustanovit nezletilému účastníku řízení opatrovníka (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 23. května 2017 sp. zn. II. ÚS 3039/16 ve věci ústavní stížnosti L. Ž., zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Husova 242/9, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. prosince 2010 č. j. 17 C 487/2010-21 a rozsudku téhož soudu ze dne 15. února 2010 č. j. 19 C 463/2009-15, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částky jízdného s přirážkou a náhrady nákladů řízení, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení a Plzeňských městských dopravních podniků, se sídlem Denisovo nábřeží 920/12, Plzeň, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. února 2010 č. j. 19 C 463/2009-15 bylo porušeno základní právo stěžovatelky podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. února 2010 č. j. 19 C 463/2009-15 se proto ruší. III. Řízení o ústavní stížnosti se ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. prosince 2010 č. j. 17 C 487/2010-21 zastavuje. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu napadených rozhodnutí a průběhu řízení před obecnými soudy 1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do ústavně zaručených práv podle čl. 38 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jakož i podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. února 2010 č. j. 19 C 463/2009-15 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci (Plzeňské městské dopravní podniky, a. s.) částku ve výši 1 006 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč (výrok II), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné ve výši 6 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, neboť žalovaná se při cestě prostředkem městské hromadné dopravy dne 23. října 2008 neprokázala při přepravní kontrole platným jízdním dokladem. Soud vyhověl žalobci i ve vztahu k příslušenství pohledávky, které žalobci přiznal v souladu s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 3. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. prosince 2010 č. j. 17 C 487/2010-21 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci (Plzeňské městské dopravní podniky, a. s.) částku ve výši 3 018 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč (výrok II), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné ve výši 18 Kč (3 x 6 Kč) a přirážku k jízdnému ve výši 3 000 Kč (3 x 1 000 Kč) za 3 jízdy městkou hromadnou dopravou bez platného cestovního dokladu ve dnech 1. října 2009 a 6. října 2009. 4. Z obsahu napadených rozhodnutí, jakož i z vyžádaných spisů Okresního soudu v Plzni dále vyplývá, že v době podání žalob bylo žalované 7, resp. 8 let, pročež byla žalovaná v řízení zastoupena zákonným zástupcem, a to svou matkou A. J. Zákonná zástupkyně žalované však v řízení zůstala zcela pasivní, neboť na výzvy k vyjádření k žalobám vůbec nereagovala a jednání se nezúčastnila, a proto bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. II. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces a v jeho rámci k odnětí možnosti jednat před soudem a být přítomen projednání věci (čl. 38 odst. 2 Listiny) a dále bylo zasaženo do práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny). 6. Stěžovatelka úvodem poukazuje na to, že je dosud nezletilá a předběžným opatřením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. října 2015 č. j. 15 Nc 3615/2015-10 byla umístěna do Dětského domova DOMINO a následně rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. prosince 2015 sp. zn. 99 P 29/2002 byla nařízena její ústavní výchova. O ústavní stížností napadených rozhodnutích se dověděla teprve v době, kdy byla umístěna do ústavní výchovy poté, co její právní zástupkyně podala u Okresního soudu Plzeň-město žádost o lustraci a na jejím základě byl stěžovatelce dne 12. července 2016 doručen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. prosince 2010 č. j. 17 C 487/2010-21 a dne 15. července 2016 rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. února 2010 č. j. 19 C 463/2009-15. Až z těchto doručených rozsudků stěžovatelka zjistila, že byla zastoupena v řízení svou matkou, která se však o ni nedokázala postarat, pročež byla stěžovatelce nařízena ústavní výchova. Rovněž poukazuje na střet zájmů mezi matkou a stěžovatelkou, pro který měla být vyloučena ze zastupování. 