II.ÚS 3189/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3189/16 ze dne 3. 4. 2018 N 66/89 SbNU 43 Výjimka z pravidla vázanosti správního soudu včas uplatněnými žalobními body ve světle judikatury NSS   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka - ze dne 3. dubna 2018 sp. zn. II. ÚS 3189/16 ve věci ústavní stížnosti ENVA, s. r. o., se sídlem Školní 535, Křenovice, právně zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem, AK se sídlem Údolní 33, Brno, proti postupu nejvyššího státního zástupce, rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 331/2015-136 ze dne 15. 6. 2016 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 109/2013-550 ze dne 3. 12. 2015 o zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu týkajícího se stěžovatelčiny licence na výrobu elektřiny, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a nejvyššího státního zástupce a Energetického regulačního úřadu jako vedlejších účastníků řízení. I. V části směřující proti postupu nejvyššího státního zástupce při podání žaloby ve veřejném zájmu se ústavní stížnost odmítá. II. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. Průběh předchozího řízení a obsah ústavní stížnosti 1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo na základě žaloby nejvyššího státního zástupce zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence k výrobě elektřiny č. j. 13668-9/2010-ERU ze dne 21. 12. 2010 a věc byla vrácena tomuto úřadu k dalšímu řízení (výrok I rozsudku). Současně soud rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III a IV rozsudku). 2. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost nynější stěžovatelky (v řízení před krajským soudem vystupovala jako osoba zúčastněná na řízení) zamítl. 3. Stěžovatelka dne 23. 9. 2016 podala ústavní stížnost proti rozsudkům obou soudů a postupu nejvyššího státního zástupce. V ní mimo jiné navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně. Ústavní soud proto usnesením ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. II. ÚS 3189/16 podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 109/2013-550 ze dne 3. 12. 2015, a to do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti. 4. Stěžovatelka je obchodní společností, která se v rámci své podnikatelské činnosti zabývá výrobou elektřiny. Za tímto účelem byla stěžovatelce udělena Energetickým regulačním úřadem (dále též jen "ERÚ") dne 21. 12. 2010 rozhodnutím č. j. 13668-9/2010-ERU licence č. 111017903 na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Licence byla stěžovatelce vydána k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně "FVE Křenovice" o celkovém instalovaném výkonu 1,518 MW. Dne 4. 12. 2013 byla nejvyšším státním zástupcem podána ke Krajskému soudu v Brně podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "s. ř. s.") žaloba ve veřejném zájmu, kterou bylo napadeno výše uvedené rozhodnutí ERÚ. Podaná žaloba byla reakcí na podnět samotného ERÚ (tj. žalovaného) ze dne 25. 10. 2013 č. j. 098002-43/2013-ERÚ. 5. Krajský soud v Brně (dále též jen "krajský soud") žalobu nejvyššího státního zástupce rozsudkem ze dne 23. 4. 2015 č. j. 62 A 109/2013-232 zamítl. Dospěl k závěru, že ani jeden z původních tří žalobních bodů, které žalobce uplatnil, není důvodný, a o další žalobní bod - otázku pravosti revizní zprávy - byla žaloba rozšířena až po zákonem stanovené lhůtě. Na základě kasační stížnosti podané žalobcem byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též "NSS") ze dne 16. 7. 2015 č. j. 7 As 114/2015-36 rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvodem ke zrušení byl přitom odlišný právní názor kasačního soudu na postup v otázce opožděně uplatněné argumentace k pravosti revizní zprávy. Nejvyšší správní soud sice dospěl ke stejnému závěru jako krajský soud v tom směru, že otázka pravosti revizní zprávy nebyla předmětem žádného ze žalobních bodů, dovodil však, že je přípustné ve výjimečných případech přihlížet ke skutkovým novotám, a tedy nebylo možno odmítnout zabývat se žalobcovým tvrzením podpořeným důkazními návrhy ohledně zfalšování revizní zprávy; protože revizní zpráva má v licenčním řízení nezastupitelný význam, nelze odmítnout provést důkazy k žalobcově argumentaci, že se nejedná o revizní zprávu zpracovanou Janem Korpášem, neboť se týkají stavu, který nepochybně existoval již v okamžiku rozhodování. Krajským soudem nebyla vyřešena otázka, zda revizní zpráva předložená v licenčním řízení mohla být dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti. 6. Krajský soud se tedy na základě závazného právního názoru NSS otázkou pravosti revizní zprávy zabýval a následně rozsudkem ze dne 3. 