II.ÚS 3406/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3406/10 ze dne 14. 3. 2013 N 44/68 SbNU 443 Přezkum nedostatku pravomoci rozhodce obecným soudem v rámci exekučního řízení; neplatnost rozhodčí doložky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké (soudce zpravodaj) - ze dne 14. března 2013 sp. zn. II. ÚS 3406/10 ve věci ústavní stížnosti Renaty Pohlodkové, právně zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem, se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 3. 2009 č. j. 29 Nc 351/2009-5, jímž byla na základě rozhodčího nálezu nařízena exekuce na majetek stěžovatelky, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2010 č. j. 9 Co 548/2010-54, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, za účasti Okresního soudu v Opavě a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a ACM Money Česká republika, a. s., (nyní ACEMA Credit Czech, a. s.) jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2010 č. j. 9 Co 548/2010-54 se ruší. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění Návrhem splňujícím náležitosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, přičemž namítala porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dne 31. 10. 2006 uzavřela se společností ACM Money Česká republika, a. s., (dále jen "vedlejší účastnice") tzv. smlouvu o smlouvě budoucí o úvěru, a to v rámci osobní návštěvy zástupce společnosti v jejím bydlišti. Smlouva jí byla prezentována jako předběžný podklad nutný pro vyhodnocení možnosti poskytnout jí úvěr. Smlouva o smlouvě budoucí byla konstruována jako typická formulářová smlouva dodavatele, která fakticky neobsahuje svobodné smluvní ujednání dvou stran a do níž nemůže spotřebitel nijak zasahovat. Stěžovatelka od žádosti o posouzení možnosti uzavřít smlouvu o úvěru vzápětí odstoupila. Součástí smlouvy bylo ujednání, že veškeré majetkové spory v budoucnu vzniklé z uzavírané smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány v rozhodčím řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o rozhodčím řízení") s vyloučením pravomoci obecných soudů jedním rozhodcem, který bude jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o., se sídlem v Liberci, Zeyerova 560, ze seznamu rozhodců vedeného společností podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení jí vydaného nebo jediným rozhodcem jmenovaným podle rozhodčího a poplatkového řádu vydaného společností Sdružení rozhodců, s. r. o., se sídlem Brno, Příkop 8. Rozhodčí řízení mělo být ujednáno jako pouze písemné. Vedlejší účastnice, přestože byla stěžovatelkou bez zbytečného prodlení seznámena s tím, že o posouzení své úvěrové bonity již nemá zájem, podala dne 29. 12. 2006 rozhodčí žalobu u rozhodce Sdružení rozhodců, s. r. o. Rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek rozhodl dne 8. 2. 2007 rozhodčím nálezem, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici částku 16 550 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně ode dne 7. 12. 2006 až do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 100 Kč denně ode dne 7. 12. 2006 až do zaplacení a na nákladech řízení 14 541,80 Kč. Vedlejší účastnice, byť podnikatelský subjekt disponující dostatečnou rutinou v uplatňování svých nároků v rozhodčím řízení, se nechala v rozhodčím řízení dle stěžovatelky zcela nadbytečně zastoupit advokátem, čímž opět navýšila požadované náklady. Napadeným usnesením Okresního soudu v Opavě byla k návrhu vedlejší účastnice nařízena na základě rozhodčího nálezu na majetek stěžovatelky exekuce. Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž se nezabýval neplatností ujednání o rozhodčím řízení a nicotností rozhodčího nálezu, ačkoli k tomu byl při ústavněprávně souladném a eurokonformním výkladu příslušných právních norem povinen. Stěžovatelka je přesvědčena, že obecné soudy byly povinny při respektování ústavněprávně souladného a eurokonformního výkladu občanskoprávních ustanovení na ochranu spotřebitele (§ 51a a násl. občanského zákoníku, zejména § 55 a 56) dojít k právnímu závěru, že údajné "sjednání" rozhodčí doložky ve smlouvě ze dne 31. 10. 