7. Stěžovatelka si je vědoma bagatelnosti projednávané věci, nicméně se domnívá, že tato rozhodnutí jednak v součtu i s náklady řízení tuto hranici převyšují, jednak je vzhledem k osobním a majetkovým poměrům stěžovatelky za bagatelní považovat nelze. 8. Zásah do práva na spravedlivý proces spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem a být přítomen v projednání věci spatřuje v tom, že soud s ní v řízení vůbec nejednal, o žalobách se vůbec nedověděla, a nemohla se tedy vůbec vyjádřit k žalobním tvrzením a prováděným důkazům a neměla možnost sama navrhovat důkazy a uvádět rozhodné skutečnosti. Místo toho soud jednal s její matkou jakožto zákonnou zástupkyní, přestože existovaly okolnosti, které takové zastoupení vylučovaly. Těmito okolnostmi byl v prvé řadě střet zájmů mezi matkou a stěžovatelkou ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, neboť to měla být matka, která měla povinnost žalovanou částku za stěžovatelku zaplatit. Dále stěžovatelka argumentuje účelem institutu zastoupení účastníka, jímž je zajištění řádného výkonu práv a povinností. Pokud matka stěžovatelky nebyla schopna se o nezletilou stěžovatelku postarat a zajistit jí alespoň základní potřeby, pročež byla stěžovatelka následně svěřena do ústavní výchovy, tím spíše nemohla matka stěžovatelky ani hájit její zájmy v probíhajícím soudním řízení. Skutečnost, že stěžovatelka nebyla v řízení řádně zastoupena, musela být přitom soudu známa z přístupu matky stěžovatelky, která na žaloby nikterak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Za této situace nemělo být v řízení pokračováno bez toho, aby byla stěžovatelka řádně zastoupena opatrovníkem ve smyslu § 29 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2016 sp. zn. I. ÚS 3598/14 (N 74/81 SbNU 285), ze dne 19. února 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217) či nálezy ze dne 31. května 2016 sp. zn. II. ÚS 2748/15 (N 98/81 SbNU 591) a ze dne 12. července 2016 sp. zn. III. ÚS 2736/15 (N 125/82 SbNU 45). 9. Stěžovatelka rovněž nebyla o projednávání věci nikterak informována a do řízení jakkoliv zapojena, čímž také došlo k odnětí možnosti být přítomen jednání před soudem. Soud na jedné straně, aniž by zkoumal, zda by stěžovatelka nebyla schopná vyjádřit své názory, ji vyloučil z účasti na řízení. V této souvislosti uvádí, že i na tento případ lze aplikovat závěry vyplývající z výše citovaného nálezu sp. zn. I. ÚS 3304/13, který se týká také devítiletého účastníka řízení. 10. Stěžovatelka dále vyslovuje přesvědčení, že napadenými rozsudky bylo zasaženo i do jejího práva na ochranu vlastnictví, když vedlejšímu účastníkovi řízení byla k tíži stěžovatelky přiznána náhrada nákladů za činnost, kterou nelze podle ustálené judikatury považovat za poskytování právní pomoci, ale pouze automatizovanou činnost. Stěžovatelka zdůrazňuje, že obě řízení byla zahájena typizovaným formulářovým návrhem, jak bylo popsáno v nálezu Ústavního soudu ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767), v němž byl rovněž vyjádřen názor, že vzhledem k principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení je spravedlivé určit výši odměny za zastupování jako ekvivalent jednonásobku vymáhané částky. 11. Stěžovatelka v podání ze dne 20. ledna 2017 vzala ústavní stížnost zpět ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. prosince 2010 č. j. 17 C 487/2010-21, a to z důvodu uzavření dohody o narovnání se žalobcem. III. Rekapitulace vyjádření účastníků 12. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření Okresnímu soudu Plzeň-město a žalobci. 13. Soudkyně 19 C Okresního soudu Plzeň-město JUDr. Jana Tlustá ve vyjádření pouze popsala okolnosti vedoucí k zahájení sporu. Poukazuje na to, že vydaný platební rozkaz se nepodařilo