12. 2015 č. j. 62 A 109/2013-550 žalobě vyhověl a rozhodnutí ERÚ zrušil. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, která byla rozsudkem NSS ze dne 15. 6. 2016 č. j. 7 As 331/2015-136 zamítnuta. 7. Stěžovatelka směřuje svou ústavní stížnost jednak proti rozhodnutím správních soudů, tedy rozsudku krajského soudu a rozsudku NSS, současně ji však směřuje proti samotnému podání žaloby nejvyššího státního zástupce podle § 66 odst. 2 s. ř. s., které považuje za tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených práv ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 8. Stěžovatelka již v průběhu řízení před obecnými soudy namítala, že v jejím případě není dán "závažný veřejný zájem" na podání žaloby podle § 66 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatelka se podle svých slov nemůže ztotožnit s dosavadním závěrem správních soudů, že existence závažného veřejného zájmu na podání žaloby je vyloučena z jakéhokoliv přezkumu soudu, u něhož se řízení o žalobě vede. Obecné soudy podle převažujícího názoru nejsou oprávněny existenci závažného veřejného zájmu, a tedy naplnění této zákonné podmínky podle § 66 odst. 2 s. ř. s. zkoumat, a tato podmínka tak zůstává zcela na úvaze a v gesci nejvyššího státního zástupce. Stěžovatelka je nicméně toho názoru, že obecné soudy se touto otázkou měly zabývat v rámci posouzení důvodnosti žaloby, a to zejména ve vztahu k ochraně dobré víry stěžovatelky. Stěžovatelka se dále domnívá, že ústavní kontrole a přezkumu úvahy nejvyššího státního zástupce se ani jeho jednání v postavení orgánu veřejné moci nevymyká a vymykat nemůže. 9. Stěžovatelka je přesvědčena, že podnětem ERÚ a podanou žalobou bylo zasaženo její právo na legitimní očekávání a její právní jistota, kterou spojovala s vydaným rozhodnutím ERÚ. Stěžovatelka na podkladě vydané licence téměř šest let v dobré víře ve správnost rozhodnutí podnikala, s čímž samozřejmě byly spojeny nemalé dosud učiněné finanční investice. Stěžovatelka postupovala ve správním řízení naprosto legitimně a zákonně s dobrou vírou ve správnost a dostatečnost předkládaných podkladů a případné vady vydaných rozhodnutí nelze v žádném případě přičíst k její tíži. Pokud ERÚ nepostupoval v řízení vedoucím k vydání napadených rozhodnutí správně, když podklady předložené stěžovatelkou hodnotil jako dostatečné pro vydání licence, pak vzhledem k principu ochrany dobré víry účastníka řízení (§ 2 odst. 3 správního řádu) nelze případné nedostatky rozhodnutí hodnotit k její tíži. Současně tyto kroky představují nezákonný zásah do práv stěžovatelky vlastnit majetek a svobodně podnikat, zaručených čl. 11 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Konečně došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 Listiny. Zvoleným postupem ERÚ a nejvyššího státního zástupce byl vyloučen soudní přezkum existence závažného veřejného zájmu na zrušení údajně nezákonného rozhodnutí. 10. Nejvyšší státní zástupce jako žalobce uplatnil v žalobě podané dne 4. 12. 2013 následující tři žalobní body: 1. stěžovatelka před udělením licence nedoložila ERÚ stanovisko Technické inspekce České republiky, 2. zpráva o výchozí revizi elektrické instalace předmětné elektrárny, která byla podkladem rozhodnutí o udělení licence, postrádá údaje o provedeném měření, 3. tato revizní zpráva nehodnotí veškeré instalace energetického zařízení, neboť se vztahuje pouze k NN instalacím, nikoli k VN instalacím. 11. Všechny tyto žalobní body krajský soud posoudil jako nedůvodné, a to jak ve svém prvním rozsudku ze dne 23. 4. 2015, tak v rozsudku napadeném touto ústavní stížností. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že až v průběhu řízení a po uplynutí lhůty pro podání žaloby podle § 66 odst. 2 s. ř. s. nejvyšší státní zástupce rozšířil žalobu o další žalobní bod, spočívající v tvrzení, že revizní zpráva, která byla podkladem pro rozhodnutí o udělení licence, nebyla vyhotovena revizním technikem Janem Korpášem, jehož podpis byl na ní uveden. Tento žal