2006 je vzhledem ke všem okolnostem od počátku neplatné a nemohlo být základem pro vynětí věci z pravomoci obecných soudů. Ústavně souladnou a eurokonformní interpretací relevantních právních norem měly obecné soudy dospět k závěru, že popsaným způsobem sjednaná a následně realizovaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná a následně vzešlý rozhodčí nález je právně nepoužitelným podkladem pro nařízení exekuce. Dne 15. 11. 2010 rozhodl Okresní soud v Opavě usnesením sp. zn. 29 Nc 351/2009 tak, že se přerušuje nařízená exekuce a stěžovatelce se ukládá, aby do 30 dnů podala u Městského soudu v Brně návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Podle sdělení advokáta bylo uvedené rozhodnutí soudu doručeno stěžovatelce dne 6. 5. 2011 a ta ve stanovené lhůtě návrh u Městského soudu v Brně podala. Městský soud v Brně návrh stěžovatelky rozsudkem ze dne 9. 1. 2012 sp. zn. 17 C 100/2011 zamítl. Podle sdělení advokáta stěžovatelky ze dne 15. 3. 2012 podala stěžovatelka odvolání pouze do výroku o nákladech řízení, přičemž zamítavý výrok I nabyl právní moci. K obsahu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení. Okresní soud v Opavě odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a současně poukázal na přerušení exekuce. Krajský soud v Ostravě je názoru, že ústavní stížnost není důvodná, a podle něj nelze rozhodčí doložku obsaženou ve smlouvě označit za nepřiměřenou. Vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Ústavní soud po posouzení argumentace ústavní stížnosti a přezkumu napadených rozhodnutí z hlediska porušení ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy] a poté, kdy rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2012 byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení rozhodčího nálezu, shledal, že ústavní stížnost je důvodná. Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a 90 Ústavy). Ústavní soud je povolán k ochraně ústavnosti, nikoliv ke kontrole "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy) a nepřezkoumává pouhou správnost interpretace a aplikace "jednoduchého práva" ze strany obecných soudů. Do činnosti obecných soudů zasáhne Ústavní soud jen tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena stěžovatelova základní práva či svobody, které mu garantuje ústavní pořádek. Základní práva totiž vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž stanovují i rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace. Jak Ústavní soud z odůvodnění usnesení odvolacího soudu zjistil, potvrdil usnesení okresního soudu o nařízení exekuce z toho důvodu, že soud není oprávněn v exekučním řízení přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož výrokem je zavázán, a je povinen z něj vycházet. Námitky ve vztahu k rozhodčímu nálezu jsou podle něj irelevantní. Obdobnou problematikou se Ústavní soud již zabýval ve svých nálezech ze dne 17. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 871/11 (N 15/64 SbNU 155), ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (N 21/64 SbNU 205) a ze dne 3. 4. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2735/11 (N 71/65 SbNU 9), dostupných též na http://nalus.usoud.cz. V prvních dvou Ústavní soud vyslovil souhlas s názorem odvolacího soudu, že v rámci odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce (tj. např. vykonatelnost exekučního titulu, pravomoc orgánu, který exekuční titul vydal, legitimaci účastníků nebo prekluzi práva vyplývajícího z exekučního titulu). Jedná-li se však o posuzování otázky, zda v dané věci byl rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem, vyslovil Ústavní soud názor, že odvolací soud byl povinen zabývat se námitkami povinného dotýkajícími se otázky pravomoci rozhodce, konkrétně jeho tvrzením, že žádnou smlouvu (a tedy ani rozhodčí doložku) s oprávněným nepodepsal (a tudíž jí ani nemůže být vázán). V souvislosti s ustanovením § 15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. Ústavní soud uvedl, že z něho nevyplývá, že otázku pravomoci již nelze zkoumat v exekučním řízení, neboť účastník rozhodčího řízení nesmí být negativně dotčen rozhodčím nálezem, s jehož vydáním formou rozhodčí smlouvy nebo doložky dopředu nesouhlasil, a to ani tehdy, pokud byl v průběhu rozhodčího řízení pasivní a námitku nedostatku pravomoci rozhodce nenamítl. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 2735/11 Ústavní soud na straně jedné uznal,